Kliknutím zvětšíteSedmadvacetiletý srbský křídelník neměl mnoho možností, jak ročník dohrát. Kromě Baníku a Slavie, jíž patří, mohl jen do zemí, které hrají od jara do podzimu. „Během pauzy jsem byl pořád ve spojení s agentem i Slavií. Neustále se mluvilo o tom, jestli se vrátím, nebo ne. Mohu ale prozradit, že kvůli ženě a rodině jsem odmítl Ázerbájdžán nebo Čínu,“ dodává Plavšič, jenž bude brzy otcem.
Kromě Severní Ameriky a pár evropských zemí jste mohl hrát jen v poměrně exotických destinacích, co myslíte?
Myslím si, že ty dvě zmíněné nabídky byly finančně velice zajímavé. Ale také jsem si řekl, že pořád mám na to, abych si nějaký ten rok zahrál v Evropě. Když se i poté ozve Čína, tak bych to chtěl zkusit, rok si zahrát, protože mám v úmyslu se tam zajet podívat, jak se tam žije. Poznat jinou kulturu. Teď byla pro mě ale přednější rodina, takže jsem to pak už neřešil.
Jste cestovatelský typ?
Jsem, ale během kariéry není na cestování moc času. Podívat se můžete někam leda tak dvakrát do roka – v létě a v zimě – a to kolikrát ani ta pauza není na velké cestování, protože pokud chcete někam dál, tak jen cestou mnohdy strávíte dva dny. Jeden tam, druhý zpátky. Snažím se ale každý rok někam podívat, vidět jiné části světa. Myslím si, že se mi toho povedlo navštívit dost.
Kde všude jste byl?
Všude možně. Třeba s reprezentací deset dní v Los Angeles a New Yorku. Najednou máte před sebou to, na co celý život koukáte jen v televizi. Ale není to jen díky fotbalu, cestováním trávím i dovolenou. Byli jsme třeba na Maledivách. Zaujalo mě, jak tam místní lidé žijí, jaká mají pravidla. Ale když vám to tak říkám, musím poznamenat, že je to nepřenosné. To si každý musí prožít.
Která část světa vás láká?
Asi ta Čína. A také žena chce do Paříže, ale to se musí zrealizovat v létě, protože to tam bude sluníčko a hodně lidí, což je určitě lepší, než teď v zimě.
Kam řadíte v seznamu Ostravu, která je specifická?
Já musím říct, že se v Česku cítím jako doma, a když jsem zjistil, že Ostrava má o mě zájem, byl jsem rád. Pořád jsem byl ve spojení s Kuzmou (Nemanjou Kuzmanovičem). Psal mi: „Pojď tady, pojď nám pomoct.“ V první chvíli jsem to moc nebral, ale když mi pak zavolal tehdejší trenér Vrba, poznal jsem, že to myslí vážně. Probral jsem to s agentem i rodinou a všichni mě podpořili. Že hlavně budu hrát. I já sám si řekl, že nemám co ztratit. Víte, já vím, co umím, jakou mám kvalitu, a co mohu ještě dokázat. Baníku se nedařilo, ale bylo jasné, že mu mohu pomoci a tím zároveň i sobě. Tak jsem do toho šel.
Vyhovuje vám Ostrava i po životní stránce?
Jo, jasně. Na život v Česku jsem si zvykl, hlavně umím jazyk a jsme tady čtyři kluci z Balkánu. V klubu i týmu je dobrá parta a atmosféra, což jsem věděl hned, když jsem přišel. I starší kluci jako Flaška (Jiří Fleišman) nebo Lašty (Jan Laštůvka) jsou super.
Sám jste řekl, že jste se naučil česky. To nebývá u cizinců úplně obvyklé. Co vás k tomu vedlo?
Předně musím říct, že váš jazyk je fakt těžký. (usmívá se) Ale některá slova v srbštině i češtině jsou podobná. Nejvíc jsem se naučil, když jsem byl „sám“. Po příchodu do Sparty jsem měl v šatně Čiviče a Vukadinoviče, kteří už mluvili moc dobře česky, ale já se s nimi bavil jen srbsky. Vůbec jsem se neučil. Jenže odešel jeden, pak druhý a já zůstal sám. Ovšem sám si v životě musíte umět některé věci zařídit. Vyměnit gumy na autě, koupit si něco v obchodě, vyřídit papíry na úřadě. Po chvíli jsem věděl, že češtinu tady potřebuji, tak jsem s tím začal.
Chodil jste do školy?
Právě, že ne. Víc jsem komunikoval v kabině s českými hráči, neustále jsem se ptal, jak se řekne to, nebo ono, a potom už to šlo samo. Každým dnem jsem se snažil, nutil jsem se i do rozhovorů v médiích. Kluci říkali, že nevadí, když něco spletu, ale že lidi tady mají rádi, když se cizinec snaží češtinu naučit a mluvit.
