Nedělní večerní debata byla zároveň pozvánkou na speciální charitativní virtuální derby Zlína se Slováckem, které se uskuteční v pátek 1. května od osmnácti hodin. Vstupenka stojí 99 korun a fanoušci ji mohou zakoupit na oficiálních webech obou klubů. Výtěžek z derby poputuje na konto uherskohradišťské a zlínské nemocnice v boji proti pandemii koronaviru.

„Myslím, že je to výborný nápad a skvělá akce, která pomůže hodně lidem. Pro mnoho z nás je to momentálně ta nejmenší možná věc, co můžeme udělat. Já budu vstupenky kupovat sice až dnes večer, ale věřím, že už to spousta lidí udělala,“ prohlásil Jiráček. „Lidé by si však měli pomáhat a táhnout za jeden provaz pořád. Neměli by k tomu potřebovat nějakou záminku,“ přidává.

V době pandemie koronaviru se snaží dodržovat všechna vládní nařízení a pokyny. „Kvůli restrikcím to není žádná sláva. Mám ale čas na věci, které jsem dříve nestíhal,“ přiznává. „Naštěstí už můžeme alespoň po malých skupinkách trénovat, takže si mohu od malého synka trošku odfouknout a změnit lokalitu,“ pokračuje s úsměvem.

Bývalý hráč Plzně, Sparty, Hamburku či Wolsburgu věří, že uvolnění vládních opatření umožní znovuzahájení první ligy v co nejbližším termínu. Ligový výbor bude o dalším možném vývoji situace jednat na pondělním zasedání. Předseda LFA Dušan Svoboda navrhuje, aby se zápasů bez diváků mohlo na stadionu zúčastnit 130 lidí. „Pokud to dovolí zdravotnické regule, budu rád, když se soutěž dohraje,“ říká Jiráček upřímně.

„Nechtěl bych se zachránit stylem, že se sezona předčasně ukončí a výsledky anulují. Chci naši ligovou příslušnost potvrdit na hřišti,“ tvrdí.

Páník? Dobré řešení

Pomoc ševcům k záchraně má také zkušený trenér Páník, který se na Letnou vrátil po téměř dvou letech.

„V momentální situaci je to dobré řešení,“ myslí si Jiráček. „Trenér Páník tady ve Zlíně všechno zná, většinu hráčů vedl, takže adaptace pro něj není tak složitá, jako kdyby přišel do neznámého prostředí nebo k nám jiný trenér,“ přidává. „Navíc je nyní skoro dvouměsíční výpadek, takže má čas na práci. Věřím, že to bude na hřišti vidět,“ přeje si.

Opora Fastavu odehrála v dresu Zlína již šest derby proti krajskému rivalovi z Uherského Hradiště. Nejraději vzpomíná na triumf 4:0 ze srpna 2018. „Podzim se nám fantasticky povedl a tento zápas to jenom korunoval,“ připomíná famózní výkon ševců na půdě tradičního soupeře.

Některé jiné bitvy se Slováckem už ale týmu z Baťova města už tolik nevyšly. „Fotbal je hodně o hlavě. Když je dobře srovnaná a hráč je v pohodě, je to na trávníku vidět. Na druhé straně párkrát se prohraje a jde to všechno do kopru,“ uvědomuje si.

Jiráček ovšem patří k fotbalistům, jenž se snaží po neúspěšných duelech a dílčích nezdarech dívat neustále dopředu. „Nepovedené zápasy házím za hlavu a věřím, že se to tréninkem a tvrdou prací zase zlepší,“ pravil.

I když v minulosti hrával za nejlepší české týmy, národní mužstvo nebo si vyzkoušel angažmá v Bundeslize, taky si prošel obdobím, kdy se mu nedařilo a byl hodně dole. „Teď už beru tyto věci s nadhledem. Nedělám si z toho takovou hlavu jako kdysi,“ tvrdí.

Dříve mu navíc kritika docela vadila, nyní se s ní vypořádá mnohem lépe. „Je samozřejmě hezké, když se vám daří a noviny píší pozitivně. Na druhé straně když vám to nejde a vycházejí horší a kritické články, je to špatné,“ líčí.

