Ten pomohl těžce vydobytý náskok udržet. Devět minut před koncem vychytal v jasné šanci kanonýra Tomáše Poznara.

„Byla to šance, kterou jsem měl určitě proměnit,“ sypal si popel na hlavu zlínský útočník.

Měl asi pravdu. Když z levého křídla přilétl do olomouckého vápna centr, zůstal na chvíli na malém vápně úplně nekrytý. Míč se mu podařilo zpracovat, ale Reichl byl pozorný, rychle vyběhl a skvělým zákrokem tutovku zmařil.

„Jemelka ten centr přede mnou trochu lízl, takže lehce změnil trajektorii. I tak se mi to podařilo přebrat, ale Reichl mi rychle zmenšil prostor a vyčapal mě,“ musel uznat Poznar.

Olomoucký zachránce ale situaci neviděl zas až tak dramaticky a zásluhy spíš skromně odmítal.

„Poznar si ten míč přebral poměrně daleko, takže to pro mě bylo docela jednoduché. Kdyby mu balon zůstal u nohy, tak by se asi jen zeptal, kam to chci,“ pokrčil rameny. „Takhle jsem rychle vyběhl zmenšil mu úhel a on mě trefil,“ vykládal olomoucký gólman, vyhlášený flegmatik.

A tak je to u něj skoro se vším. Máloco ho rozhází.

Šance v prvním poločase, po které hlavičkoval Buchta a Reichl jen očima tlačil ven?

„Je to složité, když přiletí míč ze strany, to se často můžete jenom modlit, aby vám to nespadlo na zadek, naštěstí to šlo vedle.“

Že Sigma nutně potřebovala vyhrát, aby se po následujících dvou zápasech venku nedostala zbytečně pod tlak?

„Jasně, že to byl důležitý zápas, ale doma musíme vyhrávat.“

Že by snad mohl být nervózní z toho, že konečně po dlouhém čekání za „nesmrtelným“ Milošem Buchtou dostal pořádnou šanci? Ani s tím na Reichla nechoďte.

„U mě to velký problém není. Já jsem spíš takový flegmatik. Na zápas se chystám pořád stejně, trénuju pořád stejně. Vždycky jsem se připravoval na to, že se můžu do hry dostat. Samozřejmě jsem rád, že chytám, protože fotbal dělám proto, abych byl na hřišti a ne abych seděl na lavičce,“ řekl šestadvacetiletý gólman, který sice Sigmě vychytal v brance první ze dvou postupů do ligy, ale za 4 ligové sezony posbíral jen 12 ligových zápasů.

I proto už to vypadalo, že zamíří jinam.

„S panem Minářem jsme byli domluvení, že bych měl jít na hostování, protože už mám roky na to, abych někde chytal,“ prozradil.

Jenže těsně před rakouským soustředěním si původně zamýšlená jednička Buchta zlomil v zápase s Trnavou prst na ruce a pro Reichla přišla nečekaná šance.

Trenéři mu dali přednost před Alešem Mandousem a Reichl se jí chopil.

„Oba zápasy odchytal velmi dobře,“ pochválil ho trenér Látal.

„Nakonec ta šance přišla tady, tak budu makat a snažit se, abych už v brance zůstal co nejdéle,“ pravil Reichl.

A až se uzdraví Buchta?

„Bude to na trenérovi, koho do branky nakonec dá. Asi prostě toho, komu bude víc věřit. Pro mě je důležité, aby vyhrával tým. Sám rád vyhrávám. Uměl jsem si to užít i když jsem byl na střídačce, ale na hřišti je to samozřejmě jinačí,“ pousmál se.