Za druholigovým podzimem týmu od Jordánu se Deník ohlíží v exkluzivním rozhovoru se čtyřicetiletým trenérem Kamilem Tobiášem, jenž post hlavního kouče fotbalistů A-týmu Táborska převzal v létě po odchodu Romana Nádvorníka do Karviné, ale před pár dny byl vedením FC MAS Táborsko ze své funkce odvolán.

Když jsme si tento rozhovor domlouvali, vy jste v Táborsku byl ještě hlavním trenérem A-týmu, teď už jste jen trenérem bývalým. Jak jste rozhodnutí vedení klubu přijal? Zklamalo vás to? Zaskočilo? Anebo jste tlak na svou osobu už sám cítil?
Tlak byl prakticky už celý podzim, že se ale po podzimu změní realizační tým, správní rada rozhodla na svém zasedání až teď. Já sice byl připraven pokračovat dál a dělat od nového roku maximum pro to, abychom druhou ligu pro Tábor zachránili, bohužel jsem ale nedostal důvěru a verdikt správní rady jsem byl samozřejmě nucen přijmout.

Takže i zimní přípravu jste už měl nachystanou?
Samozřejmě, tu už mám dávno hotovou. Až přijde někdo po mně, buď to změní, anebo si to nechá. To už bude jeho věc.

Vedení klubu jako důvod vašeho odvolání uvedlo nespokojenost s umístěním týmu, nicméně už odchody některých klíčových hráčů naznačovaly, že vás čeká svízelný podzim…
Mrsič odešel v létě do Dynama, Nešický do Liberce a bylo jasné, že odchody některých opor nahradit nebude snadné. To se potvrdilo, právě post Aleše Nešického se nám nahradit bohužel nepovedlo. Přišlo hodně mladých hráčů a bylo zřejmé, že to nebudeme mít jednoduché. Druhá liga je velice náročná a my měli v týmu plno kluků, kteří potřebné zkušenosti teprve sbírají. Jsem ale přesvědčen, že tým určitou kvalitu má a že na jaře, kdy už ti mladí kluci přece jen budou ostřílenější, bude mančaft vypadat už zase trochu jinak, že ti hráči po podzimní sezoně už budou o trošičku omlácenější.

Svou sílu mužstvo i na podzim v některých zápasech prokázalo. Třeba v derby bylo ve druhé půli minimálně vyrovnaným soupeřem.
Dynamo má velkou kvalitu a my něco i přežili, ale i já si myslím, že hlavně po pauze jsme drželi krok. S mužstvy ze špičky tabulky musí týmy jako my mít i štěstíčko a něco přežít. Jako my proti Dynamu a souhlasím s tím, že byly i fáze utkání, kdy jsme měli navrch a za stavu 1:0 jsme Dynamo dostali pod tlak a ve vzduchu visel druhý gól, který by zápas v náš prospěch už asi definitivně zlomil. Jenže místo toho jsme v závěru gól inkasovali.

Podobných utkání bylo víc?
Přesně tak. Byly i další zápasy, v nichž jsme herně nepropadli. Snad jen v Brně nás soupeř přehrál, tam ale naši mladí kluci na hráče, jakým je třeba Magera, prostě neměli. Propadli jsme i v Ústí, které na nás prvních dvacet minut vlítlo a zápas rozhodlo. Vybouchli jsme druhou půli na Žižkově, kde jsme do přestávky byli suverénně lepší a měli jsme nejmíň 2:0 vést, ale po půli nás individuální nezodpovědnost v závěru připravila o bod. Taky doma s Chrudimí jsme v úvodu nedali dvě tutovky, pak soupeř dal gól z penalty a my už se nezvedli.

Za které zápasy naopak byste své hráče pochválil?
Hned v prvním kole proti Hradci Králové, i když jsme nakonec smolně prohráli 0:1, jsme sedmdesát minut měli exligového soupeře na půlce. Taky v Jihlavě jsme i s dalším exligistou hráli zcela vyrovnané utkání.

Hlavně zpočátku sezony jste v některých utkáních dostali gól hned v prvních minutách a hodně často jste museli náskok soupeře dotahovat. To vždycky stojí hodně fyzických i psychických sil…
Hradec u nás dal gól na začátku a hned druhé kolo ve Varnsdorfu jsme inkasovali už v 6. minutě. Navíc pokaždé jsme pykali za individuální chyby. To nás ze začátku sezony trošku poznamenalo, ale závěr soutěže ukázal, že na určitých hráčích se dá stavět, a pokud se tým v zimě vhodně doplní, je záchrana ve druhé lize zcela reálná.

