Začíná nová sezona, pro vás druhá v krajském přeboru. Je to nejúspěšnější období pro speřický fotbal v historii?
Fotbal ve Speřicích dělám čtyřicet let. Vzpomínám si na časy dobré, i zlé. Krajský přebor jsme tu nikdy nehráli, takže to nadsazené není. Poslední roky jsou těmi nejlepšími. Šesté místo v minulém ročníku je historickým výsledkem.

Na přelomu století jste hráli jen okresní přebor. Co se muselo změnit, abyste se posunuli v hierarchii soutěží o tři patra vzhůru?
To byla doba, kdy došlo k výměně generací. Do týmu přišli Jančík, Vlček, Pohan, z Humpolce se vrátil Holenda. Tehdy to tedy nastartovali otcové těch mladých hráčů, které máme nyní v áčku, a dá se říci, že na té vlně se vezeme dodnes. Díky nim tady začal zdejší fotbal fungovat, vytvořila se dobrá parta.

Speřice mají jen kolem stovky obyvatel. To by na vygenerování hráčské kvality pro klub na úrovni krajského přeboru bylo málo. Kolik hráčů je místních?
V áčku máme sice jen tři čtyři kluky, kteří tu trvale bydlí. Ale tak se to brát nedá. Důležité je, že všichni, co tu jsou, tak mají ke klubu vztah. Buď jsou z blízkého okolí, nebo tu nají příbuzné, prarodiče, kamarády. To je pro nás garance toho, že to tu mají rádi. Jsme malý klub musíme si na všechno vydělat, takže chodíme na brigády. Pokud bychom tu měli někoho, kdo by k tomu neměl vztah, fungovat by to nemohlo. Jsem pyšný na to, že jsou brigády, na kterých se nás sejde i čtyřicet padesát.

Hráče bez vztahu ke Speřicím tedy kupovat nikdy nebudete?
Zatím to tak razíme, ale nemohu říci, že to tak bude vždy. Do daleké budoucnosti nevidím, dětí na vesnicích ubývá. Může se stát, že za pár let nám mladí budou chybět.

Teď to ale není na pořadu dne. V áčku máte naopak generaci mladých, která je asi nejkvalitnější v historii klubu…
Opravdu teď se nám sešla výjimečná generace. Mezi ní se ještě řadí Svoboda se Štěpánkem, kteří jsou v Jihlavě. Další talenty máme v humpoleckém mladším dorostu – druhého Svobodu a Kameše.

Jedna věc je mít na tuhle fotbalovou úroveň hráče a druhá mít zázemí. I to tu vzkvétá. Vylepšili jste hřiště, vybudovali vedlejší travnatou plochu, letos jste otevřeli malé hřiště s umělým povrchem za tribunou…
Je to právě o ochotě všech členů klubu chtít pomoci. Spoustu práce si uděláme sami, brigádně. Navíc se mi povedlo narazit na dobré lidi i ve firmách. Musím pochválit pana Mišoně, se kterým jsem seznámil, když jsme rekostruovali hřiště. Jednal velice férově, nechtěl vydělávat za každou cenu, takže jsme posléze s jeho pomocí vybudovali druhou plochu i to malé hřiště za tribunou. Jeho firma nám dělala také dlažbu před kabinami.

Jen z příjmů z vlastní činnosti byste tohle všechno realizovat nemohli. Slyší ve firmách na spolupráci se speřickým fotbalem? Daří se vám získávat sponzorské peníze?
Máme tu výhodu, že momentálně jsou na předních místech ve firmách v okolí lidé, kteří tu fotbal hráli. Josef Vávra je spolumajitelem Pivovaru Bernard, Roman Čeleda je majitelem Profilu, starosta Jiřic Miroslav Jirků u nás také nějaký ten rok odkopal, navíc jsme stejně staří. Když k tomu připočtu spolupráci s Zdeňkem Rýznerem z Hranipexu, tak si opravdu nemůžeme stěžovat.

Jak jednat s partnery, aby jejich přízeň byla trvalá?
Je nutné pravidelně komunikovat. Ptát se, jaké mají potřeby. Nejde si jen brát. Proto se snažíme zástupce firem k nám zvát, aby viděli, jak jsou jejich peníze vynakládány. Pivovaru Bernard pomáháme se zajištěním pivních slavností. To je pro nás výborná brigáda, přináší nám nemalé peníze. Všechno je to ale o každodenní práci. Musíme o areál pečovat, budovat ho. Pokud bychom ho nechali zarůst křovím, nikdo by nám nic nedal.

Když se podíváme do budoucna. Kde byste chtěl speřický fotbal vidět za deset patnáct let?
Byl bych moc rád, kdyby se nám povedlo vydržet v krajském přeboru co nejdéle. Potěšilo by mě, kdybychom ještě vylepšili zázemí. Pokud by se nám povedlo sehnat nějaké peníze, chtělo by to ještě vylepšit tribunu.