Kliknutím zvětšíte
Střední záložník má za sebou spoustu štací v mládežnickém fotbale. Po začátcích na Bouzově prošel Konicí, Prostějovem, Šumperkem, Mohelnicí či Sigmou Olomouc. Právě ale v Olomouci málem ukončil kariéru. „Vyhodili mě, když jsem nechtěl na internát a jejich školu. V tu dobu jsem ztratil chuť do fotbalu a chtěl jsem s ním seknout. Navíc mě začal bavit florbal, ale táta mi to velmi stručně vysvětlil,“ usmíval se Zapletal, proč u fotbalu zůstal.
A dobře udělal. První příležitosti nakouknout do mužského fotbalu dostal už v Mohelnici, ale pravidelně začal naskakovat až v I. A třídě v Olešnici u Bouzova.
V nabitém kádru je nejmladším hráčem a pohybuje se mezi borci, kteří mají i ligové zkušenosti. „Komu by se to nelíbilo mít kolem sebe takovou kvalitu. Předávají mi zkušenosti a posouvají mě stále výš,“ potvrdil Zapletal.
Nejvíce však sleduje práci Romana Vasiljeva, jenž prošel Sigmou či Uničovem a také Marka Šichora, který zapsal starty v nejvyšší soutěži v dresu Baníku. „Dívám se na všechny, ale tihle hrají na mém postu,“ objasnil.
A i přesto, že jsou v týmu právě tito hráči, byl to právě Patrik Zapletal, kdo převzal kapitánskou pásku v duelech s Českou Vsí a Konicí. „Nejprve jsem ji vůbec nechtěl, protože mi to vůči zkušenějším nepřišlo fér, ale nakonec jsem ji přijal, protože kapitán by měl být v Olešnici domácí hráč a já bydlím v nedalekém Bouzově,“ glosoval.
Ale nepřinesla mu úplně štěstí, protože právě v Konici si přetrhal vazy v kotníku a do konce podzimu se už na hřišti neobjevil. Do té doby stihl v sedmi zápasech čtyři branky. „Nejsem typ, který chrtí a chce dát za každou cenu gól. Mám větší radost, když na branku nahraji,“ prozradil fotbalista, mezi jehož silné stránky patří rychlost a vytrvalost.
Otec a syn
Kromě první větší šance ukázat se mezi muži, se může Patrik Zapletal pochlubit také tím, že nastupuje se svým otcem Radkem. „Vždy jsem si s ním chtěl zahrát a když jsme nastupovali poprvé, byla to pro mě emocionální záležitost, možná i trochu dojemná, protože neznám moc hráčů, kteří by si na této úrovni zahráli se svým tátou. Jinak ho beru jako každého hráče, jen jej neoslovuji jménem ale tati,“ popisoval.
Třiačtyřicetiletý Radek Zapletal nastupuje v obraně a pro jeho syna to není úplně jednoduché. „Doma nebo cestou ze zápasu neřešíme nic jiného než můj výkon. Snaží se mě pobízet k lepším výkonům a málokdy mě za něco pochválí. Spíš hledá nedostatky a chyby, což mě někdy mrzí, ale většinou to splní účel a dostanu ze sebe to nejlepší,“ hodnotil.
A těžké to má i se svými spoluhráči. „Občas si mě dobírají, že mám trošku protekci. Ale naopak musím dělat všechno naplno, abych se tátovi zavděčil,“ přiblížil. „S tátou se mezi sebou hecujeme na trénincích a v soubojích jeden na jednoho. Abych ho neposlal do důchodu, tak jej někdy nechám i vyhrát,“ smál se Patrik.
Na jaře se bude snažit společně s celou Olešnicí splnit cíl, kterým je postup do krajského přeboru. Po podzimu patří největšímu favoritovi soutěže druhé místo dva body za vedoucí Konicí. „Není to úplné zklamání, protože ztrácíme málo. Doufám, že si dojdeme pro titul, protože máme dobrou partu a s takovým týmem je to trošku povinnost,“ uzavřel Patrik Zapletal.
Patrik Zapletal o svém čísle 7, které nosí na dresu: „Všude, kde jsem působil, tak jsem chtěl mít na zádech sedmičku, ale ne vždy jsem ji dostal. Sedmého je den, kdy jsem se narodil a je to pro mě šťastné číslo. Když jsem přišel do Olešnice, tak jsem ji dostal. Ze začátku to pro mě bylo břímě. Přišel jsem čerstvě do mužů a pár zápasů jsem se hledal. Ale mám rád výzvy a nosit na zádech číslo pro nejlepšího hráče, které nosí můj idol Cristiano Ronaldo, je velký adrenalin a dobrý pocit.“
9
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
