Podobné pocity zažil kdysi i Jiří Kaufman, byť tedy ne v té disciplinární rovině.

Na reprezentační úrovni prolétl pardubický rodák od třinácti let všemi kategoriemi. Mládežnický vrchol měl přijít na Euru jednadvacítek. K jeho smůle trenéra Karla Brücknera, který přešel k áčku, nahradil Miroslav Beránek, jenž šikulu nenominoval. A ten tím přišel o zlato.

Jednoduchá otázka: Ondřej Kúdela stopka na deset zápasů včetně mezinárodní úrovně, naproti tomu Glen Kamara tři utkání a pouze na klubové úrovni. Co tomu říkáte?'
Je směšné, aby Kúdela za neprokázanou urážku, kterou nikdo neslyšel, dostal deset zápasů a Kamara za prokázané napadení v útrobách stadionu jen tři. A Roofe za brutální faul na Koláře jenom čtyři. Těžko se mi o tom mluví, ale je to následkem toho, co se ve světě momentálně děje kolem rasismu. Navíc bych rád zůstal slušný…

Rasismus podle všeho nebyl hráči Slavie prokázán, přesto členové disciplinární komise UEFA dali za pravdu Kamarovi, potažmo údajnému svědkovi a jeho spoluhráči z Rangers Zungovi. Proč podle vás Západ vnímá jinak presumpci neviny než Česká republika?
Mělo by to být stejné u nás, ve Skotsku i na celém světě. Jen Kamara a Kúdela vědí, co padlo za slova. Co se týče Zungy, nemyslím si, že něco slyšel, protože si náš hráč zakryl ústa. Samozřejmě, z jeho strany to nebylo ideální, protože tím dal podnět protivníkovi. Na druhou stranu, pokud to nikdo neslyšel a nejsou jednoznačné důkazy, neměl přijít takovýto vysoký trest. Vlastně by neměl dostat žádný trest. Bohužel v dnešní době, kdo není tmavé pleti, tak se jeho názor hůře obhajuje.

Hrál jste Bundesligu v Hannoveru i v klubech nižší německé soutěže. Setkal jste se někdy na trávníku s rasismem, respektive s tím, že by Afroameričané byli takto útlocitní?
Na hřišti jsem se potkával s hráči tmavé pleti, ale v životě jsem se s podobnými jevy nesetkal. Vždy nějaký určitý rasismus byl, je a patrně bude, samozřejmě záleží na úhlu pohledu. Bílý nadával černému, černý bílému, ale dříve to nikdo nebral jako útok na barvu pleti. Zato v dnešní době jsou všechno rasististické útoky, aniž to tak bylo myšleno… Potažmo, když se tak děje v tak vypjaté hře, jako je fotbal.

Můžete to rozvést?
Emoce na hřiště patří a po zápase je zase klid. Ale dnešní fotbal je útlocitný i z hlediska soubojů. Když někdo spadne a chytne se za hlavu, tak se všechno píská. Ty věci, které se dějí ve světě, ať už je to politika, rasismus, tak by se neměly takovýmto způsobem přenášet do sportu. Mám takový pocit, že v poslední době se to zintenzivnilo. Není týden, aby se neřešil rasismus. Člověk pak už musí přemýšlet, co řekne. Aby ho někde nepopotahovali. Čím je člověk slavnější, nebo se pohybuje ve známém prostředí, musí daleko vážit slova než ostatní.

Odbočme od nepříjemného tématu k tomu veselejšímu. Vaši bývalí spoluhráči Jiří Štajner a Jan Šimák byli vybráni do historické jedenáctky týmu Hannover 96. Jak jste přijat tuto zprávu?
Je to pro ně velké ocenění. Oba dva zanechali v Hannoveru výraznou stopu. Vždyť je fanoušci zařadili do All Star týmu, který vznikl před 125 lety. Každý z nich tam ale měl nějaké problémy. Jirka Štajner si dlouho hledal své místo, až se vyprofiloval ve stěžejního hráče. Naopak Honza Šimák tam podával obrovské výkony, ovšem po krátkou dobu a pak zmizel.