Pardubičtí fotbalisté si na sebe sedmým místem v premiérové sezoně v nejvyšší soutěži upletli pořádný bič. Do toho jjeich kádr schytával jednu ránu za druhou. Přesněji řečeno, jeden odchod za druhým. Není divu, že prakticky od zahájení letošního ročníku se svěřenci Jiřího Krejčího a a Jaroslava Novotného potácejí na sestupových příčkách. Nutno podotknout, že přítomný čas už neplatí. Po výhře na Bohemians v posledním kole před zimní pauzou se Východočeši vyhrabali mimo ty tři nechtěné příčky.

"Musíme se snažit z kluků, kteří nemají zkušenosti s první ligou a rovněž těch druholigových nemají tolik, vymačkat co nejvíc. Na to už jsem zvyklý. Už v té postupové sezoně nám nikdo nevěřil, že s tím kádrem můžeme postoupit do první ligy. Pak jsme ho ani neobměnili a skončili sedmí. Prostě se tady snažíme dělat zázraky," říká Krejčí v obsáhlém rozhovoru pro Deník.

Tasovický fotbalista Jaroslav Fukal zažil už tři operace kolene.
Smolař, který zná lékaře víc než spoluhráče. Fukal válčí s kolenem od dětství

Nováčkovská sezona a ta letošní jsou odlišné jako nebe a dudy. V čem spatřujete největší rozdíly?
Do té první prvoligové sezony jsme vstupovali s nováčkovským elánem. Dva, tři roky jsme na mančaftu pracovali, když se nám povedl výběr hráčů. Minimálně dva roky byl kádr prakticky pohromadě a měli jsme sehrané mužstvo. No a druhou ligu jsme hráli prakticky ve čtrnácti lidech.

Dá se říct, že jste po hromadných odchodech začínali od píky?
Byli jsme na něco zvyklí a měli zažitý nějaký styl. Najednou nám do toho přišli noví hráči, kteří si museli na všechno zvykat, takže to bylo složitější.

V profi fotbalu sedí trenér na trojnožce

Vy jste před sezonou krotil optimismus a spíše byl mírně pesimistický, možná realista. Kde se ve vás vzaly věštecké schopnosti?
Ne nadarmo se traduje, že druhý rok bývá těžší. Víte, mně už se nelíbila ani příprava. Sice jsme ty zápasy vyhráli, ale nebyli jsme lepší než soupeř. Viděl jsem na klukách, že ta první sezona v lize pro ně byla náročná. Proto jsem byl realista.

Viděl jste na svých svěřencích vyšší zodpovědnost zopakovat sedmé místo v nejvyšší soutěži?
Spíše jsem na nich viděl únavu. Musíme si uvědomit, že jsme vlastně neměli žádnou přestávku. Jak jsme postupovali ze druhé ligy, tak jsme končili později než týmy v první lize. Do toho přišel covid. Na některých hráčích se tak náročný program podepsal. A letošní letní přestávka byla opravdu až extrémně krátká.

Pasuje na pardubický tým přetransformované: Nežijeme to co chceme, ale to co máme, tedy nehrajeme s kým, koho chceme ale s těmi, co máme?
(usměje se) V dnešním fotbale je vše odvislé od ekonomiky. Měli jsme vyhlídnuté nějaké hráče, ale stali se pro nás finančně nedostupnými. To byl také důvod toho, proč od nás odešli někteří hráči po té velmi úspěšné první sezoně. Jejich požadavky se pro nás staly nedosažitelnými. A tak se musíme snažit dělat z neligových hráčů ligové. Jenže v tomhle kalupu, to není jednoduché.