Aspoň máte lehčí komunikaci i s fanoušky. Zastavují vás v Ostravě?
Jo, i když musím říct, že já moc ven nechodím. Mám rád svůj klid a zejména po tréninku se snažím doma odpočívat. Občas mě lidé v obchodě poznají a chtějí se vyfotit, usmívají se, jsou pozitivní a za to jsem rád. Pro mě je to důkaz a známka toho, že i když jsem v klubu krátkou dobu, nějaký dojem jsem tu zanechal, na podzim jsem hrál dobře a lidé to vnímají. Cítím se tu pohodlně.
Jste trochu úkaz, protože jste bývalý sparťan, slávista, na hostování, a přesto vám stačilo pár týdnů, abyste si získal náročné fanoušky Baníku Ostrava. Co to ve vás vyvolává?
Slyšel jsem, že tohle se každému nepovede. Hlavně tak brzy. Ale já jsem takový, že nekoukám na to, odkud jsem přišel. Hlavu mám nastavenou tak, že chci udělat maximum pro klub, kde právě jsem. Na každém tréninku i v každém zápase jedu na sto procent, a myslím, že fanoušci to poznali. Proto jsem si je tak rychle získal.
Že na svou minulost v pražských „S“ nekoukáte vy, je pochopitelné, ale ti lidé to vědí a nebojí se to dát najevo…
Já to chápu, ale jediné, co k tomu mohu říct, je, že jsem rád, jak to dopadlo a podpory si ohromně vážím. Mimochodem, ta podpora je od prvního zápasu, nikoli až od chvíle, kdy jsem ukázal, že mohu být přínosem. Toho si velice cením, že mi lidé dali možnost se ukázat. Chci jim poděkovat, a dokud jsem tady, budu vše dělat na sto procent a ve prospěch Baníku.
Když si člověk projíždí historii Baníku a konzultuje to i s lidmi zajímajícími se o ni, tak byste měl být po Josefu Hušbauerovi a Lukáši Váchovi teprve třetí hráč, který prošel Baníkem, Spartou i Slavií, tedy třemi kluby s největší fanouškovskou základnou v Česku. Co na to říkáte?
Evidentně mnoha fotbalistům se to nepovedlo. Jsem rád, že jsem v Česku mohl hrát v těch největších klubech, ale hodnotit mě a mé výkony musí lidé. Myslím si, že jsem odehrál dost dobrých zápasů za Spartu, jen tam nebylo vše tak, jak bych si představoval. Hlavně chování některých lidí vůči mně. Navíc se mnou tehdy přišel i nový trenér Stramaccioni, který měl za úkol vrátit po dlouhé době na Spartu titul, jenže výsledky nebyly. Asi nám nesedlo, že nových hráčů bylo hodně, navíc Stramaccioni podle mě nedostal tolik času, kolik potřeboval. Ale nechci ho omlouvat. Chápu, že když přijde cizinec, čekají se výsledky a lepší hra hned, ale takhle to ve fotbale nechodí. Hráči i trenéři potřebují prostor, aby si na prostředí i sebe navzájem zvykli.
Váš konec ve Spartě a přesun do Slavie byl propíraný. Když to vyšlo v novinách, popřely to kluby a koneckonců i vy na sociálních sítích. Můžete prozradit něco bližšího?
Řeknu to takhle: nebylo to všechno tak, jak se v novinách psalo. Později jsem to už nechtěl řešit a každému vysvětlovat. Pro mě bylo důležité, že já, moji nejbližší a rodina věděli, že jsem nelhal. Ten text, který jsem napsal na Instagram, jsem nedělal sám. Kdo tomu rozumí, pochopí to, víc bych to rozebírat nechtěl. Pravda je ale taková, že můj agent byl v kontaktu se Slavií, já nikoli, ale v té době jsem opravdu nic nikde podepsáno neměl. Když se pak vše uskutečnilo a oznámilo, vypadalo to, že jsem ve svém textu lhal, ale takhle to nebylo.
Nikdy jste to ale fanouškům obou táborů nevysvětloval…
Později mi volali novináři s žádostmi o rozhovory, abych řekl, jak to bylo. Přemýšlel jsem, jestli to udělat, nebo ne, nakonec jsem se rozhodl, že to nechám být. Nechtěl jsem to už řešit, místo toho jsem se soustředil na své výkony na hřišti. Ani teď se k tomu nechci moc vracet, i když jsem vám k tomu jako prvnímu něco řekl. Do detailu ale zabíhat nebudu, protože to celé bylo trochu nešťastné a kvůli lidem i fanouškům mě to mrzelo. Kdyby všichni věděli, jak to opravdu bylo, tak věřím, že devadesát procent z nich by svůj soud přehodnotilo a bylo na mé straně. Uzavřel bych to tím, že mám čisté svědomí, nelhal jsem a sám nejlépe vím, jak to bylo.
