Ten na soutoku Labe a Orlice zažil těžké chvíle. V běhu na dlouhou trať však vytrval a svého snu o nové aréně se nikdy nevzdal. Po 15 letech od doby, kdy začal otázku ohledně stadionu intenzivně řešit, si může říct, že se všechno úsilí vyplatilo. Votroci totiž už v sobotu od 18 hodin přivítají ve třetím kole nejvyšší soutěže České Budějovice. A za vítězstvím je požene plný dům.

Cítíte velké zadostiučinění? Za ty roky vás hodně lidí odvolávalo, chtěli abyste skončil. Vy jste však vytrval a svůj slib o novém stadionu dodržel.
Stále odvolává. Já jsem sportem vychovaný k tomu, že tu musí být velká cílevědomost. Za normální situace bych se na to dávno vykašlal. Na druhou stranu jsem si sám sobě něco slíbil. Ne nikomu jinému, že bych mu byl nějak zavázaný a musel to dělat, pouze sobě. Samozřejmě fanoušci mají v nějaké míře právo na kritiku, když je oprávněná. Proto to nechci brát jako satisfakci, je to spíše splnění mého životního poslání, které jsem si dal. Dokázalo se to přes všechny peripetie, nejen moje, ale i rodiny. Jsem proto rád, že jsem to vydržel a jsem ve stavu, že tu sedím, že jsem to přežil. Taky mě těší, že to není polotvar, ale stánek, na který jsme všichni hrdí.

Malšovický stadion - Hradec Králové 2. srpna
Nový stadion v Hradci Králové dostal zelenou. První zápas už je vyprodaný

Co to přinese fotbalovému Hradci a celým východním Čechám?
Správně řečeno. Beru to tak, že je to stadion pro východní Čechy, na který čekaly generace lidí. U toho si vždycky vzpomenu, že se toho spousta z nich nedožila, což mě hrozně mrzí. Poslední z nich byl Bohouš Lemfeld. Zemřelo hodně našich kamarádů, příznivců i chlapů, kteří se sem chodili dívat i na tréninky. Pomáhali nám a já bych je ani nevyjmenoval všechny. Tohle je mi nejvíc líto, protože díky stadionu hradecký fotbal vstupuje do nové éry. Nebyli jsme na tohle zvyklí, přináší nám to samá pozitiva, a budeme doufat, že stadionem budeme lidi bavit. Konec konců na to všichni čekají.

To ukazuje i ohromný zájem o lístky, že?
Přesně. Na první zápas jsme měli za hodinu a půl vyprodáno, což je neskutečná krása. Já osobně jsem si to nejvíc začal užívat, když jsme rozsvítili lízátka. Ta atmosféra, která na vás dýchne, do toho vidíte lízátka, která se znovu rozsvítí a fungují. V tom si uvědomíte, že dominanta Hradce tady zůstane, u toho jsem měl husí kůži a slzy na krajíčku.

Bez marketingu nikdy nebudeme velký klub

Musíte být i nesmírně rád, že Hradec znovu ožil fotbalem. Ve městě je doslova boom.
Pracujeme na tom, aby to tak bylo, protože Hradec si to zaslouží. My jsme byli fotbalovým městem, bohužel starý stadion nám bral spoustu bodů. Myslím, že se to v posledních dvou sezonách jasně ukázalo. Jestli se někdo ptal, proč jsme tím jo-jo mužstvem, které pendluje mezi první a druhou ligou, tak to bylo hlavně kvůli nedůstojnému zázemí. Teď ho máme a já doufám, že to potvrdíme stejně tak, jako poslední dva roky v Mladé Boleslavi a budeme pravidelným účastníkem první ligy. Pro fanoušky je to hnací motor, že nejdou na starou barabiznu, ale že jdou na zastřešený moderní stánek. My chceme, aby si to začali užívat, a to nejen fotbalem, i proto vzniklo kompletně nové marketingové oddělení.

Klub má novou identitu, logo, maskota a mnoho dalšího. Kdy jste si řekli, že s novým stadionem se musí změnit i tohle vše, co je pro dobu, ve které žijeme, nesmírně důležité?
Začali jsme to ladit, když jsem viděl, že se stadion rýsuje. Bylo to někdy loni v září, říjnu, kdy jsem se sešel s lidmi, kteří marketing umí a otevřeli mi oči, že bez toho nikdy nebudeme velký klub. Nejtěžší na tom všem bylo sehnat člověka, který je schopen implementovat do naších podmínek. Myslím, že se to povedlo.

