Expert Deníku Sadílek: Sparta jako básníci. Přichází o naději a čeká na zázrak

„Snad první co mě při sledování šlágru tohoto ligového kola mezi Slováckem a Spartou napadlo, byla vzpomínka na úspěšné filmy Dušana Kleina o básnících v Čechách.

Hned název prvního z nich, Jak Básníci přicházejí o iluze naprosto přesně vystihuje pohled do duše sparťanských fanoušků. Pokud měl někdo z nich iluze o brzkém návratu Letenských na výsluní českého, potažmo snad i evropského fotbalu, musel se rychle těchto iluzí vzdát.

Probuzení bylo kruté, ale co se čekat od mužstva, jehož sebedůvěra byla od počátku evidentně na nule a v jehož řadách se nenašel nikdo (včetně trenéra), který by byl schopen něco na tomto faktu změnit.

Rozebírat a hodnotit výkony jednotlivých hráčů mi nepřísluší. Ostatně jak už je v našich končinách zvykem, dozvíme se, že se „vše vyhodnotí a poučí se z toho“.

Za mých mladých let už od mládežnických mužstev byli Sparťané na rozdíl od techničtějších Slávistů vedeni k tvrdé a agresivní hře. Věřte mi, že vím o čem mluvím.

A najednou se dozvídám, že právě agresivní hra Slovácka Sparťany zaskočila.

Osobnosti Slovácka o šlágru se Spartou: Velké nadšení i gratulace Petrželovi

Pokud si vzpomínám, přesně stejnými argumenty se oháněli Slávisté po svém nepovedeném vystoupení v Rotterdamu.

Suma sumárum. Není dobré hrát proti soupeři, který hraj s nasazením. Lepší je to, jak jsem pochopil, nastoupit třeba proti Teplicím.

Ale vraťme se k básníkům, kteří v dalším pokračování "Neztrácejí naději". Duše sparťanského fanouška tuto naději neztrácí a dozajista ji vidí v Adamu Hložkovi, který ovšem na hřišti v Uherském Hradišti vidět vůbec nebyl, zrovna tak, jako další klenot ze sparťanských nadějí, Krejčí mladší.

Třetí z trojice Karabec se na hřišti ani neukázal a obránce Vitík hraje bezvýrazně druhou ligu za béčko.

No naději Letenští snad ale neztrácí, protože jejich fotbalová akademie je přece špička v Evropě. A tak se dostáváme znovu k básníkům a jejich poslednímu dílu s názvem „Jak básníci čekají na zázrak“.

Zázraky se ale nedějí a obec sparťanská to začíná tušit. Čekání na zázrak trvá už dlouho, a tak jim zbývá než jen věřit panu Werichovi „že jednou jsi dole a jednou nahoře.“

Jak dlouhá bude pro Spartu cesta vzhůru je ale otázka nejen pro hráče, ale i trenéra Vrbu nebo pány Rosického a Křetínského.

Tato otázka se ovšem vznáší i nad celým děním v českém fotbale.

Po zoufalých slovech zoufalého střelce-kapitána reprezentace Coufala po utkání s Estonskem jsem přišel o iluze, neztrácím ale naději a čekám na zázrak. Ty se snad někdy přece jen dějí.

Nebo snad?

Autor Stanislav Sadílek je bývalým fotbalistou a trenérem