Pardubice měly před utkáním s Karvinou několik cílů. Ten hlavní byl daný už před sezonou: Nováčka doma porazit. Jenže po třech kolech se k němu přidal úkol: Po dvou zaváháních před vlastními diváky už vyhrát, což znamenalo konečně vstřelit v CFIG Areně gól. V součtu s generálkou a odvetným zápasem v baráži už čtyři zápasy vyšly střelecky naprázdno. Dílčím cílem pak bylo rehabilitovat se za ustrašený výkon na Spartě a také nevyfasovat červenou kartu jako v předchozích dvou domácích duelech. Trenér Radoslav Kováč mohl být po utkání navýsost spokojený. Podařilo se splnit úplně všechno. Snad jen to čisté konto, které se zašpinilo až po devadesáté minutě. 

"Samozřejmě jsme rádi, že jsme utkání zvládli. Byl to pro strašně důležitý zápas. Věděli jsme, že potřebujeme vyhrát, abychom dostali Karvinou pod sebe, předesílá pardubický trenér, který se podrobněji věnoval celkovému hodnocení.

„V prvním jsme dovolili soupeři dvě šance, po té druhé jí ale nebyl uznán gól. Myslím, že v první půli jsme hráli dobře, aktivně. Akorát v těch posledních třiceti metrech situace často přehráváme. Nejdeme více agresivně a jednodušeji do střelby. Za stavu 2:0, nám také neuznali gól, v opačném případě by bylo hotovo. Potom soupeř vsadil kartu na vysoké hráče a my jsme přistoupili ke hře na tři stopery. Dali jsme tam Ondru Kukučku, pro kterého to byl těžký start. Ale až na smolnou situaci ze samotného závěru jsme všechny balony uskákali. Musím také přiznat, že nám pomohlo štěstí, když soupeř trefil těsně před naším druhým gólem tyč a potom po hloupém faulu na hranici šestnáctky i spojnici. Naše hra byla chvílemi nervózní a rozháraná, ale počítají se jen body. A ty jsme získali tři."

Černý má zvláštní schopnost

Pardubičtí fotbalisté sypali za karvinskou obranu míč za míčem. Skoro to vypadalo, jako by celý týden nic jiného netrénovali.

„Věděli jsme, že soupeř má silové beky a že nás budou vytlačovat. Chtěli jsme se na ně vyzrát rozeběhy. Pro tento účel máme vyrovnaná čtyři křídla, kdy nám na této pozici hrají rychlostní typy. A vyžadujeme také od ostatních, kteří jsou k tomu určeni, aby se za obranu dostávali. Nakonec to vyšlo. Druhý gól byl parádní. Piky (Bartosz Pikul) si navedl míč na střed a poslal krásný balon za obranu. Maty (Jakub Matoušek) to vyřešil učebnicově. Nakonec se jednalo o vítězný a extrémně důležitý gól,“ připomíná.

Jak je zásadní míti na hřišti Pavla Černého. Na toto téma, by se v Pardubicích daly psát diplomové práce. V prvních dvou kolech nehrál od začátku a na výkonu jeho o generaci mladších spoluhráčů to bylo znát. Vrátil se do základu, Michal Hlavatý mu rád přenechal vypůjčenou kapitánskou pásku a obrana Karviná se musela mít na pozoru. A stejně ho neuhlídala, protože milimetrovým centrem našel volného Emila Tichlera, který otevřel skóre.

„Pája byl bohužel v přípravě čtrnáct dní zraněný. Věděl jsem, že ho na Spartu nedáme, protože tam by akorát zbytečně lítal. Už týden před utkáním jsem mu říkal, že Karviná je pro nás velice důležitý zápas, ať se na něj připraví. Odehrál šedesát minut a odvedl opravdu výbornou práci. Pájovy zkušenosti jsou na hřišti cítit. Pochválil bych celý tým, ale Pája na ty roky a to samé Kamil Vacek odvedli fakt kus výborné práce. Především ohledně organizace naší hry,“ pochvaluje si kouč.

Pardubickou šňůru bez gólů v nové sezoně přetrhl Emil Tischler.
Čekání je u konce. Pardubičtí doma poprvé skórovali a góly přetavili ve tři body

Je až záhadou, jak jeden člověk může vyšrouboval sebevědomí ostatních do závratných výšin. Pavel Černý tu zvláštní schopnost má.

„Kluci jsou na Páju zvyklí. A on na ně hrozně pozitivně mluví. Pája je mentor v kabině i na hřišti. Oni vědí, že se o něj mohou opřít. Je to hráč, který umí nahoře zalepit míče, vyhrává hodně vzdušných soubojů. Nakopávané míče tak nepřijdou vniveč. Trochu jsme ho ale pokárali, protože nám po čas čtrnáctidenní absence maličko přibral. Takže to bude muset dát rychle dolů (smích). Ale je prostě vidět, proto dostal novou smlouvu, stejně jako Kamil Vacek, že jsou pro náš mladý tým extrémně důležití,“ ví Radoslav Kováč.

Konec konců jím opěvovaní borci mají zkušeností a rozdávání. Pavel Černý převzal před utkání dres s číslem 200, které vyjadřuje počet jeho startů v nejvyšší soutěži. Kamil Vacek pak nastoupil k prvoligovému zápasu s číslem 249.

