Nejstarší Tomáš, který vloni pomohl Humpolci po 50 letech do divize, a Milan, jenž to dotáhl až do první ligy, kde oblékal dres Sparty, Slavie, Mladé Boleslavi i Jihlavy. „Když se sejdeme, fotbal je téma číslo jedna,“ usmívá se záložník Viktorie Plzeň Jan Kopic, nejmladší a nejúspěšnější z fotbalové dynastie Kopiců.

Jaké byly vaše začátky?

K fotbalu mě přivedl v pěti letech táta, v deváté třídě jsem odešel do Jihlavy. V sedm ráno jsem odjel do Jihlavy a v půl sedmé večer se vracel po tréninku domů. Bylo to náročné, proto jsem na střední školu chodil v Humpolci, kde jsem studoval soukromou obchodní akademii, a do Jihlavy jsem jezdil až odpoledne na tréninky.

V jihlavském dorostu byli tehdy výborní fotbalisté. Kdo z nich to ještě kromě vás dotáhl do ligy?

Například Standa Tecl, Matěj Vydra nebo Tomáš Kučera.

Jak se dál vyvíjela vaše kariéra?

V devatenácti letech jsem v Jihlavě nastoupil do přípravy. K tomu se váže jedna příhoda. Když jsem se vracel v létě domů z tréninků, byl jsem unavený, chtělo se mi spát. Táta mi nadával, že jsem líný (směje se). Jednou jsem doma obědval a naskákaly mně fleky po celém těle. Nakonec se zjistilo, že mám mononukleózu.

Jak dlouho trval váš návrat k fotbalu?

V nemocnici mně řekli, abych přišel za půl roku. To bylo pro mě nepřijatelné, chtěl jsem hrát co nejdříve. Domluvil jsem se s jedním zkušeným panem doktorem, bývalým primářem, a chodil k němu na testy každé dva týdny. Po dvou měsících mně řekl, že jsem v pořádku a mohu začít trénovat.

Jaké byly vaše další fotbalové kroky?

Sezonu jsem dohrál v jihlavském béčku ve třetí lize. Poslední zápas jsme hráli v Ostravě proti béčku Baníku, který vedl trenér Malura, jenž pak zamířil do druholigové Čáslavi a vyžádal si mě na hostování.  V Čáslavi jsem získal cenné zkušenosti, dařilo se mi a v zimě si mě Jihlava stáhla zpátky do áčka. Ve druhé lize jsme skončili třetí, postup nám utekl o dva body. Já pak v létě odešel do Jablonce a Jihlava za rok postoupila do první ligy.

Po příchodu do Jablonce jste se i bez zkušeností z první ligy okamžitě prosadil do základní sestavy. Čím si to vysvětlujete?

Měl jsem štěstí. Pravého záložníka hrál Vošahlík, který se ale zranil. Trenér Komňacký mně dal šanci a já už ji nepustil. Hodně mi pomohl tým, který byl v Jablonci výborný. Tehdy tam hráli například David Lafata, Katel Piták, Marek Jarolím nebo můj současný spoluhráč z Viktorky Honza Kovařík.

Na který zápas v dresu Jablonce nejraději vzpomínáte?

V paměti mám dva zápasy. Dva měsíce po mém příchodu do Jablonce jsme hráli v předkole Evropské ligy s Alkmaarem, zahrát si před třiceti tisíci diváky byl pro mne tenkrát velký zážitek. Stejně jako zápas proti Betisu Sevilla, který jsme doma prohráli 1:2 a já dal gól.

V létě 2015 jste přestoupil do Plzně. Co vám utkvělo v paměti z vašich začátků ve Viktorii?

Začátek byl dobrý. První ligový gól za Plzeň jsem dal ve čtvrtém kole v Teplicích. Vedli jsme 2:0, ale zápas skončil 2:2 a po utkání byl odvolán trenér Koubek, kterého nahradil Karel Krejčí. Vybojovali postup do skupiny Evropské ligy přes Vojvodinu Novi Sad. Doma jsme vyhráli 3:0 a já dal dva góly.

Tábor 16. obrněné divize US Army a Čs. samostatné obrněné brigády, RAF a WAAF
V kuchyních mezi tanky voní jídlo. Slavnosti začaly

V Plzni jste čtyři roky. Když se za nimi ohlédnete, co se vám vybaví jako první?

