Aktuální přání má ale fanoušek Sparty jasné. „Postoupit se Šluknovem do krajského přeboru. Uvidíme jestli se mi tohle přání ještě před fotbalovým důchodem vyplní,“ usmál se Dobeš v rozhovoru pro Deník.

Kubo, v posledním utkání podzimu jste přejeli Strupčice 8:0. Byl to snadný zápas, jak ukazuje výsledek?
Tak snadný zápas to určitě nebyl, již několikrát jsme mohli vidět, že v soutěži může porazit každý každého, a proto jsme k zápasu chtěli přistoupit zodpovědně a kontrolovat hru hned z úvodu. Během prvních dvaceti minut jsme měli herní převahu a vytvořili si několik gólových šancí. Ale jak je tuto sezónu zvykem, tak jsme je nedokázali proměnit. Naštěstí se nám podařilo udeřit z dvou protiútoků a hru jsme uklidnili, kdy jsme poté do poločasu přidali ještě jeden gól a do kabin jsme šli s pohodovým náskokem. Zápas jsme chtěli dohrát v nastoleném tempu a přidat ještě nějaký gól, což se nám povedlo hned pětkrát. Jsme rádi, že jsme mohli udělat radost našim fanouškům a následně zakončit podzimní část povedenou rozlučkou.

Dušan Švento pozval kamarády z fotbalu do Salzburgu na Ligu mistrů i prohlídku zdejší sportovní akademie. Zašli i na pivíčko
Pivo, Liga mistrů i proslulá akademie. Švento hostil kamarády v Salcburku

Vy jste dal čtyři góly. Který z nich byl nejhezčí?
Ano, dostal jsem důvěru od trenérů a po několika utkáních odehraných na stoperu jsem dostal šanci v útoku, tak jsem rád, že mi to tam padalo. A třeba to ani nebylo naposledy (smích). Mně se určitě nejvíce líbil můj první gól, kdy jsem se i s trochou štěstí zbavil obránce a zatočil míč na zadní tyč.

Platil jste něco do klubové kasy za svůj střelecký počin?
Samozřejmě máme poplatek za vstřelení hattricku, který mi náš pokladník jistě neodpustí, ale na druhou stranu jsem se tímto zápasem gólově dotáhl na našeho nejlepšího střelce Láďu Čurgaliho, takže rád něco zaplatím. Tímto bych ho rád pozdravil. (směje se).

Podzim jste zakončili na pátém místě. Jak to hodnotíte?
Před sezónou jsme si nastavili určitý bodový cíl, který se nám téměř podařilo splnit, takže to nebylo až tak špatné. Na druhou stranu nebýt několika zbytečných ztrát, především na domácím hřišti, tak jsme mohli být klidně i na druhém, třetím místě. Musím vyzdvihnout hlavně naše výkony na venkovních hřištích, kde jsme často ukazovali velkou bojovnost a odhodlání a dařilo se nám sbírat body. Náš výkon tedy hodnotím kladně, ale s kvalitou a potenciálem, který náš tým má, jsme měli skončit o něco výše.

Doma se vám nedařilo tak, jak byste asi čekali. Čím si to vysvětlujete?
To je pravda, doma se nám opravdu nedařilo. Máme krásný stadion s podporou skvělých fanoušků, ale předvedené výkony tomu neodpovídaly. Myslím, že to může být nervozitou a určitou nezkušeností. Často mi přijde, že děláme příliš ukvapená rozhodnutí, čímž ztrácíme hodně balonů a dostáváme se tak pod tlak. O proměňování šancí ani nemluvím, tam nás tlačí bota nejvíce. Takže většinu domácích zápasů jsme si prohráli sami. Máme hodně mladý tým a ta zkušenost a klid tam v klíčových momentech prostě ještě chybí. Ale není to nic, s čím by se nedalo pracovat. Věřím, že se nám na jaře bude dařit i doma, a odčiníme tak naši špatnou domácí bilanci.

Co Šluknov a jarní část? První místo je „zabrané,“ takže zabojovat o to druhé?
Na jaře určitě budeme chtít získat více bodů než na podzim. První místo už vypadá daleko, ale nikdy nevíte, co se může stát. Druhé místo máme na dosah, ztrácíme šest bodů, ale nerad bych předbíhal, horní polovina tabulky je hodně vyrovnaná. My se v první řadě musíme soustředit na sebe, jít od zápasu k zápasu, podávat stabilní výkony a uvidíme, kam nás to dostane. Máme hromadu věcí, které můžeme zlepšit a na kterých budeme pracovat. V únoru nás čeká soustředění ve Sloupu v Čechách, kde se jako každoročně budeme připravovat na jarní část, takže je potřeba tomu věnovat maximální úsilí, abychom měli dostatek sil na jarní část sezóny.

