Jak hodnotíte svoji první sezonu v Plzni?
Kdybych bral jen podzim, tak by to byla velice úspěšná sezona. Jaro se nám ale bohužel nepovedlo. Za sebe jsem rád, že se mi vydařil přestup a je to posun vpřed. Zahrál jsem si Ligu mistrů a měl jsem blíže také do reprezentace. Věřím, že další ročník bude rovněž úspěšný.

Jak jste se zabydlel ve městě a kádru?
Začátek byl raketový, protože jsme hráli neustále snad co tři dny. Čas na aklimatizaci moc nebyl, bylo to ve spěchu, nebyl jsem skoro doma a bylo to díky tomu jednodušší. Nemusel jsem nad ničím přemýšlet, neustále se cestovalo na zápasy. Na druhou stranu to bylo fyzicky i psychicky náročné. Byla také výhoda, že jsem tam měl moravské spoluhráče, s dalšími jsem se znal z reprezentace. Bylo ideální, že jsem hned po jednom tréninku naskočil do zápasu a hrával stabilně.

Hráli jste skupinu Ligy mistrů. Je to splněný sen?
Určitě. Už čtvrté předkolo, kdy jsme stáli v Karabachu na hřišti a hrála ta znělka, tak jsem měl husí kůži a už to pro mě byl splněný sen. Navíc to bylo v utkání, kdy šlo o strašně moc, možná o budoucnost Viktorky. Šlo cítit, že zápas musíme za každou cenu zvládnout.

Chodilo vám hodně gratulací?
Zprávy na sociálních sítích byly plné a spousta lidí, které jsem dlouho neviděl, se ozývala s žádostí o vstupenky. Musel jsem hodně z nich odmítnout, protože stadion nešel nafouknout a lístky byly hned pryč. Mrzí mě to, protože kdybychom měli větší stadion, mohl bych jich potěšit víc. Jsem rád ale, že se přijela podívat rodina i někteří mí kamarádi a mohli mě vidět při zápase Ligy mistrů.

Byl rozdíl stát na hřišti při znělce Ligy mistrů poprvé nebo počtvrté?
Měl jsem husinu vždycky, když začala hrát. Rozdíl byl, když člověk stál na Barceloně nebo na Interu před plným obrovským stadionem. To byla přidaná hodnota.

Co se vám v tu dobu honilo hlavou?
Asi proběhla nějaká myšlenka, že jsem si tohle jako mladší vždycky přál, ale víceméně jsem se soustředil na zápas, abych si to užil a nebyl nervózní. Člověk je šťastný, že tam je.

San Siro, Nou Camp, Allianz Aréna. Který stadion na vás udělal největší dojem?
Pro Nou Camp hrála historie. Když se jde na hřiště, tak je tam kaplička, kde se hráči modlí. To je obrovská zajímavost a bylo krásné tam být. Stadion Bayernu je zase obrovská moderna. Na San Siru dýchá také krásná historie, jak tam hrají AC Milan i Inter. Navíc tam byla nejlepší atmosféra, kterou jsem zažil. Myslel jsem si, že nejlepší bude na Bayernu, ale byla na Interu, kde byli fanoušci neuvěřitelně hluční. To byl ten největší zážitek. Bylo by zajímavé se tam vrátit, až budou mít nový stadion.

Proti kterému týmu se vám hrálo nejhůře?
Nejtěžší bylo hrát proti Bayernu. Když zapl, tak to byl neskutečný cvrkot, hlavně jejich represink. Všichni jeho hráči jsou fyzicky i technicky nadupaní.

Který hráč na vás udělal největší dojem?
Dembélého z Barcelony si asi budu pamatovat do konce života. Když na to s klukama vzpomínáme, tak mi jej všichni připomínají, protože v té době měl neskutečnou formu a já jsem to zrovna odnesl. Ale také Lewandowski, který proti nám uklízel míče a další hráči Lukaku, Sané. Vyjmenoval bych jich minimálně patnáct, možná všechny.

V minulém roce jste také bránil Cristiana Ronalda. Byl to největší zážitek?
Všechny zápasy Ligy mistrů mám na stejné úrovni. Byla to jízda. Co mi utkvělo, je atmosféra na San Siru a také právě to, že jsem si zahrál proti Ronaldovi, protože to je neskutečné a osobní zážitek je z toho největší. I když šlo o jiné zápasy. Hráli jsme proti Portugalsku s reprezentací a nebyli jsme pod takovým tlakem jako s Plzní v Lize mistrů. Tam jsme neměli skoro žádné držení míče a hráči si proti nám věřili.

Jaké to bylo hrát proti Sigmě?
Zajímavé, ale první zápas na Andrově stadionu jsem nastupoval až v závěru. Bylo zvláštní sedět na druhé straně, ale trošku mě mrzí, že z těch tří zápasů jsem dva téměř nehrál.

V čem byl největší rozdíl mezi Olomoucí a Plzní?
V zázemí úplně rozdíl nebyl, Sigma ho má dobré, stadiony jsou podobně velké, jen na Plzeň chodí více lidí. Fanouškovská základna je větší a konstantně nás dorazí doma podpořit osm tisíc lidí, což je super. Byl také rozdíl v trénincích, protože Michal Bílek i Václav Jílek jsou úplně jiní. V Plzni na mě byl také větší tlak než v Olomouci, kde jsem měl nějakou pozici a trenéři věděli, co ode mě očekávat. V Plzni jsem musel každý zápas dokazovat, že do sestavy patřím, protože konkurence byla větší.

Prošel jste si v zimě operací ramene. Jak moc vás to ovlivnilo?
Omezovalo mě to už od poloviny podzimní části. Po operaci se mi ulevilo, ale bylo těžké se do toho dostat zpět. Postupně to ale bylo lepší a jsem rád, že jsem i přes operaci odehrál tolik zápasů.

Nastupoval jste na stoperovi i levém obránci. Kde se cítíte lépe?
Moje primární pozice je určitě stoper, ale z levého beka jsem mohl více útočit, což mě bavilo i v Lize mistrů, kde jsem nahrál na gól na Barceloně. Jinak je mi ale jedno, kam mě trenér dá.

Přestup, Liga mistrů, takže teď je cílem titul?
No, měl jsem to takhle naplánované, že vše zvládneme v jedné sezoně, to by bylo nejkrásnější. Po podzimu, kdy jsme vedli ligu o dva body před Slavií, k tomu bylo hodně blízko a manželka mi dokonce říkala, že se bez titulu nemám vracet domů (smích). Stát se mistrem ligy je cíl, který bych si chtěl splnit a také hrát každý rok poháry. Je paráda zahrát si proti týmům z jiných zemí a myslím, že Plzeň do nich patří.

Přál jste Sigmě čtvrté místo a postup do Konferenční ligy?
Už, když se dostali do skupiny o titul, tak jsem byl rád, že si proti klukům zahraji, což se nakonec nestalo. Samozřejmě jsem jim přál, aby se posunuli co nejvýš. Sigma se prezentovala aktivním presinkem, kombinační hrou a potvrzovalo se, že jsou nepříjemným týmem pro nejlepší trojku. Je škoda, že to nedokáže potvrdit se slabšími týmy, kdy musí převzít otěže a hrát do plných, což jí dělalo problém a stávalo se to i v době, kdy jsem byl v Olomouci já. My jsme byli ideálním soupeřem, aby nás mohli presovat a dělalo nám to problémy. Celkově ale musím říct, že Bohemka si čtvrté místo zkušeně pohlídala a poháry si zasloužila.