„Jo, to je dobré zjištění. Ještě trochu kondičky a ono to půjde,“ zasmál se Ciku, jemuž znemožnilo pokračovat v profesionální kariéře zranění kolena. „Měl jsem ho už třikrát operované a furt to cítím. Stalo se mi to v Táborsku, jinak bych tam pokračoval. Měl jsem tam smlouvu ještě na dva roky,“ smutně se ohlíží za pravděpodobným zlomem v kariéře.

Diváci si jej z Karviné pamatují jako průbojného šikovného záložníka, který to s míčem umí. Teď bude začínat zase od začátku. „Moc jsem toho nenatrénoval, ale postupně se do toho dostanu. Na tuto soutěž to stačí,“ usmál se.

Bývalý hráč Karviné či Táborska Elvist Ciku.

Jestli to bude stačit i na vrcholový fotbal, to se teprve uvidí. „Doufám za rok. Když to půjde, ještě bych to zkusil. Když ne, tak ne,“ dodal smířlivě.

V Petrovicích alespoň opráší spolupráci s Josefem Hoffmannem, se kterým „válel“ v tehdy druholigové Karviné. „Domů jsem se vrátil po třech letech. S klukama z Petrovic se znám, takže jsme se domluvili. Filip Juroszek je můj dobrý kamarád, znám i jeho tátu Dušana Kohúta, takže jsem tady, přestože jsem měl i nabídky z okolí,“ přibližuje Elvist.

Klub mého srdce

Po zranění začal normálně pracovat. „Vozím lidi z letiště do hotelů a podobně. Jezdívám do Prahy, Vídně, Krakova, Varšavy. Někdy je to opravdu dálka,“ vysvětluje. S Lokomotivou by chtěl hrát v tabulce nahoře. „Jasně, že nahoře. Pokud to půjde, tak postoupit, máme tady dobré hráče, kluci jsou super,“ zubí se.

Karvinou nepřestal sledovat ani po přesunu na jih Čech. „Je to klub mého srdce, protože mi dal šanci hrát po příchodu do Česka. Když to vyjde, chodím se dívat na každý zápas. Chybět nebudu ani v neděli, protože za Slavii hraje můj kamarád Ibrahim Traoré,“ zakončil Elvist Ciku.