„Neměl jsem v hlavě, že můžu dostat stou kartu. Pro mě je karta jako karta, stejná je teď i před sedmi lety. Hraju pořád stejně, mám svůj styl. Hlavu jsem si jubileem nemotal. A ani mě nemrzí, protože jsme vyhráli,“ vykládal po vítězství 3:2.

Ljevakovićův „žlutý“ rekord je poměrně úsměvný. „Po překonání rekordu mi přišly zprávy od známých a dalších fotbalistů. I kluci v kabině si dělají legraci, že dostanu pamětní dres za sto žlutých, když ostatní ho dostávají za počet zápasů, vstřelené góly,“ směje se bosenský fotbalista. S vážnou tváří pak přiznává, že sto žlutých na počet odehraných zápasů je velké číslo.

„Je to ostuda. Když někdo vidí moji bilanci, tak si řekne, co jsem asi zač. Ale ty karty vyplývají z toho, že hraju štítového záložníka, většinou jde o taktické fauly, jako teď proti Opavě, v závěru je dělali i jiní hráči. Nejsem žádný raubíř. Upřímně můžu říct, že jsem pyšný, že jsem za ty karty nebyl na disciplinárce, ani jsem nikoho neposlal do nemocnice nebo ho nevyřadil na dva měsíce za hry. Brutální fauly nedělám, vyloučený jsem byl jen jednou, a to za dvě žluté v jednom utkání,“ obhajuje se.

Pořadí hříšníků v samostatné nejvyšší soutěži

1. Admir Ljevakovič 100 ŽK/268 zápasů
2. Pavel Horváth 97/426 
3. Tomáš Hunal 89/346 
4. Rudolf Otepka86/432 
5. Miloslav Penner82/249


Na začátku kariéry dostával Bosňan žluté karty i za řečnění, časem se ale od diskuzí s rozhodčími snažil vystříhat. „Nikdy jsem nikoho neurážel! Ale karty za kecy tam byly, to přiznávám. Ale nikdy jsem za ně neplatil do kasy. Pro mě je největší trest, když týmu chybím, když nemůžu hrát. Tak třeba jako tehdy na Spartě, když Lafata skočil v poslední minutě do bazénu, sudí foukl penaltu a my prohráli. Vachoušek dostal červenou, já čtvrtou žlutou a oba jsme pak týmu chyběli. Druhý den jsme museli na kobereček k trenérovi, dostali jsme oba od pana Rady čočku,“ vzpomíná Severočech na jaro 2015.

Pro populárního teplického „Ljevu“ byla stá žlutá osmým napomenutím v právě probíhajícím ročníku, dva zápasy tak bude trenérovi Stanislavu Hejkalovi chybět, mužstvo se bez něj bude muset obejít v Jablonci i doma proti Plzni. „Oba soupeři patří v lize k nejtěžším a mrzí mě, že si nezahraji doma proti Viktorce, kterou budeme chtít snad před dobrou diváckou kulisou potrápit. Podobný dvouzápasový karetní trest jsem ale měl v minulosti už několikrát.

Jsou tam i další kluci, kteří mě mohou na postu defenzivního záložníka zastoupit a věřím, že si trenéři poradí,“ říká sympatický hříšník, který během pauzy alespoň doléčí drobné zranění, které si odnesl z duelu se Slezany. „Natáhl jsem si sval. Potřebuji se dát dohromady po zdravotní stránce a načerpat i psychické síly,“ uzavřel teplický srdcař.

Obří žlutá karta na památku

Admir Ljevaković, kapitán FK Teplice, viděl v neděli svou jubilejní stou žlutou kartu v rámci ligové soutěže. Ojedinělý zápis do rekordních análů naší nejvyšší soutěže nezůstal bez odezvy. Před středečním tréninkem ředitel komunikace a marketingu FK Teplice Martin Kovařík předal Ljevakovićovi obří žlutou kartu, která mu bude připomínat, jaké mety dosáhl. „Ljevo, víš, že si kvůli kartám prostál jednu sezonu,“ popíchl při předávání svého kamaráda Kovařík. Teplický srdcař bral vše s úsměvem. „Mně se celkem hodí, že nemůžu teď kvůli kartám hrát a že je pak repre pauza. Mám totiž natažený sval, tak měsíc bych byl stejně mimo,“ prozradil Ljevaković a svůj nadhled dokázal zapózováním u reklamního banneru, na kterém je vyobrazený.