Bývalý stoper Slovácka a Jablonce Tomáš Břečka působí v nejvyšší turecké soutěži, kde hraje za istanbulský SK Kasimpasa.
Břečka o životě v Istanbulu: Inflace v Turecku? Průšvih. Lidí je mi líto

Co vlastně může dělat trenér s politikou klubu, která nestojí na drahých nákupech, ale na formě hostování hráčů, kteří nebyli ve svých klubech vytěžováni?
(pousměje se) Nic. Respektuji, že klub nechce jít do rizika nějakých dluhů. Nebo, aby se stalo klukům, že nedostanou včas výplatu. Mimochodem za devět let, kdy u áčka působím, se takový problém neobjevil ani jednou. Našemu vedení rozumím. Stačí se podívat na ligu, jaký je rozdíl mezi pátým a šestým místem? Deset bodů. Ekonomické myšlení klubů je různé. Rozhodnutí FK Pardubice beru jako fakt.

Možná proto, že realita je „krutá“ má vedení s trenéry trpělivost. Uvědomují si snad, že za to úplně nemůžete? Nebo jak to je, hrozilo odvolání v průběhu podzimu?
Nad tímto jsem vyloženě nepřemýšlel, protože trenéřina je tak specifické zaměstnání. Když jednou vstoupíte do profesionálního fotbalu, tak furt sedíte na trojnožce. Bavil jsem se s akcionáři a tvrdili mi, že o změně na lavičce vůbec neuvažovali.

Kolik bezesných nocí jste si za těch devatenáct kol prožil? V tom smyslu, že je to marné. Děláte co můžete a plody práce nepřicházejí.
Musím přiznat, že půl roku jsem nespal dobře. Ne kvůli tomu, že ta práce, kterou odvádím, je marná, ale každý člověk přeci chce ve své profesi uspět. Pokud se vám nedaří, přestože berete práci poctivě, tak vás to trápí.

Prostě se pokoušíme o zázraky

Některé hráče jste museli zapojit do ligového kolotoče za pochodu. Není to až nadlidský úkol s ohledem na kádry soupeřů. To je skoro na Nobelovu cenu…
(směje se) Musíme se snažit z kluků, kteří nemají zkušenosti s první ligou a rovněž těch druholigových nemají tolik, vymačkat co nejvíc. Je to ale také o nich. Když tu šanci dostanou, musí si ji vážit a tvrdě na sobě pracovat. Myslím, že se s tím většina popasovala dobře.

Kouči, nejste tak trochu kouzelník?
(rozesměje se) Na to už jsem zvyklý. Už v té postupové sezoně nám nikdo nevěřil, že s tím kádrem můžeme postoupit do první ligy. Pak jsme ho ani neobměnili a skončili sedmí. Prostě se tady snažíme dělat zázraky.

Česká nejvyšší soutěž je hodně tvrdá, jedna z nejvíce soubojových v Evropě. Vy však máte technické a subtilní hráče. Nevyhovovala by jim spíše španělská nebo portugalská liga?
Souhlasím s tím, že na naší ligu, která je třetí nejsoubojovější, máme subtilní a malé hráče. To potřebujeme do budoucna změnit, abychom tým minimálně výškově zvedli. Když vidím hráče, kteří přicházejí z dorostu a to není žádná výčitka směrem k mládeži, tak jim chybí svalová hmota. Tu ale nasbíráte až v pozdějším věku. No a my máme velice mladý tým…

Stanislav Rožboud
Věřte nevěřte. Mladík snil o gólu na Letné, po letech Spartu vážně zostudil

Váš tým nejvíce tlačí bota v obraně, přesněji řečeno defenzivě. Inkasujete dvakrát tolik než v loňské sezoně. Jaká je toho příčina?
Dám příklad. Měli jsme tady Míšu Hlavatého a Solila, který se v průběhu podzimu zranil. To jsou hráči, kteří vůbec neuvažovali o tom, že by neběželi dozadu. Pro ně je to absolutní automatika. Můžeme se bavit o tom, že Mára Boháč byl v první půlsezoně v lize fantastický. Když se zranil, tak ho zastoupil Jirka Letáček. V letošní sezoně to však gólmanům úplně nevyšlo. Ale není to jen o nich. Je to o branné čtyřce a bránění celého mužstva. Znova hráče učíme: Když nemáme míč, tak se musíme dostat za balon a líp bránit. Nutno podotknout, že spoustu gólů jsme nedostali po systémových, ale po individuálních chybách. Může to souviset s nedostatkem zkušeností i psychikou a špatně nastavenou hlavou.

