Harušťák strávil toto jaro na hostování v Prostějově. Začínal cítit, že by ve svém věku už mohl dostat šanci mezi tuzemskou elitou, proto se svým agentem udělal vše pro to, aby přestup do některého prvoligového klubu vyšel. Proč zvolil právě Teplice? „Chci se o ligu porvat, už jsem si říkal, že už jsem se vyhrál. Ony měly nejserióznější zájem. Seběhlo se to rychle, jednání byla korektní. Teplice pro mě byly nejlákavější z týmů, které byly ve hře. Viděl jsem, že se tu vše zvedá, byly mi sympatické jako klub, navíc ten krásný stadion. Viděl jsem, že začínají chodit lidé, že se spojily ty dva fanouškovské tábory a že tu dostávají prostor mladí kluci, kteří pod trenérem Frťalou výkonnostně rostou."

Harušťák má na oplátku co nabídnout. Teplický kouč si ho vybral pro jeho pracovitost. Na hřišti nic nevypustí, je prototypem moderního levého wingbeka. „Mojí předností je levá noha. Myslím si, že ten fotbal dobře vidím. Mám dobrou kopací techniku," říká o sobě sympatický mladík, u kterého během rozhovoru cítíte, že mu bylo dáno nejen po fotbalové stránce.

Co řekl po návratu do Teplic Laco Takács? 

Rozhovor s Lacem Takácsem | Video: Deník/František Bílek

Inteligentní blonďák se minulý rok vydal takřka na konec světa, když se mu nabídla možnost odejít do zahraničí. Hostování v Chrudimi podle jeho slov nebylo povedené, proto neváhal sáhnout po angažmá v Lotyšsku. „Chtěl jsem si splnit svůj sen, ukázat se. Odjel jsem tam na testy, první trénink minus dvacet stupňů. To mě přivítalo hezky, ale ta sezona byla super. Nabral jsem spoustu nových zkušeností, přátel. Byl jsem tam úplně sám, takže mě to v životě hodně posunulo. Musím zpětně říct, že to byl asi nejlepší krok, který jsem mohl udělat."

Jakou kvalitu má nejvyšší lotyšská soutěž? Našinec by řekl, že v porovnání s tuzemskými ligami může zaostávat, podle Harušťáka tomu ale až tak není. „Hraje se tam techničtější a otevřenější fotbal. V naší druhé lize nenarazíte na hráče, kteří hráli bundesligu, srbskou ligu nebo vynikající Brazilce. Proti prvním třem týmům, které by u nás hrály v pohodě první ligu, odehrajete díky lotyšskému modelu dvanáct zápasů. To je velká přidaná hodnota."

Lotyšsko Jaroslava Harušťáka zaujalo i jinak. „Krásná země. Příroda, jezera. Riga je klasické evropské hlavní město a Daugavpils, kde jsem hrál, je historické město, asi jako Olomouc. Lidé se ke mně chovali parádně, budu na to angažmá vždy rád vzpomínat."

Jediným stínem byla válka, která doléhá i na Lotyše. Daugavpils je nedaleko běloruských hranic a jak známo, Bělorusko je ruským spojencem. „Život tam je pro lidi složitější. Není tam nejvyšší životní úroveň, ale lidé jsou milí, hodní, udělají pro vás vše. Byl jsem na východě státu, ve městě se mluví hodně rusky. To řada místních nebere dobře. Snaží se nějakým způsobem vyndat ze společnosti ruštinu, aby se mluvilo jen Lotyšsky."

Fotbal je sportem číslo jedna

O válce nechtěla nová posila Teplic během svého angažmá v Lotyšský s místními raději mluvit. „Nikdy nevíte, na koho narazíte, komu je nakloněný. V Lotyšský měli komunismus déle než my, pořád se v lidech obavy z něj drží. Sami o tom rádi nemluví, jsou hodně hrdí. Tu válku odsuzují úplně nejvíc, protože jim je nejblíž."

Fotbal prý rozhodně není pro obyvatele Lotyšska jedničkou. „Až tak netáhne. Hraje se na umělce, do dubna, května je kolem sníh a zim. Fanoušci chodí spíš na basketbal. A když jsem tam byl já, hodně prožívali hokej. Před rokem na mistrovství světa bylo Lotyšsko bronzové. Když tenkrát hrálo o medaile, byl jsem se podívat na náměstí. Fanouškovská nátura není jako ta naše. Nemají nějaké chorály, jako máme my. Oni se spíš dívají, ocení akci, zatleskají."

Snem Jaroslava Harušťáka je zahrát si v některé z top lig. „Každý musí mít nějaký sen. Když začínáme hrát fotbal, díváme se na televizi a sníme o tom, že budeme hrát na těch velkých stadionech. Teď se může zdát ten můj sen daleko, ale… Nikdy nevíte, co se stane. Dělám vše pro to, aby se to povedlo. Teď si chci vzít místo v základní sestavě, porvat se o něj hrát ligu. To by byl první krok. A pak uvidíme, co bude dál."