Trenér Luděk Klusáček, jak po koronavirové pauze jeho zvykem, znovu citelně zamíchal sestavou. A také rozestavením: své zelenobílé svěřence poslal na trávník jen se třemi obránci, přičemž třeba kapitán Josef Jindřišek udatně běhal podél lajny na nezvyklém postu krajního beka.

Dávalo to smysl, domácí museli útočit. Od začátku do toho šlápli a šance následovala šanci. Kdyby klokani projevili větší klid v koncovce, tak by už v prvním poločase smazali náskok Boleslavi. Tutovky měli Jan Vodháněl, Lukáš Hůlka, Jhon Mosquera… Dvě tisícovky fanoušků hnaly Bohemku za evropským snem.

Po necelých dvaceti minutách Ďolíček zahřměl nadšením: důrazný David Puškáč se po Mosquerově akci výborně zorientoval v šestnáctce a skóroval. V tu chvíli všichni na stadionu (s výjimkou hrstky příznivců hostů) věřili, že by to mohlo vyjít. Další góly visely ve vzduchu.

Jenže vzadu museli Vršovičtí chtě nechtě hrát na riziko. A to se nakonec projevilo. Obří příležitost Jakuba Fulneka ještě kouzelnicky zlikvidoval brankář Patrik Le Giang, ale v 38. minutě už proti zcela volnému Jiřímu Klímovi neměl šanci. Bouřící tribuny ztichly: tohle byla zásadní komplikace.

Po pauze se domácí znovu vrhli do ofenzivní rachoty. A po deseti minutách se podruhé slavilo, protože Jindřišek si mazácky poradil s trestným kopem z hranice pokutového území. Krásný gól a jiskřička naděje pro Bohemians.

Zelenobílý tlak nepolevoval, ale Boleslav zdárně přežila několik dalších závarů. A na domácích hráčích se pak přece jen začala projevovat únava z fyzicky náročné nátlakové hry, zatímco soupeř z města automobilů se jen úporně bránil a dopředu už skoro nevyrážel.

Dohrávala se za ovací vestoje a hromového potlesku. Domácí fanoušci ocenili heroický výkon a vítězství Bohemians, i když sen o postup do pohárové Evropy se rozplynul.