Trenér říkal, že jako oslavenec dáte gól. Věřil jste tomu také?

Psalo a říkalo mi to hodně lidí. Dodávali, že teď je to normálka, když góly dávám. Nevím, jestli to úplně pomůže, ale já jsem si to v hlavě nepřipouštěl. Šel jsem normálně hrát a jsem rád, že se to podařilo.

Góly ve vašem podání vypadají poměrně jednoduše.

Když jste ve formě, a padá vám to, tak to vypadá hodně jednoduše. Naopak, když jste v krizi, tak gól nedáte, ani když jste sami před bránou. Mohlo to vypadat, jednoduše. Při první gólu jsem chtěl původně ještě někoho hledat pod sebou v lepší pozici, ale to moc nešlo. Tak jsem se rozhodl, že to trefím a trefil jsem asi jediné místo, které šlo.

Sigma čeká na domácí výhru nad Baníkem šest let. Mluvili jste o tom v kabině?

Kluci říkali, že když přijede Baník, tak se jim nikdy nedaří. Já se na statistiky nedíval. Osobně mám na Baník jen ty nejlepší vzpomínky. Možná je to i soupeř, proti kterému jsem dal nejvíce branek. Dal jsem jim gól v Jihlavě, na Slovácku, s Plzní, a teď i s Olomoucí.

Dal jste dva góly, ale berete jen bod. Mrzí to?

Určitě. Výhra by byla sladší. Vzhledem k vývoji zápasu ale musíme bod brát. Myslím si, že jak nám Baník dal gól na 1:2, tak nás to hodně utlumilo, ale našli jsme ještě vnitřní sílu na to, abychom Ostravu zatlačili. Vody mohl rozhodnout, trefil tyčku. Jsme nabádáni k tomu, abychom nic nevypouštěli až do posledních minut. Je vidět, že to funguje.

Proměnil jste penaltu, věděl jste, kam ji kopnete nebo jste čekal na pohyb brankáře?

Nečekal jsem. Vzpomněl jsem si na úplně první penaltu, co jsem kopal proti Baníku. Tu jsem dával taky na střed, tak jsem říkal, že to nebudu měnit.

Z reprezentace nikdo nevolal

Vypadalo to, že chtěl kopat také Filip Zorvan. Jak jste se domluvili?

Šel jsem za Zorvim a řekl jsem mu, že minule faulovali mě a šel kopat on, takže teď, když zfaulovali jeho, tak půjdu já. On už na začátku říkal, že mi to nechá. Nejsme přece na hřišti od toho, abychom se tam hádali jako psi. Když bude jindy příležitost, nemám problém mu, nebo komukoliv jinému, kdo se třeba potřebuje chytit, penaltu přenechat.

Měl jste tam několik zákroků, které zaváněly žlutou kartou.

Stopeři jsou velcí a silní, musím s nimi držet krok, znepříjemňovat jim to. Občas to bylo na hraně, ale nesnažím se nikdy hrát zákeřně, abych někoho zranil. Když ze soubojů budete uhýbat, tak vás to bude víc bolet. Snažím se do toho šlapat. Jsem rád, že jsem kartu nedostal, protože už mám tři. Byla tam od rozhodčího nějaká domluva a snažil jsem se mu pak už vyjít vstříc. Jsou momenty, kdy víte, že to bude faul a můžete tam nohu nechat nebo ji stáhnout, já se ji teď snažím stahovat.

Sedm gólů v šesti zápasech. Volal vám někdo z reprezentace?

Nevolal.

Mrzí to?

Těžko říct, kdybych tam nikdy nebyl, tak by to mrzelo hodně. Je to složitá věc. V reprezentaci chce být každý, je to odměna za práci, kterou odvádíte. Nejsem v pozici, kdy bych měl hodnotit, jestli tam mám jet nebo ne. Je to na jiných. Je tam spousta jiných hráčů, kteří hrají o dost těžší ligy, než je ta česká. Není to tak, že bych hned někomu volal a stěžoval si. Potěšilo by mě to. Slyšel jsem i hlasy, že kdybych tam byl, tak bych mohl formu přerušit, takže možná je něco špatné pro něco dobré.

V některém z rozhovorů jste řekl, že si píšete mety, kterých byste chtěl dosáhnout. Jaká tam je teď?

Dělám si to většinou v průběhu a po nějakých kolech, kdy cítím, že já nebo tým jsme něčeho schopni. Nerad to dělám před sezonou. Počkám si, jak se to vyvrbí, jakou máte formu a postupem času si uděláte obrázek, jaké mety jsem schopen dosáhnout a pak si to napíšu. Zatím tam nic nemám.