Své účinkování na zeleném pažitu přitom sportovní všeuměl vyšperkoval hned osmi střeleckými zásahy! „Z postupu stejně jako střelecké potence mám velkou radost,“ přiznal po posledním kole 29letý kanonýr Horní Bečvy. „Dlouhé roky jsem nestál na hřišti a chce to ještě potrénovat. Osm branek není málo, ale vzhledem k tomu, kolik jsem toho spálil, jásat opravdu nemůžu,“ poznamenal skromně Vala.

Bývalý hokejista Vsetína, Dukly Jihlava, Havířova nebo Kopřivnice bude v klubu pokračovat i ve vyšší soutěži. Mimo to bude ještě hrát hokej za Rožnov pod Radhoštěm, má svoji kapelu a pořídil si i nahrávací studio. Navíc se dal v poslední době i na pečení dortů.

Tomáš Krátký v dresu Sparty
Hokejová kariéra ve Spartě nevyšla. Teď je z Krátkého Pan Nula v Býčkovicích

V posledním duelu jste se proti Hutisku dvěma trefami podílel na vysoké výhře 7:1. Překvapilo vás to?
Bylo to jedno z těch lehčích utkání, jelikož soupeř nasadil do utkání mladší kluky. Dokázali jsme si vytvořit spoustu šancí a rychle se dostat do vedení, což nám zaručilo i takový klid na hřišti. Poločas jsme vyhráli o pět branek a ve druhé půli jsme dali příležitost i ostatním hráčům z lavičky.

Horní Bečva nakonec postoupila z druhého místa do I. B třídy. Proběhly postupové oslavy?
Rozhodně! Byla hromadná večeře a pak nějaká degustace, pro někoho do mrtva. (smích) Trenér mi říkal, že naposledy, když se před několika lety postoupilo do I. B třídy, jezdilo se na modrých labutích, jelikož v Bečvách to vychází na pouť. Letos ještě naštěstí nestihli natáhnout připojovací kabel z radnice, tak jsme nakonec utřeli. Jinak se to myslím řádně zapilo a stmelil se kolektiv.

O víkendu jste navíc otevírali zbrusu nové hřiště. Jak se Vám zrekonstruovaný areál líbí?
Kluci dlouho čekali, kdy to přijde a konečně si budeme moci zahrát na vlastním trávníku. Hřiště vypadá skvěle a hlavně jsme ho pokřtili pěkným výsledkem proti Hutisku, takže velká spokojenost.

SO Bruntál - Frýdlant nad Ostravicí
Frýdlantský fotbal v ohrožení. Místo dotace na MSFL získal peníze na sekačku

S hokejem jste prošel kluby jako je Dukla Jihlava, Kopřivnice, Havířov nebo Vsetín, kde se Vám líbilo nejvíce?
Ano, máte pravdu. Prošel jsem hokejové kluby jako Kopřivnice, Vsetín, Havířov, Letňany v Praze, Dukla Jihlava. Parta byla všude dobrá. Rád vzpomínám na Vsetín, kde jsme vyhráli mistra republiky v mladších kategoriích, ale líbilo se mi i v Dukle Jihlava, tam už přece jenom ten hokej byl na vyšší úrovni.

Můžete nám popsat podrobněji svoji hokejovou karéru?
Tak rodiče mě dotáhli na led asi tuším ve čtyřech letech, jelikož jsem byl hyperaktivní a potřeboval jsem unavit. Začal jsem v Rožnově pod Radhoštěm. Zázemí tady nebylo nic moc, tak jsme hledali něco, kde to budu moci posunout výše. V Kopřivnici nás trénoval pan Bonk, otec Radka Bonka, který tehdy působil v NHL. Bylo to tvrdé, ale posunulo mě to zase kousek dál. Později někdy ve dvanácti letech byla možnost jít na Vsetín, kde jsem odehrál asi dvě skvělé sezóny. V 8. a 9. třídě jsem pak působil v Havířově, kde jsem si už naskočil na led i za dorost. Pak přišlo na to jít na střední školu a vybral jsem si Prahu, díky možnostem okolních klubů. Tam jsem hrál za Letce Letňany, kde jsem vybojovali extraligu pro dorost. Poslední roky jsem působil v Dukle Jihlava, kde jsem odehrál juniorskou extraligu. Pak nastal zlom, kdy se nedokázaly kluby domluvit mezi sebou a dál už bych to nerozebíral. Zkrátka mě to dost vzalo. Každopádně velký dík patří rodině a hlavně tátovi a mámě, kteří mě finančně podporovali a věnovali všechen jejich čas, abych mohl hrát na té úrovní, kde jsem hrál.

Jiří Pechar
Zranění řeklo dost. Někdejší talent přestal hrát a dal se na dráhu rozhodčího

Budete i nadále kombinovat fotbal s hokejem?
Určitě bych se rád vrátil. Myslím, že ještě mám co ukázat. Slíbil jsem, že půjdu pomoct Rožnovu pod Radhoštěm. Výš bych teď asi ani nemohl, skrz práci a rodinu.

Pár hokejistů teď nastupuje i v krajských fotbalových soutěžích. Jak těžké je se přeorientovat na jiný pohyb?
Pokud jsem nebyl na ledě, byl jsem na trávníku, či v posilovně, takže jsem se vždycky přizpůsobil rychle. To mi problém nedělá.

V Horní Bečvě teď sportovní fanoušci zažili dvoje oslavy - fotbalové a také pinpongové. Zde muži postoupili do divizní soutěže? Sledujete jejich výsledky?
Přiznám se, že jsem to moc nesledoval, ale jelikož je v oddílu můj otec, tak jsem trochu v obraze.

Váš otec je dokonce předsedou místního stolně tenisového klubu. Nemrzí ho, že jste dal v mládí přednost hokeji před stolním tenisem?
Ano, máte dobré informace - opravdu je. Má můj obdiv, za to co pro stolní tenis a Horní Bečvu udělal, ale myslím, že nejšťastnější by byl, kdybych zase lítal po ledě.

Štěpán Kacafírek (v červeném)
Spoluhráč Řepky pokořil legendárního Messiho. Chtěl atakovat stovku

Co rád děláte ve volném čase?
Věnuji se rodině, chodím do fitness centra, kde občas i trénuji lidi, jsem muzikant, mám kapelu a zřídil jsem si nahrávací studio a v poslední době jsem se dal na pečení dortů.

Kdo Vám při fotbalových utkáních nejvíce fandí?
Rodiče a manželka určitě. Zatím byla na každém zápase i s dětmi.

Jak vidíte ambice fotbalistů Horní Bečvy ve vyšší soutěži?
Máme poměrně mladý tým a kluci jsou odhodláni ukázat i ve vyšší soutěží, že tam patříme. Máme před sebou velký kus práce. Musí se více trénovat. Myslím, že náš velký hnací motor bude to, aby jsme se za rok nevrátili zpět do okresu, ale naopak uhráli v krajské soutěži co nejlepší výsledek.

Autor: Petr Koseček