Karel Brückner s oblibou mluvil o tom, že základem úspěchu je stabilní obranná čtverka. Nejenom vzadu je ve vaší jedenáctce pořádná migrace hráčů. Už jste našel optimální sestavu?
V obraně nám dlouho chyběl Filip Čihák, který je výškově na tom dobře. Minimálně v posledních třech zápasech venku nám hodně pomohl. Ovšem hovořit o ideálním stavu ještě nemůžu. Určitě bych chtěl nejen do obrany přivést nějaké hráče, abychom vytvořili v týmu vyšší konkurenci. Když hráči tento náš krok pochopí, tak se mohou jenom zlepšovat.

Do hry jste poslal, byť na jednu minutu, hned 27 hráčů. To také nebývalo v Pardubicích zvykem. A stejně chcete zvýšit konkurenci?
Početně je náš kádr široký. Jenže máme spoustu hráčů, kteří by mohli být opravdu dobří až v budoucnu. Je jich u nás hodně, ale je o ústa je zkoušet v tak náročných zápasech. Potřebovali bychom, aby se někteří kluci obouchali ve druhé lize. Protože rozdíl mezi ČFL, kterou hraje naše béčko a druhou ligou, je obrovský.

Sedmnáct bodů není úplně špatných

Musel jste opustit nebo předělat taktiku na více utočit, když tolik inkasujete?
Je pravda, že jsme dostali dvakrát více gólu než vloni, ale zároveň jsme jich více vstřelili. Často jsme měnili rozestavení. Nehráli jsme 4-1-4-1, ale třeba 4-2-3-1. V posledním utkání na Bohemce jsme hráli 4-4-2. I kvůli výpadkům v podobě zranění, jako například na křídlech, jsme museli měnit i posty. Logicky to není dobré. Nejraději bych měl šestnáct ostrých hráčů a z nich, aby byli někteří univerzály. Jako Cadu, který umí zahrát na třech postech.

Pardubice také nemají už dlouho žádné zkušenosti s boji o záchranu. Takže trvalo nějaký čas naučit se to: Musíme za každou cenu vyhrát?
Já si to pamatuju, kdy jsme se ve druhé lize zachraňovali. Ale je pravda, že z hráčů jen Jeřábek a Šejvl. Ještě máme jedenáct kol. Na hráče nevytváříme zvýšený tlak, protože u tak mladého mančaftu to se vždy mine účinkem. Jestli byla za celý podzim jedna bouřka v kabině, tak to je hodně. Věřím, že jsme si vybrali hráče, kteří jsou bojovníci a mají fotbalové srdce. A hlavně jsou psychicky odolní.

Pavel Nedvěd s Karlem Brücknerem. Mimochodem, i na slavného trenéra si v anketě několik fanoušků vzpomnělo...
Nedvěd má titul nejvíce uznávaného hráče. A nenávist? Řepka porazil Krmenčíka

V posledním zápase roku 2021 jste se po dlouhé době vyšvihli mimo barážové příčky. Nepovedl se vám takový malý vánoční zázrak?
Sedmnáct získaných bodů není úplně špatných. I když si leckdo myslel, že jich bude víc. Určitě nám pomohla tři v řadě vyhraná utkání venku. Jsme rádi, že teď můžeme vyvíjet tlak na soupeře v tabulce nad námi, ale i pod námi. V našich patrech totiž nejsou velké bodové rozdíly.

Kde se lámal podzim k lepšímu. Byla tou klíčovou výhra v Teplicích, protože v opačném případě už by se z toho tým asi nevyhrabal?
Souhlasím s tím, že to bylo důležité vítězství. Přesto, jak to klišé nemám moc rád, tak poslední utkání na Bohemce jsem vnímal jako zápas roku.

