„Dost kluků si to tahalo domů, já jsem extrém. Nechtějte vědět, jak to doma vypadá, manželka by asi řekla nejvíc. Sám uznávám, že jsem se měl chovat jinak,” nasypal si „Mary” popel na hlavu.
Po výhře nad Zlínem je už u Marešů dýchatelněji, daleko lepší nálada je i na samotných Stínadlech, tradiční baště severočeské kopané. „Výhra nám určitě pomohla, vždyť jsme nevyhráli dvanáct zápasů, měli jsme to v hlavách. Zaplaťpánbůh, že se to povedlo, ale jednou výhrou to nekončí; teď se ukáže, jestli dokážeme udělat nějakou šňůru. Třeba jako se nám to povedlo loni před Vánocemi. To pak i ty svátky jsou příjemnější.”

Obdobnou sérii Jakub Mareš nepamatuje. „Bylo to šílený. Já s tím bojuju už dlouhou dobu, naštěstí je to lepší, jak jsem starší a jak je starší i můj syn. Snad se naučím si to domů netahat, musím to házet za hlavu. Ale je to těžký, když se opravdu dlouhodobě hodně nedaří,” uznává muž, který v lize odehrál už tři stovky zápasů.
Tuto sezonu nezačal Mareš dobře, po šesti kolech se navíc zranil. „Byl jsem mimo nějakých sedm osm týdnů. Naskočil jsem v Mladé Boleslavi proti Hradci, ale nebyl jsem ještě úplně fit, tak to bylo kontraproduktivní; vyrobil jsem penaltu, dostal jsem žlutou kartu. Nebyl jsem v pohodě, bylo to na mě znát.”
Gól pomůže psychicky
Teplický odchovanec upřímně přiznává, že ve 34 letech mu trvá delší dobu se po tréninkovém i zápasovém výpadku dostat znovu do tempa a formy. „Já to uspěchal, protože hráči moc nebyli, chtěl jsem pomoct, ale nebyl jsem stoprocentně připravený. Na Spartě jsem si vyzkoušel, že noha drží, od té doby se cítím líp a líp.”
Duel proti Zlínu vyšel na jedničku nejen teplickému mužstvu, ale i Marešovi. Gólem na 3:1 si zvýšil sebevědomí. „Jasně, gól pomůže psychicky. Já jsem rád za každý gól, který dám. Ale tentokrát jsem už nervózní nebyl, naopak jsem byl klidný. Z týmu jsem cítil sílu, z kluků šlo, že jdeme za výhrou. I když jsme prohrávali, tak jsem cítil, že to otočíme. To jsem už dlouhou dobu takhle neměl uvnitř.”

Jakub Mareš oceňuje své spoluhráče, například krajní obránci podle něho podali nadstandardní výkon. „Kluci na krajích jezdili, byli skvěle připravení, hodně nám pomohli. Ale i další, třeba Shejby hrál výborně, třešničkou na jeho výkonu je vítězný gól, nebo Forty, Trubi. Dokázali jsme si, že fotbal hrát umíme, že jsme měli nohy svázaný hlavou.”
V neděli se Tepličtí představí v Jablonci, který má také své problémy, v tabulce je až na dvanácté příčce. „Když se podívám ven, jak sněží, tak si říkám, jak asi bude v Jablonci,” zazubil se stříbrným medailista z mistrovství světa do 20 let. „Věřím, že se bude hrát, že tam hřiště dobře připraví. Hrajeme proti mužstvu trenéra Rady. Trénoval mě, dostával jsem pod ním hodně šancí. Je to férový chlap, dobrý trenér, ale vždy ho chci porazit. V srpnu se nám to povedlo, doma jsme hráli dobře. Tak uvidíme, jak to bude teď. Jablonec má nějaký výpadky, zranění, bude po zápase Konferenční evropský ligy. Ale víte, jak to je, záleží na momentálním nastavení hlavy.”