Jak jste si užil první půlrok v pražské Spartě?
Když jsem do Sparty šel, chtěl jsem si vybudovat pozici a jsem rád, že se mi to splnilo. I pro mě bylo překvapení, kolik šancí jsem dostal, že jsem se tam chytil a udělal si pozici, to je pro mě splněný sen. Doufám, že se to do budoucna bude zvedat.

Zpočátku vám pomohla do sestavy i rozsáhlá marodka, ale i tak na vás zněla chvála, vnímal jste to?
Nastoupil jsem zpočátku kvůli marodce. Díky tomu jsem dostal tolik šancí a jsem rád, že jsem je chytl. Potěší mě takové zprávy, ale nevyhledávám je, když se ke mně dostanou, motivují mě.

Bavil jste se s trenérem Václavem Jílkem, z jakého důvodu vám dává šanci?
Do prvního zápasu s Jabloncem mě poslal i proto, že mu Tomáš Rosický (sportovní ředitel Sparty – pozn. red.) řekl, že mi věří, ať se mě tam nebojí dát. Cítil jsem, že mě ještě potřebuje víc poznat. Vnímal jsem, že nejdu místo někoho, ale protože nás bylo méně. I tak jsem toho chtěl co nejvíc využít.

Ladislav Krejčí v 1. lize za Spartu
- odehrané zápasy: 13
- odehrané minuty: 882
- vstřelené branky: 0
- asistence: 1
- střely: 7
- střely na branku: 3
- nahrávky: 532
- úspěšnost nahrávek: 84 %
- žluté karty: 4
- červené karty: 0
- fauloval: 23
- faulován: 23
- vyhraných soubojů: 130
- úspěšnost soubojů: 62 %

Povedené výkony vám ovšem dodaly sebevědomí…
Šel jsem do toho vždycky s tím, že nemám co ztratit, že budu hrát nahoru, pořád se nabízet. Kdybych se schovával, nic nezkazím, ale když půjdu do všeho a budu rozehrávat, třeba ztratím, aspoň se však poučím do budoucna. Snažil jsem se hrát aktivně a vyšlo to. Věřil jsem si. I když jsem předtím tři měsíce nehrál, uklidňoval jsem se, že musím být trpělivý.

Zažil jste velký skok ve Spartě po přesunu z Brna?
Ano, asi nejvíc v psychice. Záleží, jak si to pustíte k tělu. Se vším respektem ke Zbrojovce, musel jsem si zvykat na kvalitu tréninků s ohledem na hráče Sparty a jejich úroveň. Hodně jsem se snažil vše navnímat, abych se s tím vyrovnával a byl ještě lepší. Zpětně mě však překvapilo, jak je vepředu trenér Šustr intenzitou a nastavením přípravy, co se naučil.

Poznal jste něco podobného, už když vás Pavel Šustr vedl v Brně?
Kouč Jílek ve Spartě tvoří přípravu s anglickým fitness trenérem Benem Ashworthem, který nastavuje různé akcelerace, změny směru, rychlosti. Zpětně si vybavuji, že to do tréninků dával i kouč Šustr ve Zbrojovce. Přestože neměl takové zkušenosti, ukazuje se, že je dobrý trenér.

Před rokem o vás usilovala Plzeň. Mrzelo vás, že přestup nedopadl a nyní jste ve Spartě?
V první řadě jsem upřímně strašně rád, že jsem ve Spartě. I když je Plzeň taky skvělý tým, beru Spartu jako to nejvyšší, čeho se v České republice dá dosáhnout, byť teď třeba dominuje Slavia. Když nevyšla Plzeň, řekl jsem si, že tak to asi mělo být, nemohl jsem nic ovlivnit a šel dál. Jak se ozvala Sparta, věřil jsem tomu. Teď se moje krátkodobé cíle vyplnily a jsem strašně šťastný i spokojený.

První ligu jste hrál s Brnem, v čem je to se Spartou jiné?
Ve Spartě děláme všechno jen pro to, aby se vyhrálo. Ve Zbrojovce před nějakými zápasy trenéři říkali, že třeba budeme rádi za bod, ale ve Spartě jdeme jen po vítězství. Psychicky je to těžší, záleží ovšem na tom, jak s tím umíte pracovat. Myslím, že tým se pomalu zvedá díky tomu, že chápeme trenérovy postupy a bude to lepší.

Jak na vás doléhá tlak?
Ze začátku v Brně jsem byl hodně nervózní, ale pak jsem začal pracovat s Vítem Schlesingrem, který mi pomáhá po mentální stránce. Mám s ním jednou za dva měsíce nebo každý měsíc sezení, probíráme psychické věci a pomáhá mi. Jsem mu vděčný, protože si nemyslím, že by můj posun byl tak rychlý. To není náhoda. Nebyl bych na tom jako teď, kdybych s ním nepracoval. Vyrovnávám se s tlakem líp.

Věříte si v zimě na boj o základní sestavu Sparty?
Konkurence vládne na každém postup, může se stát cokoli a kdykoli. Když nejsou výsledky, protočí se sestava. Pro mě je momentálně největší motivace vyhrávat, hrát co nejčastěji v základu a být součást tváře Sparty.

Co říkají lidé ve vašem okolí, že hrajete právě za pražskou Spartu?
Zatím jsem se nesetkal s tím, že by mi lidé říkali do očí něco nepříjemného nebo někdo něco vyčítal. Beru to ze srandy, tohle k tomu patří. Taky jsem si v reprezentacích do patnácti či šestnácti let pořád dělal z Pražáků legraci, teď to mám z obou stran, kamkoli přijedu.

Před vaším přestupem jste vnímal Spartu jako úhlavního nepřítele?
Proti Spartě jsem byl vždy nejvíc nahecovaný a myslím, že tak to mají všichni, Sparta je to nejvíc v České republice. Zápasy vždycky byly vyhecované a chtěl jsem ji vždy nejvíc porazit.

Dostal jste v prosincovém volnu náročný individuální plán?
Plán je mnohem intenzivnější, je toho docela dost. Běhat chodím v sedm ráno, protože se toho snažím zvládnout za den plno, koho chci vidět a co chci dělat. Zahrajeme si pingpongový turnaj, jedeme za známými, chcibýt s klukama a večer se těžko donutím, takže jdu vždycky v sedm ráno. Není to nic příjemného, nemám běhy rád, ale musí se to udělat.

Patříte mezi hráče, kteří si musejí přes Vánoce hlídat váhu?
Myslím, že do minulých Vánoc to bylo v pohodě, ovšem teď na sobě cítím, že když si dám něco nezdravého, hned se to projeví. Už se pomalu měním, jsem nejspíš po tátovi. (smích)

Bojíte se vážení po svátcích?
Máme se držet v rozmezí tří kilogramů, v tom jsem. Chci jít ještě níž, ale uvidíme, jak to zvládnu.

Strávil jste vánoční svátky u pohádek, nebo po návštěvách?
Pohádky úplně rád nemám, televizi ani přes rok nesleduji. Nemám moc rád ležení a koukání na televizi, takže jsem s rodinou, hrajeme hry nebo sedíme na gauči a povídáme si. Potom jsem s kamarády, máme v Brně dobrou partu už několik let, nebo objíždíme známé v Malé Morávce.