Pojďme k vám. Kde a kdy jste začal s fotbalem?
S fotbalem jsem začal v sedmi letech tady u nás ve Šluknově.

Zdroj: DENÍK/Jakub Vítek

Prošel jste kluby z výběžku jako Rumburk, Varnsdorf nebo Vilémov. Hrával jste ale také v dalekých Blšanech. Jaké to byly štace?
Za svou kariéru jsem si prošel několika kluby a ke každému klubu mě pojí příjemné vzpomínky. Ať už je to Rumburk, kde jsem hrával ve starších žácích a v mladším dorostu, fotbalová akademie v Blšanech a nebo Vilémov, kde jsem působil čtyři krásné roky. Samozřejmě nemůžu opomenout FK Varnsdorf, kde jsem byl sice jen na půlroční zkoušce, ovšem nasbírané zkušenosti jsou k nezaplacení. Ale jak se říká, doma je doma a tím domovem byl pro mě vždy Šluknov. Ještě krátce doplním angažmá ve Skotsku, kde jsem hrával za jeden amatérský klub Cupar Hearts a zkusil jsem si taky třetí skotskou ligu.

Máte nějaký top fotbalový zážitek, který řadíte nejvýše?
Fotbalových zážitků mám mnoho a nedokážu z nich vybrat pouze jeden, každý z nich má své kouzlo a pro mě jsou všechny top. Jen namátkou rád vzpomínám na příležitost si zahrát proti Liberci v Tipsport Cupu, kde v té době hrával ještě Jiří Štajner nebo Lukáš Vácha. Nebo z působení v Blšanech, kdy jsme se s dorostem střetli s anglickým Readingem na mezinárodním turnaji ve Francii, a také možnost sdílet jednu šatnu s legendou českého fotbalu Horstem Sieglem, také v Blšanech. Určitě nesmím opomenout ani postup zpět do A. třídy se Šluknovem (usmívá se). Určitě bych našel ještě několik takových zážitků, ale to by bylo na dlouhé psaní.

Je to u nás samý slávista

Pokud se nepletu, tak jste měl problémy se zraněními, nemýlím se?
Ano, to je bohužel pravda. Jako mladý jsem zdravotní problémy neměl. Zlom přišel, když mi bylo 22 let a musel jsem podstoupit operaci „skokanského“ kolene. Šlo o zánět podkolení šlachy z nadměrné zátěže. V té době jsem působil ve Vilémově, kde mi s operací moc pomohli, za což jsem velmi vděčný. Bohužel uspěchaný návrat na trávník a krátká rekonvalescence způsobily to, že se mi začala ozývat různá svalová zranění, která se se mnou táhnou až dodnes. Nepřidala tomu ani tři roky dlouhá pauza od fotbalu, kdy jsme žil v Anglii a neměl na fotbal čas. Teď se snažím dostat zpátky do formy a zranění co nejvíce eliminovat. Tato sezóna je pro mě zatím po zdravotní stránce trochu lepší, než ta minulá, tak pevně věřím, že na jaře to bude ještě lepší.

Je vám 33 let. Co vaše další fotbalové cíle?
V tomto věku už si moc cílů nekladu, mou prioritou je být zdravý a hrát, co nejvíce to půjde, užívat si fotbal. Chci také pomáhat klukům v rozvoji, předávat zkušenosti, ale pokud bych měl vypíchnout jeden cíl nebo sen, tak by to bylo postoupit se Šluknovem do krajského přeboru. Uvidíme jestli se mi tohle přání ještě před fotbalovým důchodem vyplní (usmívá se).

Policisté Miroslav Říha a Pavla Volková
Policista zachránil život holčičce. Parťáci z fotbalu tleskali i jeho kolegyni

Fandíte Spartě, nebo Slavii?
Od malička fandím Spartě, ale prozradím, že u nás v týmu to my, fanoušci Sparty, nemáme vůbec lehké. Je to tam samý slávista, to je hrozné (směje se). Ale upřímně naši ligu moc nesleduju, jsem totiž velký fanoušek FC Liverpool, takže jsem tak trochu rozmazlený anglickou Premier League.

Co vás ještě baví kromě fotbalu?
Kromě fotbalu mě baví i další sporty jako tenis nebo jízda na kole. Rád také hraju na kytaru.

Prozradíte čtenářům, čím se živíte?
Momentálně se živím jako vedoucí skladu v jedné firmě u nás ve Šluknově.


Načítám tabulku ...