Především úspěchy. Dva mistrovské tituly a jedno druhé místo v lize, postup do skupiny Ligy mistrů, dva postupy do jarní části Evropské ligy, zápasy v reprezentaci.

Vaše nejlepší sezona v Plzni?

Určitě ta minulá. S Viktorkou jsme vyhráli titul a postoupili do Ligy mistrů. Navíc jsem byl vyhlášen nejlepším hráčem naší ligy. Hodně tomu pomohl podzim 2017, kdy jsme měli famózní, úžasnou sérii výher v řadě. A když se daří mužstvu, těží z tohoi jednotlivci, což byl i můj případ.

Zato v aktuální sezoně vás trápí zranění…

Začalo to v zápase šestého kola doma proti Mladé Boleslavi. Dobíhal jsem u praporku míč, zasekla se mi noha v trávě a otočil se mi kotník. Myslel jsem, že to je výron, a tak jsem s tejpem na kotníku trénoval, protože bylo před důležitým zápasem na Slavii. Bolest však neustávala, a tak jsem šel den před zápasem na vyšetření, které ukázalo, že mám natržený vaz. Dva týdny jsem měl pauzu, pak jsem začal trénovat, ale v utkání doma proti Spartě jsem si zranění obnovil. Byla to největší bolest, jakou jsem při fotbale zažil. Věděl jsem, že je zle.

Přesto jste se na podzim vrátila stihl několik důležitých zápasů. Můžete je připomenout?

V Moskvě proti CSKA jsem nahrál na gól. Jsem moc rád, že jsem stihl zápasy v Lize mistrů proti AS Řím a doma proti Realu Madrid. Moc mě mrzí, že jsem si nezahrál proti Realu na San Bernabéu. Závěr sezony jsem stihl, ale kotník nebyl stoprocentní. Byli jsme domluveni, že po sezoně půjdu na operaci.

Tím ale vaše potíže s kotníky neskončily. Jak to bylo dál?

Operace proběhla v pořádku, jenže den před tím, než jsem měl odložit berle, jsem na schodech před recepcí stadionu ve Štruncových sadech uklouzl, skutálel se po nich a udělal si výron na druhém kotníku. Vyčítal jsem pak v legraci panu Šádkovi (generální manažer Viktorie),že nenechal posolit schody (směje se). Dostal jsem sádru na pravý kotník a přišla další pauza. Můj návrat se zpozdil o další měsíc a půl, do zápasu jsem naskočil až nedávno doma proti Bohemians.

Forma se vám vrací, Dukle jste vstřelil dva góly. Jak se cítíte?

Tak dlouhou pauzu jsem neměl, ale už se cítím mnohem lépe, kotníkům už věřím. Dva góly jsem dal, na dva nahrál. Výkony mohou být samozřejmě lepší a věřím, že tomu tak v nadstavbě, která nás čeká, bude.

Jak se na nadstavbu díváte?

Teď vidím, že to je pro nás výhoda. Máme ještě šanci bojovat o titul a potrápit Slavii, jinak by už bylo hotovo. Čeká nás pět těžkých zápasů, což já, který jsem toho na jaře moc neodehrál, vítám.

Jak vidíte šance Viktorie v boji o mistrovský titul?

Rozhodnou první dvě kola nadstavby. V prvním máme doma Jablonec, ve druhém jedeme na Slavii. Když oba zápasy vyhrajeme, věřím, že získáme titul. Bude to ale moc těžké.

V Plzni jste už čtvrtým rokem. Jak se vám tady líbí?

V Plzni jsme si s přítelkyní Veronikou zvykli velmi brzy. Plzeň považuji za jedno z nejhezčích měst u nás, není to takový blázinec jako v Praze, přitom je tu všechno, co člověk potřebuje. Bydlím v centru, které je nádherné. Do práce chodím pěšky, bydlím pár stovek metrů od stadionu. Chodíme také i s malým Honzíkem, kterému bude příští měsíc rok, na procházky kolem Boleváku. To místo máme rádi.

Lukáš Hejda
Hejda: V nadstavbě mohou rozhodovat maličkosti

Tabulka FORTUNA:LIGY:

1. SK Slavia Praha – 72
2. FC Viktoria Plzeň – 68
3. AC Sparta Praha – 57
4. FK Jablonec – 51
5. FC Baník Ostrava – 45
6. FC Slovan Liberec – 42