Dalším nepostradatelným článkem pardubického stroje je Michal Hlavatý. V minulém zápase na Spartě mu Kairinen nešetrně prošlápl kotník.

„Musím vyzdvihnout také Míšu Hlavatého, který za týden absolvoval jen dva tréninky. Po Spartě nemohl pomalu ani chodit, navíc se mu narodilo dítě. Nakonec jsme ho tam museli nechat na celých asi osmadevadesát minut. Ukázal skvělý charakter,“ smeká Kováč pomyslný klobouk.

Červené eso z rukávu

Po minulém domácím utkání dostal za uši polský šikula Bartosz Pikul. Na kritiku zareagoval výstavním pasem, který byl zlatým podkladem pro druhý pardubický gól.

„No. Určitě to bylo lepší. My jsme na Pikyho dost přísní. Hlavně já. On jde několikrát zleva do otevřené obrany jedna na jedna. Ale nemá čísla. V tomto utkání si připsal gólovou asistenci. Za tu dobu, co tady jsme, ovšem dal jenom jeden gól. Vždycky mu říkáme: Jsi skvělý polský Grealish, ale potřebuješ čísla,“ usmívá se Kováč a téma křídel dodává:

„Například Vojta Sychra hraje o mnoho méně a má čtyři góly. Křídla neustále pobízíme, ať se tlačí do koncovky. Někdy mi přijde, že se zbytečně zbavují míče, namísto toho, aby šli do souboje jeden na jednoho. Potřebujeme, aby byli více odvážní. Ale je to i tím, kolik má tým bodů. Celý rok se zachraňujete, tak je to pro hlavy složité. Kluci ale tu kvalitu mají a věřím, že to odšpuntují. A my budeme více nebezpeční hlavně z těch křídel.

Jestliže Pikul rozjel akci před druhým gólem, tak před tím prvním se na klíčové myšlence podílel Denis Darmovzal. Místo, aby šel do protihráčů, vrátil míč patičkou na Pavla Černého. Ten by měl zaujmout uvolněnou pozici po Dominiku Janoškovi, který již ujídá chléb v nizozemské Bredě.

„Jany měl svoji obrovskou kvalitu, co se týče vedení míče a střely. Ale my vidíme Denise na stejném levelu. Je to hráč, který ještě neotevřel svůj velký potenciál. Možná i proti, že je tady chvíli. Denis je hráč, který chce furt míč. Těžko udržuje herní disciplínu v zadaných prostorech. My mu vysvětlujeme, že když tam bude, tak bude více hrát. Bude více efektivnější a mít více bodů. Musím říct, že proti Karviné se v tomto hodně zlepšil. Myslím si, že je to hráč, který nám ještě ukáže, že je skvělým fotbalistou,“ předpovídá hlavní trenér.

David Mikula je na své svěřence někdy jako pes...
Pardubičtí berou jen výhru. Bodů už jsme doma rozdali dost, říká Mikula

Se svými kolegy vytáhl pro utkání s Karvinou červené eso. Středopolaře Emila Tichlera poslal na levého beka místo trápící ho se Matěje Helešice. A co se (ne)stalo, hráč, který úplně neměl důvěru nových trenérů vsítil první pardubický gól v domácím prostředí.

„Emil mi vždycky říká: Trenére, vy po mně chcete góly a přitom já nehraju. Odpovím mu: Jo, my si tě vážíme jako člověka, jsi správný profesionál. Víme, že máš velkou konkurenci na svém postu. Tak jsme ho zkusili na beku. No a on dal gól. Minule hrál na Spartě, nahrál na gól. Mohl by takto pokračovat. Jsem za něj rád,“ říká Kováč.

V závěru první půle se odehrála klíčová situace, která mohla utkání nasměrovat opačným směrem. Karviná ve třetí minutě nastavení vyrovnala. Domácí se sklopenými hlavami mířili ke středovému kruhu. Rozhodčí Berka je ale nenechal rozehrát. Směrem k aktérům nakreslil virtuální obdélník a rozpažil ruce. Všem bylo jasné, že mu VAR nakázal gól odvolat. Kvůli ofsajdu se tak rozehrávalo od pardubické brány. Přitom domácí poté, co skončil míč v jejich síti ani neprotestovali…

„To je náš problém velký. My se nehádáme, sklopíme hlavy. Tohle mě ještě trochu mrzí. Na druhou stranu, kluci jsou zapáleni do hry, tudíž to v první moment nemuseli vědět. V kabině jsme ale na tuto a ještě situaci zkraje zápasu hned reagovali dvěma klipy hlavně pro stopery. Kluci dobře naberou hráče, ale jak sledují dráhu míče, tak je ztratí. Karviná se hodně prosazuje centrovanými míči. Jak Budínský tak Mikuš je skvěle kopou. V tomhle jsme věděli, že musíme nabírat výborně hráče a prostor před bránou, kde je to nejdůležitější. Ve druhém poločasu už to bylo určitě lepší,“ podotýká a přidává:

„Ze své pozice u lavičky jsem ofsajd také nezaregistroval. Ale samozřejmě jsem byl rád. Konečně se to malinko překlopilo pro nás,“ naráží Radoslav Kováč na fakt, že VAR se s Pardubicemi moc nekamarádí…