Tak tedy začneme trošku nevšedně. Tadeáše Vachouška sportovní veřejnost poprvé zaregistrovala na začátku minulého léta. Během utkání o třetí místo na Memoriálu Vlastislava Marečka mezi teplickým dorostem a Spartou Severočeši prohrávali 1:3, když se jim naskytla možnost zahrávat pokutový kop. Vachoušek ale sudího upozornil, že brankářem Pražanů faulovaný nebyl, arbitr proto penaltu odvolal. Gesto fair play mělo v médiích velký ohlas.


„Nejprve jsem to kopnout chtěl, jenže faul to nebyl, tak jsem šel za rozhodčím a řekl jsem mu, že to penalta nebyla. Takhle jsem branku dát nechtěl,“ říkal po zápase sympaticky hrdina okamžiku. Dorostenci Teplic nakonec prohráli 2:5.

Možná, že se Vachouškovi jeho čin vrátil ve středu, kdy nečekaně naskočil do pohárového utkání Teplice - Brno (2:0). A to neměl být ani na střídačce! „Bylo to štěstí v neštěstí. Zranil se Radosta. O tom, že budu v nominaci, jsem se dozvěděl až ráno. Dřív než táta," vylíčil.

Obrovský rozdíl


Když dostal otázku na nervozitu, zavrtěl hlavou. „Já ji vůbec nemívám, máme to tak v rodině. Ani při zkouškách ve škole. Spíš jsem si to užíval."

Během deseti minut na propískovaném trávníku Stínadel se několikrát dostal k míči, nic nezkazil, spíš naopak. „Oproti dorostu je to samozřejmě rozdíl. Jsem rád i za těch deset minut. Vím, že po herní stránce potřebuji zlepšit souboje, a to i ty hlavičkové. Chci nabrat svaly a zkušenosti. Snažím se posilovat. Rychlostně to docela funguje."


Vachoušek přiznal, že šanci v áčku dostal v sedmnácti především díky pandemii. Kádry prvoligových týmů přibírají talentované dorostence, aby mohli zůstávat v tréninkovém procesu a zlepšovat se. Tadeáš proto podepsal profesionální smlouvu.

Tadeáš Vachoušek a Patrik Žitný.Tadeáš Vachoušek a Patrik Žitný.Zdroj: Deník/František Bílek

Při tréninku áčka zpravidla pokukuje po forvardech Řezníčkovi a Marešovi, chtěl by dávat góly jako oni. „Mně inspirují ti, co dávají hodně branek. Ideálním postem je pro mě hrot, podhrot, ale ani hrát křídlo mi nevadí."

Prvoligová premiéra


Teď sní i o prvoligové premiéře. „A jednou bych chtěl být lepší než táta," vysypal bez sebe troufale. Sebevědomí mu nechybí, pravda. Ale jen malí mají malé cíle, to by mohlo být jedno z hesel zrzavého ofenzivního fotbalisty. „Já věřím, že je to reálné," odpálkuje řeči o troufalosti.


Ubránit se srovnání se slavným tátou nejde, to je víc než jasné. Připomíná ho i číslem 14, které při svých začátcích na Stínadlech nosil na dresu. A jak to vypadá u Vachoušků doma? Pozor, do rodiny patří i o rok a půl starší bratr Tadeáše Matyáš! Mají fotbal k snídani, obědu i večeři? „Bavíme se o něm normálně. Je to asi jako u všech. Ale nehádáme se. A jestli mi táta radí? To podle výkonu. Když se mu něco nelíbí, tak hodně. Ale to je jen jednou za čas."