Začněme od konce. Vaším posledním zápasem bylo televizní utkání B třídy západ Vratislavice nad Nisou - Cvikov v rámci projektu Náš fotbal živě. Jak jste si užil derniéru a byl jste před utkáním nervózní?
Je zvláštní, že tréma nebyla žádná. Spíše mladý kolega Radovan Šnýdl, který byl na utkání jako čtvrtý rozhodčí mezi střídačkami, byl nervózní. (úsměv) Přeci jen já už mám něco odpískáno. Byl to ideální den po všech směrech. Vyšlo počasí, bylo slunečno a přišlo hodně lidí. Myšlenka o ukončení kariéry ve mně hlodala už rok a půl. Když jsem byl nominován na televizní utkání, řekl jsem si: „Kdy jindy skončit než právě ten den.“ Zatím toho vůbec nelituji. Bylo to správné rozhodnutí a krásné ukončení rozhodcovské kariéry.

Jako rozhodčí jste působil dlouhá léta. Nebude vám to za půl roku či rok chybět?
Myslím si, že ne. Mám krásné zaměstnání. Pohodový soukromý život s přítelkyní, se kterou jsme 20 let. Koupili jsme elektrokola, chodíme hrát tenis. Nechci fňukat, ale abych byl upřímný, chování některých hráčů v krajských soutěžích bylo poslední dobou hrozné. Žádný respekt vůči osobě rozhodčího a říkám si, proč bych měl věnovat čas těmto lidem. Raději si užiji soukromý život. Fotbalu jsem dal hodně, konkrétně 28 let. Rozhodnutí bylo bez emocí či výčitek vůči komukoli. Jak říká pan Svěrák: „Už jsem tam nebyl moc rád.“

Michael Kvítek (ligový rozhodčí a předseda komise rozhodčích OFS Liberec) v nedávném rozhovoru řekl, že fotbal je odraz společnosti. Cítíte to podobně?
Ano, cítím. Respektuji, že čím nižší soutěž, tím horší úroveň chování. Smekám klobouk před rozhodčími, kteří se věnují okresním soutěžím. Bohužel i krajské soutěže, alespoň tedy v Libereckém kraji, se zhoršily. Nejen fotbalovou kvalitou, ale také kvalitou chování některých mužstev a hráčů. Chápu jejich myšlení a rozzlobení, když rozhodčí chybuje. Ale za mě když jsem chyboval, nikdy ne úmyslně. Jsem jen člověk. Po skončení poloprofesionální kariéry v ČFL jsem se věnoval 10 let krajským soutěžím z lásky k fotbalu, abych vychoval nové rozhodčí pro tento sport. Už toho ale bylo dost a byl to další důvod, proč skončit.

Ligový rozhodčí Michael Kvítek se vrátil do libereckého Okresního přeboru v roli asistenta.
Fotbal je odraz společnosti. Zlé chování se v něm propisuje, všímá si Kvítek

A teď pojďme na začátek. Kdy jste začal s rozhodováním zápasů a jak jste se k této činnosti dostal?
Věnoval jsem se vrcholově fotbalu, když jsem chytal za Slovan Liberec. Poté jsem absolvoval povinnou vojenskou službu, během které jsem chytal za Žatec v Divizi. Po vojně jsem se věnoval fotbalu na amatérské úrovni. Byl jsem brankář v Krásné Studánce. Přišlo však zranění v podobě vyhřézlé plotýnky. Přijela pro mě záchranka a odvezla mě do nemocnice, kde mi doktoři doporučili, abych se dále nevěnoval řemeslu brankáře. Přibližně ve 25 letech jsem se tedy dal na kariéru rozhodčího. Po čtyřech letech jsem se přes okresní a krajské soutěže dostal do českých soutěží (ČFL, Divize), kde jsem působil 13 let.

Měl jste ambice na nejvyšší dvě české soutěže a nemrzí vás, že jste se tam nedostal?
Ambice jsem měl. Mám dokonce příběh, který mnoho lidí neví. V jednom ročníku se ligovým rozhodčím nedařilo a bylo vybráno 8 sudích z ČFL a Divize, kteří byli aspiranty na profesionální soutěže. Byl jsem na fyzických prověrkách, kde jsem z mnoha běhů nesplnil jediný. Limit na 200m o pár setin sekundy. Dodnes si pamatuji večer, kdy ve sportovních novinách vyhlašovali proběhnutí fyzických prověrek rozhodčích a jmenovitě je neudělaly tři z nich. Mezi nimi Jiří Blaschke. Štvalo mě to hrozně moc. Malou útěchou bylo, že ani jeden z těch osmi do ligy nepostoupil. Šance tedy byla, ale bohužel to nevyšlo. Myslím si, že jsem v té době patřil mezi špičku ČFL, ale kariéru rozhodčího v této soutěži jsem následně ukončil na vlastní žádost. Pracoval jsem pro Coca-Colu na manažerské pozici a nebyl čas. Navíc budu upřímný, atmosféra pana Berbra mi nevoněla a raději jsem působení v ČFL a Divizi ukončil. Závěr kariéry rozhodčího jsem si šel užít do krajských soutěží.

