Kapitán Slavie, kterou loni dovedl k titulu a letos tým bez něj nedokázal trůn obhájit, se vrací zpátky do procesu. V těchto dnech se spoluhráči polyká tréninkové dávky na soustředění v Aigenu.

„Pauza byla strašně dlouhá. Nemohl jsem nic dělat,a teď už mám konečně rozhýbané koleno, můžu dělat silové věci. Ale hlavní je, že tu můžu být s kluky,“ rozpovídal se krajní bek na klubovém webu „sešívaných“.

Jeden ze strůjců zlaté éry Slavie a mistrovského hattricku laboroval s kolenem od loňského podzimu. Zranění bylo natolik vážné, že Bořilovi hrozil konec kariéry. V lednu podstoupil na specializované klinice v Německu operaci, která dopadla úspěšně, a reprezentační obránce tak může vyhlížet start nové sezony.

„Nejhorší to bylo po operaci, kdy jsem se nemohl hýbat. Měsíc a půl jsem jen ležel a nemohl nic dělat. To mi dělalo velké problémy,“ svěřil se Bořil, kterému lékaři operovali poškozenou chrupavkou kolenního kloubu.

Během rekonvalescence bezmocně sledoval, jak Slavia ztrácí mistrovský titul. „Bylo to pro mě emotivní. Byl jsem naštvaný, že týmu nemůžu pomoct. Měl jsem občas i nervy, když se klukům nedařilo. Bylo to velké zklamání, ale je další sezona, kdy to můžeme zase napravit.“

Bořil už ale nebude mít po boku osudového parťáka Ondřeje Kúdelu, který v létě odešel do indonéského klubu Persija Jakarta. „Kudyho znám strašně dlouho. Hrávali jsme spolu ještě v Boleslavi. Jezdili jsme spolu s rodinami i na dovolené. Bude mi hodně chybět, jak v kabině, tak i na hřišti, protože to byl srdcař a velký hráč. Všichni odcházejí a já tady jako jediný zůstávám. Takový je ale fotbalový život a jednou to čeká i mě.“