Po chvilce čekání v hotelu dorazil. Přišel s úsměvem a ten mu vydržel po celou dobu rozhovoru. Byla na něm vidět spokojenost, kterou se vůbec nesnažil skrývat.

S rozhovorem souhlasil a nebránil se ani vzpomínání na to, jaké to bylo, když jako junior z pražské Slavie přestoupil do Teplic. „Přechod z dětského juniorského fotbalu do dospělého je nejrizikovější,“ řekl. „Nebylo to jednoduché, nějaké zápasy jsem odehrál ještě v juniorce a postupně jsem u A-týmu sbíral první zkušenosti a dostával jsem šanci v lize. Začínal jsem na pozici pravého obránce, což nebyla moje pozice, ale byl jsem rád za možnost hrát,“ vysvětlil.

Nevynechal jsem ani otázku na trenéry, zpočátku mne zajímali ti Tepličtí. „Daniel Šmejkal byl první trenér, který mi dal šanci hrát v lize, a jsem mu za to dodnes vděčný. Potom přišel trenér Hejkal, který přinesl nový impuls, zvedla se i hra.“

Po pár měsících přestoupil Král do Slavie. Moje další otázka směřovala na trenéra Jindřicha Trpišovského. „Neskutečně posunul Slavii i mě. Jeho klíčem k úspěchu je připravenost na každého soupeře. Dokáže si vybrat správné hráče pro svůj styl hry, kterou chce hrát. Jeho přípravy jsou fyzicky velmi náročné,“ vzpomínal Alex s úsměvem.

V paměti mu hodně utkvěl famózní obrat Slavie proti Seville v Evropské lize. „To je pro mě zatím nejsilnější zážitek v mé fotbalové kariéře. Uvědomuji si, že se nám povedlo něco neskutečného. Dát Seville čtyři góly a ještě zápas otočit, to byla euforie.“

Následovala další odměna: duel s Chelsea. „Pro spoustu klubů je Anglie sen. Ve Slavii jsme si anglický tým hrozně přáli. Za výkon doma i venku se nemusíme vůbec stydět.“ Potom double, velká euforie… „Jsem šťastný, že jsem to mohl zažít,“ zmínil Král.

Ovšem pouhý den po postupu do Ligy mistrů přestoupil Král do Spartaku Moskva. „Dlouho jsem o tom přemýšlel. Chtěl jsem se posunout a Rusko hraje šestou nejlepší ligu. Zatím je to pro mne náročné, stále si zvykám,“ přiznal.

O Královi se říká, že je „univerzální“ fotbalista, což znamená, že má schopnost hrát na více postech… „Teď momentálně mi sedí nejvíce střední záloha, tam hraji nejčastěji, na pozici osm nebo deset.“

Na závěr rozhovoru jsem celé reprezentaci pogratuloval k překvapivé výhře nad týmem Anglie (2:1). „Chtěli jsme být sebevědomí a nezlomil nás ani první gól, snažili jsme se využít slabiny Anglie ve svůj prospěch. A povedlo se.“

Mimochodem Král také sní o postupu na mistrovství Evropy. „Hodně pomohla výhra nad Anglií, ale ještě nás čeká důležitý zápas s Kosovem. Máme skvěle našlápnuto, ale stejně, jak je to blízko, tak je to i daleko.“

Jakub Vítek
Autor je žákem 8. třídy na ZŠ Havlíčkova v Litoměřicích. Vzdělává se s dopomocí asistenta pedagoga pro těžkou dysgrafii. Přesto si oblíbil češtinu a miluje fotbal.

Očima studenta
Celý rozhovor s Alexem Králem probíhal v přátelské atmosféře. Překvapilo mě, že i přes slávu zůstává stále tím skromným „klukem“, který k úspěchům přistupuje s neskutečnou pokorou.