V tom ryze venkovním prostředí jste nasbírali více bodů než doma. Čím to? Nebo nerozlišujete díky tomu, že není v Pardubicích odpovídající stadion, kde hrajete?
To je přesně ono. My si azylu v Ďolíčku nesmírně vážíme, přesto tam a zpátky jedeme tři sta kilometrů. Furt cestujeme a prakticky hrajeme stále venku. Jestli jsme v letošní sezoně získali deset bodů jakoby venku a sedm jakoby doma, tak za tím není potřeba nic hledat. Navíc musíme přihlédnout k faktu, že se u nás představila celá top trojka: Slavia, Sparta i Plzeň.

Nicméně zaujala vaše venkovní proměna. Prvních pět zápasů 0 bodů. Další čtyři 10 bodů. Co jste s hráči udělali?
Těžko říct. Celý půl rok jsme se snažili s týmem dobře pracovat a na hráče apelovat, ať si váží toho, že mohou hrát první ligu. A že je jedno, jestli hrajeme doma nebo venku. Někdy je to o štěstí. Na Baníku jsme měli šance, nebo kdybychom vedli v Budějovicích místo 1:0 po dvaceti minutách 3:0, tak by se nikdo nemohl divit. Naopak v Boleslavi jsme dali tři rychlé góly a pak už to nějak ubránili. Hranice mezi úspěchem je strašně tenká. Musíme také brát v potaz, že pořád je to sport.

Už jsme jeli na rezervu

Až na jeden případ, kdy jste dali první gól, tak jste bodovali. Při všech čtyřech výhrách jste skóre otevřeli. Čím to, že na hřišti pak je úplně jiný mančaft, než když ztrácíte?
Vstřelit první gól je důležité pro každé mužstvo. U nás to platí dvojnásobně, protože kluci jsou víc psychicky v pohodě. Jak potom říkám: Dopředu můžeš a dozadu musíš… Na druhou stranu jsme dvakrát prohrávali 0:2 a dokázali jsme uhrát plichtu. I v tom vidím sílu našeho mančaftu. Dohánět v lize dvougólovou ztrátu je totiž složité. Vždycky je lepší pro to mužstvo, když vede.

Nakonec jste posbírali sedmnáct bodů za devatenáct kol. Z jakých zápasů vám ty body chybí?
Jsme znovu u té tenké linie. Kdybychom proměnili penaltu v utkání se Zlínem, tak máme o dva body víc a jsme v tabulce před ním. To se nebavím, co by to udělalo s týmem. Toto utkání mě mrzí nejvíc. A musím zmínit také první zápas s Karvinou, kdy jsme inkasovali hloupé góly.

A získali jste nějaké nad plán?
Když bych měl vybrat, tak výhru v Mladé Boleslavi. Mají ohromnou ofenzivní sílu, a tím pádem se jim otevírají okýnka vzadu. My jsme toho dokázali využít a nachytat je.

Prezident 1. FK Příbram Jaroslav Starka.
Antipatie vůči klubu? Může to být i kvůli mně, přiznává příbramský boss Starka

Zdá, se že jste po čtyřech měsících vtiskli týmu svoji tvář. Není vám líto, že je zimní přestávka i když chápu únavu z náročného programu a zhoršení hracích ploch vinou počasí?
Bylo toho akorát. Podle mě už jsme jeli na rezervu. Jsem strašně rád, že jsme poslední vystoupení zvládli. To má pozitivní vliv na psychiku. Do nového roku vstoupíme vítězně, což je pro kluky povzbuzující.

Jaké jsou plány pro jaro? Ten první narušuje odchod Chytila, který v Pardubicích chytil fazonu. Nebo snad budou následovat další?
O dalších zatím nevím a žádné jiné signály nemám. Mojmír zaznamenal pět gólů a několik asistencí. Kdyby u nás nebyl, tak nevím. Třeba by to vzal za něj někdo jiný, ale pět gólů je pět gólů. Bude nám chybět. Musíme ho zase nahradit. Na druhou stranu nebude prvním…