Od té doby toho stihl dost. Rodák ze Stěžer u Hradce Králové rozjel několik restaurací, ale potopil ho covid. Vrátil se do finančního oboru, kterému se dříve věnoval.

Teď se znovu zkouší prosadit v gastronomii, po boku bývalých hvězd z NHL Martina Ručinského a Petra Nedvěda. Na podzim také po deseti letech restartoval svoji fotbalovou kariéru a kope za Stěžery B okresní III. třídu Královéhradecka.

Jirko, jak to teď máte? Věnujete se finančnímu oboru?
Já to mám trošku diverzifikované, jak říkáme ve financích. Dělám finance na IČO, přesněji úvěry, investice a poradenství. Plus do toho jsem zase začal nově v gastronomii s pány hokejisty z NHL a Nagana, kteří mě oslovili. Provozuju jim teď restauraci a zkoušíme nějaké gastroprojekty, které chtěli dělat celý život. Dělám tedy jak gastro, tak i finance.

O které pány hokejisty se jedná?
Je to pan Ručinský a pan Petr Nedvěd.

Doma rodina, na hřišti soupeři. Petr Kolátor (druhý zprava) během své svatby. Vlevo jeho švagr Vojtěch Polák.
Kanonýr i rozhodčí. Tchán ho pochválil, švagr hlásil: Už k nám nejezdi

Vrátil jste se zpět do gastronomie. Jakou v ní teď vidíte vizi?
Máme v Praze u Staromáku hospodu, jmenuje se Střídačka. Tam mají kluci řekněme takovou klubovnu. Dobré jídlo, dobré pivo, mají kam zajít s kamarády. Je to o tom, aby to bylo pěkné. Do toho ještě bokem rozjíždíme projekty v odvětví chlazených potravin. Jde o takový retailový a gastronomický produkt, který budeme v rámci naší značky prodávat ať už veřejnosti, nebo do nějakých restaurací a podniků. Takže já v tom vidím dobrou budoucnost, protože se domnívám, že jíst se bude pořád. Myslím si, že lidé už jsou trošku poučeni tím covidem, takže se nepouští do žádných velkých akcí. Zároveň jsou trochu opatrnější a třeba se tolik nespoléhají jenom na turisty, například v Praze. Podle mě když to člověk dobře uchopí, tak proč ne.

Dříve jste už měl nějaké restaurace, ale covid hrál proti, že?
Ano, čtyři restaurace. A jak říkáte, covid nás zatáhl hodně. Zrovna to bylo v době, kdy jsme měli rozinvestováno do těch podniků. Když jsme si spočítali nějaký trend, který bude, tak jsme mysleli, že budeme schopni nějaké ty pohledávky splácet či vracet. Ale bohužel. Vzhledem k tomu, že nás v určité době zavřeli úplně, tak bylo jediné rozumné řešení to zavřít s co nejmenší následnou škodou.

Jiří Halamka na procházce se psem v rodných Stěžerách u Hradce KrálovéJiří Halamka na procházce se psem v rodných Stěžerách u Hradce KrálovéZdroj: archiv J. H.Zpět k financím. Než jste šel do MasterChefa, byl jste bankovním pracovníkem.
Ano, dělal jsem v České spořitelně na back office. Dělal jsem čerpání hypoték a obecně úkony s hypotékami, ale bez klientů, takže interní bankovní věci.

Tenhle obor jste studoval?
Nejdříve jsem studoval na gymnáziu. Pak jsem chodil na ekonomku, poté ještě na jednu vysokou školu, ale ani jednu se mi nepodařilo dokončit. A teď studuju znovu (usměje se). Takže jsem to studoval, ale ne nějak dlouho, byly to asi dva roky.

Nyní studujete jaký obor?
Teď studuju na MBA Executive Management a mám tam ještě nějaké právnické minimum co se týká obchodního práva.

Bude to šest let, co jste vyhrál soutěž MasterChef. Ještě vám to někdo rád připomene?
Jo, to víte, že jo. Poslední rok jsem měl období, kdy jsem měl silnou nadváhu. Teď jsem se z toho dostal. Za poslední půlrok jsem zhubnul třicet kilo. Takže už se to zase trošku vrátilo a ty lidi si mě s tím jsou schopni spojit. Nikdy jsem nebyl takový produkt, celebrita. Za mých dob nefungovaly sociální sítě úplně tak, jak fungují dneska. Musí se to připomínat občas, ale najdou se lidi, kteří se mě optají, jaké to bylo, jestli bych tam šel znova. Zkrátka takové klasické otázky, co padají vždycky.

Slavnostní uvítání fotbalisty Tomáše Součka na Staré radnici v Havlíčkově Brodě. Podpis do pamětní knihy města za bedlivého dozoru rodičů Ivy a Františka.
Souček už synovi rady nedává. Vstup zakázán? V Londýně si střeží tajemství

Jaké vzpomínky ve vás vyvolává účast v této kulinářské reality show?
Jenom pozitivní. Asi je to i tím, že už je to těch šest let. Nicméně zůstávají ve mně pozitivní vzpomínky. Myslím si, že to byl okamžik a zážitek, který mě posunul nějakým rozumným směrem v kariéře. MasterChefovi vlastně vděčím za to, že jsem vůbec začal obecně podnikat, nejenom třeba v gastronomii. Že jsem se pustil do takového trochu záživnějšího oboru, než byla čistě jen práce za přepážkou.