„Taky jsem patřil k hráčům, který na druhý den otevřel noviny a všechno si přečetl. Přitom vím, že pro fotbalistu to není ideální. Měl by se od toho odprostit, ale většiny kluků se prostě kritika spíše dotkne,“ ví dobře.

Křiklouny na stadioně nemá rád

Sám nemá hlavně rád křiklouny na stadionech. „Moc se s nimi neztotožňuji,“ přiznává.

„Někteří lidé mají pocit, že mohou komentovat úplně všechno. Já sám jsem zdrženlivější, protože z tribuny některé situace vypadají mnohem jednodušší, než na hřišti jsou,“ pokračuje. „Lidem bych přál, aby si to týden s námi zkusili a pak bych se jich zeptal, zda názor náhodou nezměnili,“ dodává.

Sám Jiráček trenérské ambice zatím nemá. „Moc jsem nad tím nepřemýšlel. Chci ještě nějakou dobu hrát. Uvidíme, co bude za pár let, ale je možné, že mě to chytne a začnu třeba u žáčků,“ říká.

Profesionální kariéru chce účastník mistrovství Evropy 2012 završit v Baťově městě. Právě ve Zlíně se totiž s rodinou usadil. „Ve fotbal jsem toho zkusil dost. Tady jsme našli pohodu a klid. S ženou máme rádi přírodu, procházky po lese. Zlín všechno nabízí. Jsme tady spokojení, už si myslím, že to tady dokopu,“ uvedl.

Vážná zranění se mu v kariéře až doposud vyhýbala. „Naposledy jsem byl u lékaře v Příbrami, když jsem si vyhodil rameno. Jinak mám operovaná pouze obě třísla,“ hlásí.

V živé talkshow přišla řeč i na rituály. „Ty jsem míval, když jsem byl mladší. Teď potřebuji hlavně klid a pohodu. Musím se na zápas připravit, aby dopadl co nejlépe,“ říká.

Jediné, co dodržuje, je příchod na trávník. „První musí na hřiště vkročit pravá noha. Kolikrát mi to nevychází a musím si i poposkočit,“ přiznává s úsměvem.

Fotbal bez diváků a v komorní atmosféře si nedokáže moc představit. „Na hřiště patří emoce. Řada hráčů v zápalu řekne něco, čeho třeba pak lituje, což je trošku i můj případ. Kolikrát řvu na někoho bezhlavě a pak mi dojde, jak to celé vlastně bylo,“ zakončuje povídání zlínský kapitán.

10 nej Petra Jiráčka

Nejlepší zápas? Černá Hora – Česko 0:1 (15.11. 2011) „Díky této výhře jsme postoupili na mistrovství Evropy. Spadl nám velký kámen ze srdce.“

Nejlepší stadion? Hamburk. „Atmosféra po celou dobu mého angažmá byla skvělá. I když se nám nedařilo podle představ, furt na nás chodilo 55 tisíc diváků, kteří nás hnali dopředu. Hlavně proto jsem se na každý domácí zápas těšil.“

Nejlepší trenér? Michal Bílek. „,Zažil jsem ho v reprezentaci a pak i tady ve Zlíně. Je to trenér i chlap na svém místě. I když ho více než polovina republiky nesnáší, uměl si udělat v kabině pořádek. S hráči komunikoval, byl hodně přátelský. Uměl situaci hodně odlehčit. Byl prostě úplně jiný, než ho líčila média.“

Nejlepší spoluhráč? Pavel Horváth. „Geniální fotbalista. Hodně jsem se od něj naučil.“

Nejoblíbenější místo na zemi? Zlín. „Hodně se nám tady líbí. Koupili jsem na Kudlově dům. Nyní ho dodělávám.“

Největší neřest? „Reaguji trošku tvrději, než bych měl.“

Nejsilnější fotbalová stránka? „Docela dobře běhám a jsem levák, jinak asi žádná.“ (úsměv)

Nejoblíbenější světový klub? „FC Barcelona“

Nejlepší den v životě? „Když se mi narodil syn.“

Nejlepší výplata? „Tu jsem dostal v Německu. Bylo to více než 1,6 milionu korun.“