Zdroj: Deník/Vladimír Machek

Tohle všechno může přilákat zájemce o klub. Jak to vnímáte?
Určitě teď vidíme to, že jsme zajímavější z hlediska obchodních partnerů. Máme vyprodané skyboxy, led panely. Vlastně nemáme skoro co nabízet, vyjma VIP silverových vstupenek. Zájem cítím velký i od fanoušků. A teď by se to mělo projevit i na zájmu budoucího majitele, což ale řeší město a jde to trochu mimo nás. Vím ale, že paní primátorka v rámci vedení radnice vypisuje výběrové řízení na firmu, která ve své podstatě udělá další výběrové řízení na nového majitele.

Kdy jste začal věřit, že se odehraje sobotní zápas? Poslední týden kolem toho bylo docela velké haló.
Haló bylo trochu novinářské. Za sebe jsem jinou variantu, než že se bude hrát v Hradci Králové, neměl. Samozřejmě mě to trápilo, ale věděl jsem, že to nemůže nastat. Ano, uvažoval jsem, co udělat s prvním zápasem, ale že by se hrálo celý podzim v Plzni? To nepřicházelo v úvahu a nemohlo být na pořadu dne.

Mojmír Chytil v dresu Slavie
Chytil se v dresu Slavie rychle adaptoval. Haraslín ukazuje extratřídu

Poslední dvě sezony, které jste museli strávit v mladoboleslavském azylu, se výsledkově vydařily neskutečně. Skončili jste šestí a osmí. Nebojíte se, že na hráče letos doma bude mnohem větší tlak, který bude složité ustát?
Já se bojím každou sezonu. (směje se) Bál jsem se, i když jsme skončili šestí a následně pak osmí. Vždycky si přeji, abychom to zvládli, byli úspěšní a bavili fanoušky. Samozřejmě tlak na hráče tu může být, na druhou stranu sám vždycky prezentuji, že když hrajeme na Spartě, Slavii, tak se nám tam hraje daleko lépe než před poloprázdnými tribunami. Tady budou mít hráči svoje domácí fanoušky, byť si myslím, že je potřeba je znovu naučit fandit, protože se to trochu odnaučili a musí být shovívaví k tomu, že nejsme Real Madrid a hned nebudeme porážet top české týmy každý týden, ale chceme být konkurenceschopní proti všem.

Se začátkem sezony asi také můžete být spokojeni, když jste po prohře 0:2 v Edenu proti Slavii vybojovali bod v Plzni?
Nadmíru. V Plzni to byl infarktový zápas, pro mě úplně strašný. Dlouho jsem podobný zápas nezažil, proto se divím, že jsem to přežil. (směje se) Los pro nás byl smrtící a i s ohledem na to, jakou slyšíme kritiku na trenéra, poskládaní hráčů a podobně, je bod z úvodních dvou kol skvělý. První poločas na Slavii nám nevyšel, tam byla kritika oprávněná, na druhou stranu to byl začátek sezony a kdyby dal Láďa Krejčí branku na 1:1, mohl ten zápas vypadat úplně jinak. A v Plzni ukázali kluci, že mají sílu a ducha. Nechtějí prodat svoji kůži lacino a já věřím, že budeme takhle úspěšní celou sezonu.

Bohaté vzpomínky

Teď se přesuneme trošku do historie vaší i stadionu. Vzpomenete si na váš první ligový zápas za Hradec v Dunajské Stredě?
Jasně. Bylo to 29. září 1991, prohráli jsme 0:2 a zůstalo tam plné hlediště slunečnic. To vidím jako dnes. (směje se) Pak začalo takové první setkávání s hradeckým stadionem. Ve druhém kole proti Interu Bratislava jsem tady už dal gól Molnárovi.

Už tenkrát jste slýchal, že se bude stavět nový stadion?
Tenkrát jsem nad tím nepřemýšlel, protože jsem přišel ze Žďáru nad Sázavou a ještě jsem nevnímal, jak jsou stadiony vybaveny. Znal jsem pouze Zbrojovku. V Brně jsem studoval a věděl jsem, jak to tam vypadá, ale nenapadlo mě, jak by měl nový stadion vypadat zrovna v Hradci.

