Zpočátku nastupoval jen ze střídačky, leč svými výkony se postupně probojoval do základní jedenáctky a klub v něm vidí potenciál. „Když hraju celý zápas, je to pro mě něco neuvěřitelného,“ povídá skromně benjamínek Prosexu.

Fotbal jste začal hrát v jednom z nejhorších mužstev v Praze. Řekněte mi: neděsila vás bilance Prosexu?
Ne, zas tolik ne. Sice jsem věděl, že výsledky týmu jsou špatné, ale řekl jsem si, že už to nemůže být horší. A já to můžu jen zlepšit.

FOTBAL - ilustrační foto.
Hrdinové a lůzři fotbalového podzimu: Kdo kraloval, kdo zcela vyhořel?

Chodíte do školy, vaši vrstevníci hrají dorostenecké soutěže… Co to, že jste se ocitl mezi dospěláky?
Mým snem bylo zahrát si klasický „jedenáctkový“ fotbal, ne pouze Hanspaulku. Přivedli mě sem kamarádi.

Takže průpravu máte?
Od malička jsem hrával s tátou. Vždy, když byla volná chvíle, jsme šli kopat. Ani nevím proč (smích). Závodně jsem začal hrát fotbal asi v první třídě, kdy jsem přišel do Unionu Žižkov.

Dělal jste dříve i nějaký jiný sport?
Jako malého mě dal taťka na judo, ale u toho jsem dlouho nevydržel. Pak jsem chvíli hrál stolní tenis a mimo to jsme dělali sporty ve škole. Tam mě zaujal florbal, ale nejvíc ze všeho mě bavil fotbal, asi i proto, že mi nejvíce šel.

Erik Opata v dresu FC Heřmanice Slezská
Příběh ghanského fotbalisty z Heřmanic: Sázel na Spartu, neumí ř

Na podzim jste se postupně probojoval do základní sestavy Prosexu. Jaké jste měl zpočátku pocity?
Jako náhradník jsem byl rád, že půjdu na hřiště za nějaké situace a můžu něco změnit. Když jsem v základní sestavě, tak jsem nervózní, ale zároveň mám radost, že mě zvolili, že je na mě spolehnutí. Na zápasy, kdy nastupuji od začátku, mám ještě hezčí vzpomínky.

Teď už je to s nervozitou lepší?
Jo, určitě. Dříve jsem se i sesypal, když mi nevyšel začátek zápasu, ale minuty navíc mi pomáhají. Postupně si zvykám na posty, kde nastupuju, a nervozita klesá.

Jak obecně hodnotíte atmosféru ve vašem mužstvu?
My jsme přátelský klub, většina se známe ze školy a všichni jsme kamarádi. Sranda je jak v kabině, tak i na hřišti. Samozřejmě prohra nás vždy mrzí a pak je to znát, ale celkově je atmosféra velmi pozitivní.

Šéf klubu Jakub Maule vás označil jako prvního odchovance. Jak se vám to poslouchá?
(Smích)… Je to hezké slyšet. Spíš to beru jako srandu.

Můj gól? Byla to spíš náhoda, culí se klatovský brankář Rojík.
Haló v Klatovech. Brankář Rojík dal gól, ačkoliv hrál po ráně do hlavy

Oslavují se po zápasech vítězství a zapíjejí se porážky?
Musím říct, že po zápasech moc nepopíjíme. Já hlavně ještě ani nemůžu (smích). Když se vyhraje, tak se dá říct, že jsem „opilý“ vítězstvím a moc neřeším, že bych si něco dal. Občas mi kluci koupí malinovku. A porážek, těch my máme za sezonu tolik, že nepřemýšlíme, jestli to zapít. Spíš jsme naštvaní.

Jak byste zhodnotil podzimní část letošní sezony?
Naším plánem před sezonou byl střed tabulky, a po úvodních dvou kolech jsme dokonce byli na čele. Pak to začalo jít z kopce.

Co se stalo?
Byly tam asi čtyři zápasy, ve kterých jsme nešťastně poztráceli body. Kdyby se nám povedly, mohli jsme v součtu poskočit alespoň o tři příčky výše.

Jste předposlední, za vámi je béčko Suchdola. Budete se na jaře pořád dívat spíše pod sebe, nebo věříte v posun?
Toho, že bychom byli poslední, se úplně nebojíme. Uvidíme podle toho, jak zahájíme jarní část, kde máme dvě důležitá utkání s týmy, které jsou v tabulce okolo nás. Ale doufáme, že se nám podaří vyšvihnout výš.

Přemýšlíte o tom, že byste chtěl teď po zimní přestávce nebo v budoucnu zkusit nějakou vyšší soutěž?
Ano, napadlo mě to a přemýšlel jsem o tom. Ale asi bych na sobě musel zapracovat. Taky záleží, jaká nabídka by přišla. Ale v současném klubu se cítím skvěle. Vyhovuje mi, že se nehraje tolik na výkon, atmosféra je uvolněná, je tam legrace. Osobně mám i jiné záliby, hraju na kytaru. Zatím tedy nemám důvod něco měnit.

Patrik Jankovič