Jak moc náročné je skloubení činnosti rozhodčího s prací a osobním životem?
Z mého pohledu je to velice těžké. Já osobně to měl složité v tom, že jsem se rozvedl a měl dvě malé děti. Můj veliký dík patří partnerce Martině, která je se mnou 20 let a absolvovala tak skoro celou rozhodcovskou kariéru se mnou. Pamatuji si, jak jsem každý víkend jezdil pískat ČFL. To máte zápas na celý den, protože jezdíte do Českých Budějovic, Plzně a tak dále. Ona se starala o mé dvě děti z prvního manželství, a do toho měla ještě své dítě. Celý den měla tři malé děti na starost a já přijel například o půlnoci domů. V tomto směru smekám klobouk. Bez podpory partnerky by to nešlo, protože fotbal bere hrozně moc času. 28 let jsem trávil víkendy na fotbale.

Momentka z televizního utkání proti Cvikovu.
Individuální chyby nás pohřbily. Hráči chtějí ihned postup, hlásí trenér Vlk

Probrali jsme mnoho špatného na fotbale, ale určitě je také mnoho hezkého. Jaké jsou pozitivní vzpomínky za vaši bohatou kariéru?
Jsou to krásné vzpomínky. Hlavně éra starších, kdy jsme jezdili na zápasy s kamarády Petrem Polákem, Martinem Schröterem či nebožtíkem Zdeňkem Nádeníkem. Byla to paráda a asi nejhezčí období mého života. Byla sranda a člověk si užil fotbal na hřišti i mimo něj. Krásné cesty na zápasy a zpět. Éra v Divizi a ČFL nás starých pardálů, kdy jsme se věnovali fotbalu naplno a těšili na každý víkend, byla skvělá.

A co nějaká konkrétní vzpomínka na zápas či situaci v něm?
Pamatuji si, když postupovali Bohemians, ne 1905, ale Střížkov, tak hráli v Náchodě a zápas se nedohrál kvůli chování diváků. Na náhradní zápas jsem jel já s kolegy a bylo to velmi hlídané utkání. Všude byli policisté a těžkooděnci. Pískal jsem zápas jako hlavní rozhodčí a bylo cítit, jak je atmosféra napjatá. Důležitost a vážnost utkání byla znát na každém. Užil jsem si to ale a byl to pěkný zápas.

Jste člověk, který se vyžívá v podobných situacích pod tlakem nebo jste spíše trémista?
Upřímně nejsem. V mládí jsem možná byl, ale pokud pískáte 28 let, už vás jen tak něco nerozhodí. Nechci ale, aby to vyznělo nějak příliš sebevědomě. Ač se někteří hráči chovali v závěru mé kariéry hrozně a nedůstojně, nerozklepal jsem se z toho. Pouze mě to každý víkend utvrzovalo v mém rozhodnutí. Poslední věta ve Višňové zněla: „Už sem nejezdi!“ a já jim s čistým štítem odpověděl: „Už mě neuvidíte.“

Jiří Štajner po svém návratu do Slovanu Liberec.
Liberec čeká dobrá sezona. Bude hrát hezký fotbal, říká Štajner v anketě Deníku

Co byste vzkázal mladým rozhodčím, kteří začínají s kariérou?
Za mě je to krásný koníček. Vím, že mladí dnes žijí trochu jiný život, ale každý potřebuje nějaké peníze a pískáním si za víkend může přijít na pěknou sumu. Je to krásná brigáda, u které jste na čerstvém vzduchu a hýbete se. Máte také možnost kariérního růstu. Nechci, abych zněl jako odstrašující příklad. Pojďte pískat, těšilo mě to 28 let. Kdo má talent nebo se fotbalu věnoval, může se rychle posouvat výš.

Poslední otázka. Nelitujete, že jste strávil tolik let pískáním?
Vůbec ne! I přes různé kaňky jsem rád, že jsem to absolvoval a byl rozhodčí.