Admir Ljevaković s rodinou.
Ljeva je v Klubu legend! 300 duelů zvládli v Teplicích jen Verbíř a Sedláček

Pak z vás tedy bude trenér, to by mohla být jakási druhá etapa v Teplicích, že?
Jsem hrozně rád, že mi klub po kariéře nabídl práci, že se tu budu moct trenérsky rozvíjet. Uvidíme, kam až se propracuju.

Jaký budete trenér?
Za 14 let v Teplicích mám v hlavě hodně tréninků. Od doby, kdy jsem si dal do hlavy, že budu trénovat, se snažím nakreslit každý trénink, který mi přišel dobrý. Mám doma sešit, kam si vše zakládám.

Na co budete klást důraz?
Na pevnou obranu, která budu hrát dlouho spolu. Nechci hrát úplně z bloku, ale se zabezpečenou obranou. Člověk prostě musí vycházet z obrany.

O návratu do Bosny jste nepřemýšlel?

Já tu určitě zůstávám, pokud mě někdo nevyhodí (smích). Jsme tu jak doma, děti jsou ve škole a ve školce, takže nikam odcházet neplánujeme. Našli jsme tu všechno, co potřebujeme. Mám tu už za tu dobu hodně kamarádů, ani to nejsou lidi z fotbalu, prostě jsem tu našel hodně lidí i mimo sport. V Teplicích je to pro mě opravdu jak domov.

Kdy přišel zlom, že už nejste cizinec, ale že jste vlastně domácí hráč?
Myslím si, že to bylo za trenéra Ščasnýho. To jsem se stal kapitánem při poháru v Domažlicích. Když takhle přišel trenér a dal mi pásku, tak jsem cítil, že mi v klubu fakt věří a že to umím i v kabině usměrnit.

Zahájení zimní přípravy FK Teplice
Bojovník Ljevaković bude dál pokračovat. Měl jsem i nemocnou hlavu, říká

Měl jste nějaké nabídky odjinud?
Byly nějaké nabídky z Ukrajiny, nebo Ruska, ale pro klub to nebyla úplně ideální nabídka. Takže nic neklaplo a vůbec nelituju. Někde se prý psalo, že bych mohl jít do Sparty, ale já to vůbec neřešil. Jednou mě chtěl Liberec, to když hrál Evropskou ligu. Taky nic z toho, vůbec toho nelituju.

Na který moment z kariéry v Teplicích nejraději vzpomínáte?
Nejhezčí moment je paradoxně ze hry o záchranu v sezóně 2012/2013, kdy jsem přihrával před prázdnou bránu Mahmutovi. Otočili jsme tehdy skóre s Baníkem Ostrava na 3:2. Ta výhra nám hrozně pomohla k záchraně. Nemůžu zapomenout taky na vítězství v poháru v roce 2009.

Kdo vám na hřišti nejvíc vyhovoval?
Nejvíc zápasů jsem odehrál s Tomášem Vondráškem, ale nejvíc jsme toho vyloženě vedle sebe nebo za sebou odehráli se Štěpánem Vachouškem, od kterého jsme se toho i hrozně moc naučil.

Máte dva syny. Budou z nich fotbalisti?
Já jsem nikdy netlačil, aby museli hrát fotbal, ale tak nějak se chytli a oba hrají v klubu. Starší je v U10 a mladší v U6, tak uvidíme.