Jenže nestalo se. Roman Polom ukončil fotbalovou kariéru potichu. Bez fanfár. V osmadvaceti letech. Jeho tělo už nezvládalo další a další atak zranění, hlavně potíží se svaly. „Od patnácti jsem nezažil sezonu, kdy bych nebyl zraněný,“ říká obránce, jenž poslední utkání v lize absolvoval v květnu 2019 v dresu Olomouce proti Zlínu.

I tehdy rodák ze Sokolova ukázal, že z něj mohl být velký hráč. Třeba úspěšnost přihrávek dokázal vyšroubovat na 94 procent. „Odmalička mi říkali, že jsem jeden z nejlepších. Neměl jsem špatnou kariéru, ale vnitřně mě bude do konce života mrzet, že jsem měl na víc,“ přiznává.

Brácho, dík!

On už ten poslední půlrok v Sigmě byl symbolický. Polom naskočil pouze šestkrát, třikrát v základní sestavě. Zažíval to, co vlastně celou kariéru, během níž se vlastně neustále vracel do hry po všelijakých zranění.

Po Olomouci ještě zkusil České Budějovice, ale tam neodkopal jediné utkání. „Už jsem se bál doběhnout autobus, rychle se ohnout a zavázat si tkaničky.“ Tak ho ničily potíže se stehenním svalem. „Modlil jsem se, spoustu nocí probrečel. Brácha mi pomáhal,“ děkuje.

Pomoc shůry však nepřišla, zato nadešel den, kdy bylo třeba udělat zásadní krok. Rozhodnout, co dál. Verdikt měl v hlavě. „V Olomouci i Budějovicích to bylo umělé prodlužování ,“ uvědomuje si.

Proto loni oznámil konec a přechod k novému životu, na nějž se ostatně chystal už jako hráč. Studoval vysokou školu, obor ekonomický management. „Pokud kariéra šlape, jak má, jde to určitě skloubit. Máte čas na cestách, ve dnech, kdy máte jen dopolední trénink,“ vyvrací, že by škola byla pro profesionála až příliš náročná. Ani prostředí, o němž se traduje, že nepřeje „chytrým“ chlapcům, není brzdou.

„Trošku mi vadí, že se na fotbalové prostředí takhle pohlíží. Je v něm hodně inteligentních kluků, je to stejné jako v každé jiné společnosti. Skrz prsty na mě nikdo nekoukal, spíš to všichni brali pozitivně,“ glosuje své studium.

To je nyní ve fázi dokončování bakalářské části, po ní by se dnes už bývalý fotbalista rád vrhnul na inženýra. „Teď jsem v půli cesty. Chci mít nejvyšší vzdělání. V životě se mi to bude hodit,“ má jasno.

Skaut na západě

Školy se nevzdává přesto, že po letním oznámení odchodu z profi scény ihned našel práci. A to celkem logicky kolem fotbalu. V manažerské agentuře Sport Invest, která ho zastupovala jako hráče, se stal krajským skautem, který dohlíží na naděje, jež společnost zastupuje. Na povel dostal západní Čechy. „Starám se o hráče, které máme podepsané. Vytváříme jim servis,“ popisuje. „Druhým aspektem je hledání nových talentů,“ dodá.

V tom však spadl do špatné doby. Koronavirus uzavřel mládežnické i nižší soutěže, tedy úrovně, kde se dají objevit budoucí hvězdičky. „Chybí nám to všem. Pro mladé kluky, kteří z toho vypadli na několik měsíců, to může být problém,“ upozorní vyhledávač nadějí.

Přesto mladíky ponouká, aby v době bez společných tréninků či zápasů na fotbal nezanevřeli. „Teď se ukáže, kdo na to nekašle. Kdo bude dělat individuálně, může získat progres a získat konkurenční výhodu,“ vykládá exsparťan.

Na druhou stranu, nic se nesmí přehánět, čehož je sám Polom důkazem. Odmalička jel na sto procent, neulevil si, neodpočinul. „Nejde to hnát do extrému,“ připustí. „Teď říkám klukům: Jeden den v týdnu si dej volno, přes Vánoce taky. Jinak spadneš do stereotypu.“

Dnes už to ví, přesto i v nové kariéře šlape. „Chci se posouvat. Co nejvýš,“ přizná.