Zklamaní fotbalisté Plzně
Bída, bolest a dědictví po Bílkovi. Fanoušci Plzně soptí kvůli vstupu do sezony

Kdy jste poprvé začal řešit to, že Hradec potřebuje stadion? A jak jste celé to období vnímal od hráče až po generálního manažera?
Pamatuji si, že jsme se v roce 1994 stěhovali na chvíli do Třebechovic, kdy se tehdejší majitel pan doktor Voda nedohodl s radnicí. Nevím kvůli čemu přesně to bylo, ale už v té době nebyl stadion nejluxusnější. Pak to mělo nějaký vývoj, já do funkce nastoupil v roce 2004 a od následujícího roku jsme pořád řešili zázemí, protože v klubu nebylo téměř žádné. Postupnými krůčky se nám povedlo vybudovat areál na Bavlně, což si myslím, že je moc pěkný počin. Jsme spoluautoři areálu na Slavii. Původně tam měla být pouze dvě hřiště, ale my jsme věděli, že jsou potřeba tři. Posouvali jsme tak jednotlivé plochy. Já si pamatuji, že jsem si doma v katastrální mapě nakreslil měřítko hřiště a pak jsem na kontrolním dnu ukazoval, že se tam vejdou tři a k tomu volejbalové i házenkářské. Dlouho jsme nevěděli, jak vyřešit tribunu, pak někoho napadlo, že bude oboustranná, což se povedlo. Do toho vstoupil i Háječek, protože tam bylo zázemí nedůstojné. Tehdy jsme prodali Vaška Pilaře a povedlo se nám zafinancovat spolu s městem šatny, které tam jsou dneska.

Pak už mělo dojít na to hlavní…
Ano, začal evergreen s tímto velkým stadionem, který já intenzivně řeším od roku 2008. Byť od té doby, co jsem sem nastoupil, jsem měl v šuplíku od pana Vody projekt na rekonstrukci stadionu cirka za 250 milionů korun. Tenkrát to dělala firma PSJ Brno. Jenže ten stadion nebyl adekvátní tomu, co bychom chtěli stavět. Pak začali vznikat různé další projekty.

Ve středu 2. srpna získal nový hradecký svatostánek razítko na kolaudační listiny.Zdroj: Deník/Petr Vaňous

Kolik jste jich za tu dobu zažil?
Nedávno jsem to počítal, bylo jich asi pět. Každý má svůj příběh a vyvrcholilo to tím, co je tady teď. Takový stadion jsme si všichni vysnili, protože splňuje všechny parametry. Přiznám se, že jsem nejvíc inspirace čerpal v Německu podle Ingolstadtu, kde jsem se byl dvakrát podívat. On má trochu větší kapacitu, ale zázemím je hodně podobný, včetně prostoru pro vozíčkáře, kteří mají dole krásný výhled. Tam to mají geniálně vymyšlené a myslím, že to tak máme i my. Samostatný vjezd, rampa.

Byl tu i projekt stadionu s velkým obchodním domem.
Možná se to někomu nebude líbit, ale za mě byl projekt od ECE s nákupním centrem nejlepší. Myslím si, že byl smysluplně využitý. Navíc firma, která chtěla stavět obchoďák, by vše spolufinancovala, půlku částky by zaplatila a hlavně by nám to deset let přinášelo do fotbalu spoustu milionů korun. Nepovedlo se to, a to přesto, že nabídky byly pěkné od ECE a následně i dalších firem. Poté začaly přicházet nabídky na základě toho, že se bude etapizovat a stavět se bude po částech, následně půlka stadionu, pak celý, ale za hodně vysokou cenu.

Matěj Šín (v bílém) v souboji s Danielem Holzerem ze Slovácka
Dejte nám čas a půjde to. Spíše je to o štěstí, vyzývá mladík Baníku

Proč tedy nakonec vyhrál tento projekt?
Za mě rozhodlo to, že ho tvořili lidé, kteří byli z Hradce. Měli tady duši, ať to byli architekti, generální projektanti i stavaři. Kluci, kteří tady makají, jsou z okolí a cítím z nich, že všichni táhnou za jeden provaz, aby se vše uskutečnilo, protože to není jednoduchý projekt, který má spoustu úskalí. Přeci jen stadion se nestaví každý den. Kolik jich v Česku vyrostlo. My jsme teď v cílové rovince a já jsem rád, že jsem se toho dožil.

Co bylo podle vás nejtěžší? Přeci jen stadion se staví z veřejných peněz.
Těžké je úplně všechno. Já jsem si myslel, že když budeme stavět stadion, tak to bude něco, ale je tam miliarda věcí, které se musely a musí řešit. Každý detail, který je pak vidět. Bohužel tisíc věcí dělá jednu velkou, ale na těch tisíc malých vás tisíc lidí upozorní. Problémů a zádrhelů bylo opravdu hrozně moc a říct jeden není úplně na místě.