Řeč byla o nezvládnutých vstupech do zápasů, ale co utkání s Varnsdorfem, kdy jste dokázali v poslední čtvrthodině z 0:2 dotáhnout na 2:2, ale v poslední minutě jste dostali na 2:3…
A zřejmě to byl takový ten hřebíček do mé rakve… Pro vedení klubu by asi bylo těžší mě odvolávat, kdybychom podzim zakončili vítězstvím s Varnsdorfem. Na druhou stranu si nemyslím, že jen tento jeden zápas rozhodl o mém odvolání. Ale mě osobně právě ten zápas moc mrzí, od stavu 0:2 jsme hráli výborně, snížili jsme, minutu před koncem dokázali vyrovnat a v poslední minutě Pilík pokazil přihrávku na úplně volného Frýdka a místo na 3:2 jsme vzápětí dostali ze třiceti metrů na 2:3…

Když jste v létě od mládeže přecházel k áčku, jistě měl měl nějaké cíle. Co z nich se vám podařilo splnit?
Hlavním přáním bylo neopakovat loňskou sezonu, kdy jsme se až do konce třásli o záchranu, a to se na podzim nám plnit rozhodně nedařilo a určitě jsme si představovali, že bodů nasbíráme víc. Já si jich osobně pro klidné jaro přál tak dvacet. Velkým kladem naopak bylo to, že jsme dokázali do týmu zabudovat hodně mladých hráčů, kteří by měli být do budoucna velkým příslibem.

Mohl byste nějaké z nich zmínit konkrétně?
Třeba David Březina, kterého bych se já nebál postavit do první ligy. Spoustu dobré práci odvedl i Christian Frýdek a dal i nějaké branky. Byť on na to, aby dozrál, ještě nějaký čas potřebuje. Naopak na Lukáši Pfeiferovi bylo vidět, že už něco v dospělém fotbale za sebou má. Taky Ngimbi, jemuž pořád je teprve jednadvacet let, podával na stoperu kvalitní výkony. Slibné předpoklady mají Zárybnický, jenž když nastoupil, vždy to zvládl, či odchovanci Vozihnoj a nadějný gólman Zadražil. Ale byli i další, jako Hasil či Berešík, ti všichni mají perspektivu, jen je třeba s nimi dál pracovat.

Vy jste si debut v roli hlavního trenéra odbyl v Příbrami, kde se vám sice první ligu zachránit nepovedlo, přesto ale pod vaší taktovkou Příbram jaro zvládla velice solidně. Je to tak?
Do jara jsme šli s pouhými devíti body, takže jsme potřebovali na jaře na záchranu jednadvacet bodů. To znamená ze čtrnácti utkání jich sedm vyhrát. A to v lize je problém pro lepší týmy, než je Příbram. Přesto jsme udělali plno bodů a tři kola před koncem se prali o záchranu. A kdybychom zvládli doma zápas s Brnem, ligu bychom zachránili. Bohužel jsme tíhu toho jednoho duelu neunesli.

Té půlroční příbramské mise ale přesto asi nelitujete?
To rozhodně ne. A nejen toho půl roku v roli hlavního trenéra u áčka, tři roky v Příbrami, to pro mě byla obrovská zkušenost. Ať jako trenér, či jako asistent Martina Pulpita nebo Petra Rady, jsem pracoval s hráči, kteří v českém fotbale mají zvuk a tu nejvyšší kvalitu.

Třeba s Barákem?
Třeba s ním, i jeho jsme měli, ale těch nadějných hráčů bylo daleko víc. Taky jsme však pracovali i s hráči, kteří nejen v českém fotbale už něco dokázali. Jako byli například Zápotočný, Bednář, Filo, Neves, Zeman či Řezníček. Byla to super škola a za to jsem dodnes vděčný.

A co těch půl roku v roli trenéra A-týmu Táborska?
Nelituji ničeho, co jsem kdy dělal. Ať v Budějovicích, když jsem prvně přišel k dospělému fotbalu, tehdy s Jirkou Kotrbou, tak v Příbrami, tam to byla obrovská zkušenost. Podobně i teď v Táborsku. Všude jsem získal nějaké zkušenosti do života. Navíc já v Táborsku zůstávám, akorát se přesunu zpátky k mládeži. Budu se i tam snažit odvádět maximum, protože ta práce mě baví a fotbal miluji. Teď se těším na Vánoce a budu se věnovat rodině. Pokud jde o áčko Táborska, já v záchranu pevně věřím. Lidi v Táboře začali na fotbal chodit, stadion na Kvapilce roste do krásy. Prostě druhá liga by měla v Táboře být i nadále.