Kliknutím zvětšíte
Sám neví, jestli je všem trablům konec. Ale pevně věří, že ano, že už to nejhorší má za sebou. Raději několikrát zaklepe, aby nic nezakřiknul. A o tom, co ho potkalo, mluví opatrně. Z rodáka z Dolní Rovně na Pardubicku je cítit obrovská pokora a radost, že je znovu zdravý.
„Bylo to na palici, fakt hrozný. Měl jsem hodně depresivní stavy, zvládal jsem vše jen s vypjetím všech sil. Už jsem si říkal, že asi skončím; běželo mi hlavou, jestli mám zapotřebí se trápit a dělat ze sebe pitomce, protože se vůbec nevědělo, jak mě léčit, co s tím dělat.”
S úsměvem říká, že jeho rodina, především pak děti Adam a Isabela, mu pomohli odvrátit konec kariéry. „Kdybych tu byl sám, tak bych to asi nedal. Díval jsem se s nimi na pohádky, za tu dobu jsem viděl milion dílů Prasátka Pepy, Tlapkové patroly a dalších kravin. Malé jsou tři, s ní si už člověk pokecá, kluk začíná chodit. Takže když se člověk vrátil domů, přišel hned na jiné myšlenky.”
I s pomocí své rodiny zatnul zuby a černé myšlenky odehnal. „Říkal jsem si, že by byla škoda končit. Ještě mi není tolik let, věnuji se fotbalu celý život. Jsem rád, že se mi to špatné období povedlo překlenout.”
Podpora od trenéra
Co konkrétně Shejbala trápilo? Postupně musel na operaci obou achilovek, poté ho sužovaly bolesti lýtek. „Od achilovek to řetězilo do lýtek. Bolela mě, píchalo mě v nich. Přebil jsem to pak cvičením, to byl zásadní zlom. Cvičil jsem s odborníky přes mou bolest, pomohlo to. Tímto bych moc rád poděkoval Vencovi Polákovi a také klukům a fyzioterapeutům od nás. Všichni se o mě starali a starají výborně. Doufám, že teď už budu dlouho zdravý,” přeje si muž, který v teplickém dresu zatím nastoupil od března 2018 do 69 ligových zápasů.
Několikrát s ním trenéři počítali do základu, na poslední chvíli ho ale zdravotní lapálie do hry nepustily. „To bylo několikrát… Například pod trenérem Standou Hejkalem se mi to stávalo. Bylo období, kdy jsem si myslel, že mě zabije. Ale vzpomínám na něj rád, protože mi věřil, hrál jsem pod ním často, dal mi šanci i na jiných postech, než na jaké jsem byl do té doby zvyklý.”
Právě proti Hejkalovi se v sobotu Shejbal se svými Teplicemi postaví. „Standa z Kladna”, jak se Hejkalovi říká, je druhou sezonu asistentem Miroslava Koubka v Hradci Králové. A votroci pod touto trenérskou dvojicí fungují parádně; v minulém ročníku byl Hradec coby nováček šestý, nyní se drží na solidním sedmém místě.
Teplice se rozehrály
„Hradec na nás bude dobře připravený, pan Hejkal má Teplice přečtené. Ten tým má konstantní výkonost, nemá žádné propadáky. Hraje běhavý fotbal, je dlouho pospolu, je dobře organizovaný. A sedí mu domácí prostředí v Mladé Boleslavi. Čeká nás hodně těžký soupeř, ale chceme získat nějaké body,” tvrdí Shejbal.
V minulém kole byl u výhry sklářů nad Pardubicemi, nyní ho čeká další východočeský soupeř. Na Stínadla přišel před lety právě z Hradce Králové, dlouhá léta hrál i za Pardubice. Takže… „Je to tak, jsem Východočech, v Pardubicích jsem s fotbalem začínal, pak jsem tam i hostoval, v Hradci jsem začal hrát dospělý fotbal. Ale je zajímavé, že jsem za Teplice v lize ani proti jednomu týmu nenastoupil, až před týdnem proti Pardubicím,” usmívá se vytáhlý sympaťák.
Teplice čtyři zápasy v řadě neprohrály, daly během nich 12 branek, což je velmi slušná bilance. Jan Shejbal potvrzuje, že se svými spoluhráči se nyní cítí mnohem více komfortněji.
„Jsme moc rádi, že se nám daří sbírat body. Dáváme teď hodně gólů, to tu dlouho nebylo. Doufám, že jsme si nějaký ten gól pošetřili na Hradec. A také se nám daří obracet nepříznivé skóre, to je pro naše sebevědomí také velmi dobrý faktor. Chceme být i nadále úspěšní a držet se v tabulce co nejvýše. Ale Hradec bude o hodně těžším soupeřem, než byly před týdnem Pardubice.”
Hradečák, nebo Pardubák? Mám to tak napůl
Jestli jsem Hradečák, nebo Pardubák? Asi tak napůl. Pocházím z vesnice, která leží od obou měst zhruba stejně. Mám rád oba kluby, obě města jsou hezká. Vnímám velkou rivalitu, která mezi oběma kluby je, a to jak ve fotbale, tak i v hokeji. Já tedy na hokej nejsem, v Pardubicích jsem byl jako malý, to hrál ještě Ota Janecký. A v dospělém věku jsem pak byl na hokeji snad dvakrát. Fotbal samozřejmě sleduji mnohem víc. Tam jsem rivalitu zažil i na vlastní kůži. Pro fanoušky obou klubů jsou vzájemné zápasy hodně prestižní, dlouhou dobu dopředu se o derby mluví. A ještě prestižnější budou, až se dostaví stadiony. To pak bude super, vždyť obě mužstva hrají už druhou či třetí sezonu ve vyhnanství. Překvapilo mě, že v Hradci trvalo zahájení výstavby tak dlouho. V Pardubicích byl proces rychlejší. Co jsem viděl, tak Hradec bude mít opravdu parádní arénu. Pardubice ji budou mít skromnější, ale budou ve svém, to bude obrovské plus. Stadiony nejsou daleko od centra, spíš naopak, takže čekám velké návštěvy. Lidi se mají na co těšit, a i já se určitě půjdu na oba stadiony podívat, až se na nich bude hrát.
36
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
