„Musím přiznat, že když Pavel poprvé přišel do kabiny jako trenér, byl to zvláštní pocit. Nevěděl jsem, jak se mám chovat,“ říká Jan Rezek.

Není tajemstvím, že oba pojí dlouholeté přátelství. Leckoho tak může překvapit, že se Rezek zpočátku držel v kabině zpátky. „Nechtěl jsem, aby to vypadalo, že se před novým trenérem předvádím,“ směje se sedmatřicetiletý záložník, který se o Horváthově přícho-du k Litavce dozvěděl o něco dříve než jeho spoluhráči.

„Asi o dva dny. Volal mi pan Starka a vyptával se, co si o této možnosti myslím. S Pavlem jsem se pak viděl osobně a povídali jsme si o Příbrami,“ prozrazuje hvězda týmu.

Rezek v minulých letech hned několikrát nevyslyšel vábení svého kamaráda do Domažlic, respektive juniorky a rezervního týmu Viktorie Plzeň, kde měl ve všech případech plnit roli hrajícího asistenta. Přesto fotbalový osud svedl oba znovu dohromady. „Snad se po mně nebude moc vozit, když jsem ho předtím odmítl,“ doufá s notnou dávkou nadsázky.

Jinak si ale tréninkové metody čtyřiačtyřicetiletého kouče pochvaluje, ačkoliv vzhledem k pandemii koronaviru toho příbramští fotbalisté pod jeho vedením příliš neodtrénovali. „Dělali jsme zajímavá cvičení, fotbalové a herní věci, bylo to pro nás něco jiného,“ tvrdí Rezek.

Zároveň věří, že Horváth pomůže svou povahou upevnit vztahy.

„Díky Pavlovi jsem se naučil, jak má fungovat kabina. Jít po zápase na večeři k tomu patří. Tyto věci už se teď skoro nedějí. Je totiž na trávníku znát, když si hráči rozumějí i mimo něj,“ dodává Rezek.