Někdo sbírá známky, někdo mince či motýly. Ondřej Kolář na to jde jinak: se záviděníhodným apetitem hromadí vychytané nuly. A sbírečka se mu utěšeně rozrůstá, vždyť v dosud odehraných šesti zápasech aktuální sezony FORTUNA:LIGY udržel čisté konto čtyřikrát. V minulém ročníku to bylo rekordních 23 mačů bez inkasované branky, celkem se mu to v nejvyšší soutěži podařilo už devětapadesátkrát. Ve 114 startech…

To všechno v čerstvých dvaceti šesti letech. „Samozřejmě mě to hřeje,“ říká Kolář, který o víkendu oslavil narozeniny. Pandemie ho připravila o možnost přidat jubilejní šedesátou nulu v nedělním duelu proti Mladé Boleslavi, přesto v Edenu prožívá zlaté časy. Má už dva mistrovské tituly, zahrál si Ligu mistrů a na tuzemských pažitech dnes nenajdete uznávanějšího brankáře.

Nechce utíkat

Není divu, že po něm už delší dobu hladově pokukují v zahraničí. Leckoho tak překvapilo, když Kolář letos v únoru prodloužil smlouvu se Slavií do roku 2024. Tak trochu se čekalo, že podobně jako Tomáš Souček a další opory sešívané party vystřelí do ciziny. Nestalo se. Oblíbenec trenéra Jindřicha Trpišovského nemá pocit, že by mu něco utíkalo.

Ondřej Kolář v číslech
Věk: 26 let (nar. 17. 10. 1994)
Klub: SK Slavia Praha
Předchozí klub: Liberec
Pozice: brankář
Tituly: 2
Ligové zápasy: 114
Čistá konta: 59
Inkasované góly: 82
Úspěšnost zákroků: 75%
Rekordy:
- nejrychleji vychytaných 50 čistých kont (101 zápasů)
- série 788 minut bez inkasovaného gólu (2. místo)

„Odchod do zahraničí asi nejde nikdy načasovat, to člověk uvidí až zpětně. Na druhou stranu, když tady všichni chtějí, abych zůstal, je pro mě hrozně těžké se vzepřít a říct, že chci odejít. Takový typ nejsem a v životě bych to asi neudělal. Je to o domluvě s trenéry, potažmo s panem Tvrdíkem,“ řekl oslavenec Kolář pro klubový magazín.

Zkušenosti s kritikou

Za věrnost červené a bílé barvě dostal před časem poměrně kuriózní odměnu: koncem srpna v utkání s Příbramí ho kouč Trpišovský v závěru poslal kopat penaltu. Kolář se trefil s klidem rutinéra a zařadil se tak do nepočetného klubu brankářů se vstřeleným gólem.

Našli se lidé, kteří mu to vyčítali jako nesportovní tah vůči soupeři, to ale hvězda Slavie neřeší.

„Hned po zápase jsem šel za jejich gólmanem, kterému jsem to vysvětlil, a jsem hrozně rád, že to nebral jako nějakou potupu. Já jsem si to hrozně užil, byl to můj sen a jsem rád, že se mi to podařilo,“ zavzpomínal Kolář.

S kritikou jak ze strany médií, tak především samozvaných expertů na internetu má víc než dost. Když v roce 2018 přišel do Slavie z Liberce, navíc za velké peníze, dost fanoušků pochybovalo, že Kolář má na to být slávistickou jedničkou. Tým sice vesměs vítězil, ale nový muž mezi tyčemi inkasoval. Enormní tlak spojený s Edenem rostl a rostl.

„Oprostil jsem se od toho i tím, že jsem si zrušil Facebooky a další sítě a přestal jsem číst články o sobě,“ svěřil se Kolář.

Mazlení s míčem

Postupně si zvykl na specifické prostředí v novém klubu a fanoušci zase přivykli brankářovu originálnímu hernímu stylu. Kolář totiž rozhodně nepatří ke gólmanům, schovávajícím se celý zápas kdesi v malém vápně a když se k nim dostane míč, odkopnou ho pokud možno přes střechu tribuny.

Kolářův styl je zcela jiný: rád se zapojuje do rozehrávky, nebojí se pomazlit s mičudou. „Já už se asi nezměním,“ říká otevřeně. „Jsem v tom trochu jiný než ostatní gólmani, hraju úplně jinak. Věřím, že pro lidi to ze začátku nebylo jednoduché, ale věřím, že si zvykli. Samozřejmě jim občas zatrne.“

To mimochodem platí i o Kolářově otci. „Že dělám kličky nebo na poslední chvíli rozehrávám, to mi pak doma vždycky nadává, že na to nemá nervy a že to s ním sekne,“ směje se opora Slavie.

La Liga ho baví

V nepoměru s Kolářovým panováním v české lize je počet jeho startů v reprezentačním áčku. Loni v listopadu sice odchytal kvalifikační duel v Bulharsku, to je ale všechno. Že by role jedničky v národním týmu byla předurčena jen pro brankáře působící v prestižnějších zahraničních soutěžích?

„Většina lidí říká, že dokud budu tady ve Slavii, tak šanci v reprezentaci nedostanu. Já ale nevím, jak to mají trenéři nastavené. Věřím, že chytám ve špičkovém klubu a že trenéři nekoukají na to, kdo je doma a kdo venku, ale na aktuální formu,“ je přesvědčený Kolář.

Tím se dostáváme zpátky k tématu jeho odchodu do ciziny. Svého času byla docela blízko třeba dohoda s francouzským Nice (shodou okolností soupeřem Slavie v základní skupině aktuálního ročníku Evropské ligy).

„Představili mi vizi klubu, který by chtěli postavit odzadu na mojí konstruktivní rozehrávce. Prý mě sledují už dlouho. To by mě bavilo,“ připustil Kolář.

Jeho snem je ale španělská liga. „Z toho bych byl nadšený,“ uznává. Každopádně by nerad měnil svůj herní styl. „Kdybych měl jít někam, kde budu jen kopat dlouhé balony, tak by mě to nebavilo. Myslím, že bych to odnesl i zdravotně,“ má jasno.

Vandru v zahraničí se tak rozhodně neobává. „Je těžké, když se člověk poprvé trhne z domácího prostředí a jde třeba někam, kde lidem ani nerozumí. Vím to, ale chtěl bych to zkusit. A když tam půjdu a bude se dařit, o to to bude jednodušší,“ těší se Kolář. Oslavenec, který už přerostl domácí soutěž.