„Neměli jsme žádnou jinou možnost než vyhovět odvolání a tresty zrušit,“ říká v rozhovoru Jan Lego, předseda Odvolací komise FAČR.

Co vás k tomuto kroku vedlo?
Jednalo se o situaci, kdy došlo k uložení právě vámi jmenovaných trestů v rozporu s Disciplinárním řádem FAČR, kdy nelze jeden druh trestu uložit vícenásobně a navíc jednou nepodmíněně a dvakrát podmíněně. Neměli jsme proto žádnou jinou možnost než vyhovět odvolání a tyto dva tresty zrušit.

Disciplinární komise LFA se však proti tomuto rozhodnutí ostře ohradila a tvrdí, že takto uložené tresty jsou v souladu s Disciplinárním řádem.
Především nepovažuji za šťastné vyměňovat si názory mezi jednotlivými orgány fotbalových asociací přes média, stejně jako prostřednictvím novin nesdělují soudci nižších soudů názory na rozhodnutí soudů odvolacích. Je ale nezbytné veřejnosti vysvětlit, proč bylo rozhodnutí naší komise právě takové. Disciplinární komise správně upozornila na to, že podle § 14 lze uložit více trestů vedle sebe, ale jaksi opomněla na uvozující větu tohoto ustanovení, podle které lze těchto více trestů uložit tehdy, „stanoví-li tento řád (tedy Disciplinární řád) za některý disciplinární přečin několik trestů.“ Jinými slovy možnost uložení více trestů se váže právě na situaci, kdy je těchto více druhů trestů uvedeno u jednotlivých disciplinárních přečinů ve zvláštní části řádu a nikoli na případ, kdy uložím za jeden disciplinární přečin třeba pět trestů peněžité pokuty.

Co tedy konkrétně bylo nesprávného na rozhodnutí disciplinární komise?
Přezkoumávané rozhodnutí obsahovalo celkem pět výroků o trestech, respektive jeho výkonu. Prvním bylo rozhodnuto o výkonu trestu odehrání utkání bez přítomnosti diváků na tribuně Sever, jehož výkon byl původně podmíněně odložen, výrokem označeným II. bylo rozhodnuto odehrání utkání bez přítomnosti diváků ve zbývající části stadionu, vyjma tribuny Sever a v pořadí pátým výrokem potom o uložení peněžité pokuty 250 tisíc korun. Kombinace posledních dvou výroků o trestu je zcela nepochybně v souladu s Disciplinárním řádem. Ovšem rozhodnutí disciplinární komise obsahovalo ještě výroky III. a IV., kterými byly uloženy tresty odehrání dvou utkání bez přítomnosti diváků. V jednom případě na Tribuně sever a v druhém na Tribuně Jih. Výkon obou těchto trestů byl podmíněně odložen. Právě kombinaci uložení více trestů stejného druhu, zde konkrétně odehrání utkání bez přítomnosti diváků, Disciplinární řád neumožňuje a navíc není možné ukládat část trestu podmíněně a další nepodmíněně. Je to stejné jako u trestního soudu – také vám nemůže uložit za jeden skutek jeden trest odnětí svobody nepodmíněný na dva roky a druhý, třeba tříletý, jehož výkon podmíněně odloží.

Jak si tedy vysvětlujete rozpor mezi názorem DK a OK?
Upřímně řečeno si to příliš vysvětlit neumím. Každý samozřejmě děláme chyby a já jen doufám, že poslední vyjádření DK LFA bylo jen nedopatřením. Myslím si však, že pokud by normativní text interpretovali studenti právnických fakult stejně jako DK ve svém čtvrtečním vyjádření, měli by vážný problém školu úspěšně dokončit.

Co ale říkáte na argumentaci rozhodnutím Disciplinární komisí UEFA?
Pravidla, jimiž se řídí naše fotbalová disciplinární odpovědnost, jsou obsažena především v Disciplinárním řádu FAČR. Pokud ve fotbalovém hnutí převládne názor, že bychom měli přeložit normy UEFA a řídit se jimi, potom ať je Disciplinární řád zrušen a nahrazen jiným předpisem. Do té doby se však musíme řídit tím, co bylo řádně schváleno.