Jak tedy vzpomínáte na působení ve Spartě?
Něco už jsem řekl, očekávání pod novým trenérem ze zahraničí byla velká. Někteří lidé říkali, že mi chyběla čísla, ale já myslím, že jsem odehrál dost dobrých zápasů a v týmu jsem patřil k důležitým součástem. Trochu jsem nehrál jen když přišel trenér Kotal, který měl svůj styl, v němž mě neviděl. Když se ale celkově ohlédnu zpět, tak mohu říct, že jsem s působením ve Spartě spokojený.
Angažmá ve Slavii jste si ale asi maloval jinak, že?
S klubem jsme měli nějaké plány. Začal jsem dobře, zabrzdilo mě ale zranění v odvetě proti Ferencvárosi. Bohužel to bylo po skluzu mého kamaráda Eldara Civiče. Dva měsíce jsem chodil o berlích, pak jsem měl problémy se do toho dostat, navíc mě ten kotník bolel, takže jsem hrál pod prášky. Chápu, že to lidi nezajímá, ale i tohle je důvod, proč to nedopadlo, jak bych si přál.
Jaro tedy strávíte v Baníku, máte ale už představu, kam vaše kroky povedou v nové sezoně?
Předně chci říct, že do léta hodlám hrát co nejlépe, vylepšit svá čísla a pomoci Baníku, aby byl v tabulce co nejvýš. Třeba ještě zaútočit na Evropu. Teď v zimě to ale byly trochu nervy, protože jsem nevěděl, co a jak bude. Jestli si mě Slavia nestáhne zpět. A co bude po sezoně, to se uvidí, o tom teď nepřemýšlím. Budu mít poslední rok smlouvy se Slavií, takže bude záležet i na ní, co bude chtít, jaké plány bude se mnou mít.
Kapitán Jan Laštůvka prohlásil, že kdyby vyhrál ve Sportce, vykoupil by vás ze Slavie. Zaznamenal jste to?
Vím, že to řekl, četl jsem to v novinách. Všichni jsme se tomu v kabině zasmáli, ale nevím, jestli to myslel vážně. (usmívá se)
Jaké máte pocity z přípravy?
Já si myslím, že jsme na tom dobře hlavně fyzicky. Po čtrnácti dnech dovolené, kterou jsem trávil doma v Srbsku v Novém Sadu s rodinou, jsme dostali individuální plán a je vidět, že se ho všichni kluci drželi a makali. Já odběhal část v posilovně, část venku v lese. Když jsem se připojil k týmu, tak jsem začal mít dobrý pocit, běžecky jsem na tom dobře. A bude to ještě lepší. Na to jsme pak navázali na Bazalech, potažmo tady na soustředění v Turecku, kde máme super podmínky. Dovolím si říct, že jsme spokojení.
Vy navíc budete brzy otcem, viďte?
Přesně tak. Už se to blíží, je to otázka dní, kdy čekám, až mi žena zavolá, že už to bude. Těším se a nemůžu se dočkat.
Byl byste zklamaný, kdyby k porodu došlo během pobytu v Turecku?
No… Mám slíbeno od trenéra, že až se to stane, tak dostanu nějaký ten den volna, protože jsou prostě věci, které jsou pro mě důležitější než fotbal. Samozřejmě porod je něco, co nelze stoprocentně naplánovat, takže když žena porodí nyní, tak bohužel. Ale byl bych rád, kdyby se tak stalo až po mém návratu do Ostravy. Nervy jsou každý den.
Ještě poslední dvě otázky. První… Na konci roku jste s Nemanjou Kuzmanovičem lajkovali na instagramovém účtu Crvené Zvezdy Bělehrad jednu z fotek, která v lidech mohla vyvolat vaši náklonnost k Rusku. Můžete vysvětlit, jak se to stalo?
Ano. Já automaticky lajkuji posty, které na Instagram dává Crvena Zvezda, protože všichni vědí, že ji mám v srdci. Vůbec jsem nepostřehl, že tam dali sedm osm fotek, jen jsem viděl tu první, že odehráli přátelský zápas proti Zenitu Petrohrad. Tak jsem ji lajknul a šel dál. Po pár dnech mi Kuzma poslal zprávu, že se to řeší na sociálních sítích, tak jsem se k příspěvku vrátil a viděl, že fotek je tam víc a mezi nimi i taková, která některé lidi pobouřila. Rozhodně válku ani Rusko nepodporuji, mám řadu kamarádů z Ukrajiny, takže tohle bych nikdy schválně neudělal. Navíc já politiku vůbec neřeším.
A jak vás zasáhly probíhající prezidentské volby v Česku?
Něco jsem slyšel od kluků, když se bavili v autobuse, že to probíhá, ale mě politika nezajímá. Ani ta naše v Srbsku. Já se snažím pořád myslet na rodinu, fotbal, a tohle neřeším.
21
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