Co život bezprostředně po vítězství, byl pak hektický?
V tu dobu to pro mě hektika byla a hodně. Ve spořitelně jsem skončil ještě než jsem ukončil soutěž. Pak samozřejmě byla nějaká hluchá doba, než se to dávalo v televizi. Já jsem nesměl mluvit o tom, že jsem to vyhrál. Nicméně už jsem si v hlavě schoval plány, jak to následně použít a využít. Nakonec jsem se rozhodl, že to nevyužiju nějak moc, protože jsem se lidí na těch sítích docela bál, hlavně těch reakcí a komentářů, to mi nebylo úplně příjemné. A pak jsem tedy začal podnikat, na konci roku 2016.

Jiří Halamka v pražské restauraci StřídačkaJiří Halamka v pražské restauraci StřídačkaZdroj: archiv J. H.Na podzim jste restartoval fotbalovou kariéru. Co vás k tomu zase přivedlo? Máte více času?
To úplně ne. Zjistil jsem, že mi chybí takový fyzický restart. Vlastně jsem neměl nic, kde bych se trochu vyčerpal. Chybělo mi takové příjemné vyčerpání. Zároveň jsem zjistil, když jsem se na kluky chodil koukat, že ve Stěžerách máme super tým, partu. A fotbal mi chyběl. Navíc je to asi jediné kardio, které jsem schopný překousnout. Když jsem na podzim začal hrát fotbal, tak jsem začínal také hubnout, abych se dostal rozumně do nějaké formy. Jsem takovej, že mě něco musí bavit, abych to dělal. Třeba běhání jako takové mě nikdy nebavilo, samotnej třeba vyběhnout někde do lesa a podobně. Ale s tím balonem proč ne. Po deseti letech jsem tedy znovu začal trénovat.

Hrál jste fotbal odmala, než přišla ta dlouhá pauza?
Přesně tak, hrál jsem úplně odmalička. Začínal jsem někdy ve čtyřech letech ve Stěžerách v té nejmladší přípravce. Zhruba od osmi let jsem pak hrál dlouho v Olympii Hradec Králové, až do nějakých osmnácti devatenácti. Jenže pak nastal takový problém, že jsme trénovali pětkrát týdně a přišlo rozhodování, jestli škola nebo fotbal. V té době už jsem věděl, že hrozně málo kluků se z dorostu převalí někam do chlapů, aby byli schopni se tím alespoň trochu uživit. Tak jsem potom šel zpátky do Stěžer a postupem času jsem přestal úplně. Kolem roků 2013, 2014, 2015 už jsem nehrál ani ve Stěžerách.

Jaký jste dříve býval fotbalista?
Vždycky jsem hrál hlavou (usměje se). Myslím si, že mojí výhodou ve fotbale je, že mám relativně přehled na hřišti. Vím, co se kde děje, mám hlavu nahoře. Vždycky jsem si představoval, že budu hrát takovéhoto středního záložníka. Samozřejmě těch pozic jsem za ty roky vystřídal víc, ale střed mi nejvíc seděl. Na druhou stranu nejsem žádné běhavé torpédo. Řekněme, že jsem takový technický rozehrávací typ.

Zlínský hokejista Pavel Sedláček nastoupil za Velký Ořechov.
Nejlepší fotbalista Velkého Ořechova? Hokejista Sedláček hrál pravého obránce

Teď tedy hrajete špílmachra?
Teď už ne, dostal jsem příležitost hrát vepředu. Hraju takového útočníka, který si sbíhá pro balony, sklepává je a tvoří hru z útoku. Takže jsem něco jako vysunutý střední záložník nebo stažený útočník.

V posledních dvou domácích zápasech jste vstřelil tři góly. Bude z vás střelec? Nebo jste už kdysi býval kanonýrem?
Býval jsem, určitě. Ono to možná zní blbě, nebo to bude vypadat, že si vymýšlím, ale když jsem začal trénovat na podzim, tak to trošku vypadalo, že se nějaké věci ve fotbale učím znova. A bohužel jsem se je učil se sto šesti kilogramy, které jsem na podzim měl. Teď, když mám 76 kilo, tak mi přijde, že ten pohyb funguje úplně jinak. Kolikrát jsem sice nemotornější, že třeba spadnu, když bych zrovna neměl, protože jsem prostě lehčí. Nicméně si myslím, že když se do toho dostanu, nějaké dva tři zápasy, tak bych mohl standardně dávat góly.

Jiří Halamka doma s kočičkouJiří Halamka doma s kočičkouZdroj: archiv J. H.Měl jste vždycky fotbal sportem číslo 1?
Vždycky jsem měl fotbal na prvním místě, ale samozřejmě občas k němu něco přibylo. První, co jsem ze začátku dělal, byl i hokej. To jsem byl hodně malej, trvalo to asi jen rok. Následně jsem dělal asi čtyři roky pingpong na docela dobré úrovni. Bylo tam i judo, box, florbal a tak. Ale fotbal byl vždycky na prvním místě.

Když jsme u fotbalu, máte svého oblíbeného hráče, případně tým?
Já jsem odjakživa fanouškem Barcelony a myslím si, že Lionel Messi je nejlepší fotbalista všech dob. A jsem taky hodně fanoušek Andrése Iniesty, Xaviho a těchto střeďáků, kteří…

Kteří to hrají podobně jako vy?
Tak. Vždycky jsem si na hřišti chtěl připadat jako Iniesta. Bohužel je to jen okresní Iniesta, ale to nevadí (usměje se).