Devatenáctiletá naděje pardubického fotbalu, přišla do FK z Ústí nad Orlicí. Letošní sezona je pro něj druhou mezi elitou, ovšem už po její třetině si může s úsměvem ve tváři odškrtnout nejvíce odehraných minut. Zažívá také události, se kterými se setkává poprvé v kariéře. Především výměna trenéra. Potom je to první start v základní jedenáctce a první ligová trefa. Na ní čekal pouze dvanáct, a to ještě necelých zápasů.

„Musím se přiznat, že kdyby mi někdo před sezonou řekl o takovém prostoru, co na hřišti dostanu, tak bych mu nevěřil. Vůbec jsem to nečekal. Vždyť přišli strašně kvalitní hráči jako Míša Hlavatý, Dominik Janošek, Matěj Helešic. Konkurence se nám výrazně zvedla. Jsem strašně rád, že hraji v základu,“ říká Sychra pro Deník.

                                                                    FORTUNA:LIGA – 10. kolo

FK Teplice (13. místo, 10 bodů, 12:21) – FK Pardubice (16. místo, 3 body, 4:23). Neděle 16:00, AGC Aréna Na Stínadlech

Od Sychry ze Zlína, k Sychrovi do Teplic. Jak vám zní fakt, že ten očekávaný gól, na který FK Pardubice čeká více než tři zápasy vstřelíte právě vy?

(pousměje se) Bylo by to pro mě hodně hezké. Po pravdě řečeno, je úplně jedno, kdo ten gól dá. My už potřebujeme nějaký vstřelit, abychom zlomili fakt, že se nám v ofenzivě nedaří prosadit. Věřím, že by nás ten gól nakopl k lepším výsledkům.

Ve Zlíně jste zaznamenal premiérovou ligovou trefu. Po utkání jste naznačil, že kvůli prohře z ní nemáte takovou radost. Jak to vnímáte s odstupem času a nebudete si přeci jenom takovou událost připomínat veseleji?

Musím se přiznat, že jsem o tom takto nepřemýšlel. Ale souhlasím s tím, že je to velká událost v životě fotbalisty, takže si ten gól budu pamatovat navždycky. Zatím neměním nic na tom, že mě štve nulový zisk ze Zlína. Na druhou stranu jsem rád, že nastupuji v základní sestavě. A vlastně i to, že jsem odboural čekání na první gól.

Zdroj: Youtube/FK Pardubice

S nižší váhou mám problém

Litujete toho, že si fotbalisté na rozdíl od hokejistů nemohou vzít na památku předmět, kterým historickou branku vsítili?

Asi ne. Já jsem na tohle nikdy nebyl. Možná, kdybych dal v lize hattrick či nějaký fakt rozhodující gól, tak si ho po zápase vezmu. Někteří hráči to tak dělají.

Jako od hráče na pozici deset se od vás čekají především gólové asistence. Po dvanácti, ať už celých, nebo částečných prvoligových startech, svítí u vašeho jména nula. Přitom posíláte do šestnáctky jeden balon za druhým.

Docela mě to mrzí. Když se zpětně ohlédnu na ty zápasy, ve kterých jsem hrál, tak příležitost k umazání nuly určitě byla. Nejen v letošní sezoně, ale už ve skupině o záchranu loňského ročníku. Neberu to tak, že za to můžou spoluhráči. Holt jim to musím příště připravit ještě lépe.

Nepomohlo by vypsání odměny v kabině ve znění: Borci, kdo promění moji přihrávku, má u mě tác chlebíčků?

(chechtá se) To není špatný nápad. Možná bych nad tím měl po přemýšlet. Doufám, že už je budu objednávat po zápase v Teplicích. 

Matej  Mršić je po zranění už v pořádku.
Když přišli Cadu a Plavšić, Baník se zvedl. Šance ale máme, věří Mršić

Na začátku sezony se všude omílalo, jaký je přetlak v pardubické záložní řadě. Je pro vás úspěch už jen to, že jste se dostal do základu?

Musím se přiznat, že kdyby mi někdo před sezonou řekl o takovém prostoru, co na hřišti dostanu, tak bych mu nevěřil. Vůbec jsem to nečekal. Vždyť přišli strašně kvalitní hráči jako Míša Hlavatý, Dominik Janošek, Matěj Helešic. Konkurence se nám výrazně zvedla. Jsem strašně rád, že se mi podařilo v sestavě udržet, ať už díky přípravě nebo výkonům na tréninku a v prvních zápasech.

Patříte k lidem, kteří když mají bojovat s konkurencí, tak je to donutí ještě více na sobě pracovat?

Věděl jsem, že to pro mě bude složitá situace. Nemyslím si, že jsem něco nějak hodně změnil. Vrátila se mi píle z loňské sezony. Pracuji furt stejně, což se patrně projevilo.

Vážíte pouhých 71 kilogramů. Není to málo na základní sestavu, respektive na souboje s urostlejšími protihráči?

Přesně s nižší váhou mám problém prakticky po celou dobu, co hraji fotbal. Vždycky jsem byl menší a hubenější typ, kterému dělaly problémy souboje. Od té doby, co jsem v A týmu, tak se snažím zesílit. Chodím více do posilovny, řeším jídelníček. Určitě bych chtěl nabrat hlavně svalovou hmotu. Těch 71 kilo je na první ligu málo. Na druhou stranu mě to vyhovuje, protože jsem rychlý a dynamický.

Kováče vnímám pozitivně

Ještě před vypuknutí letošního ročníku jste vystoupal na dosavadní vrchol své krátké kariéry mezi dospělými. Zahrál jste si proti věhlasnému klubu Galatasaray Istanbul. Napadlo by vás to v době, kdy jste jako malý kluk proháněl mičudu po hřišti v Ústí nad Orlicí.

(rozesměje se) Tak to mě rozhodně nenapadlo. Nastoupit proti top evropským hráčům by skvělý zážitek. Fakt jsem to nečekal. Navíc se nám zápas herně i výsledkově povedl. Uhrát 0:0 s Galatasaray bylo super. Na tohle utkání se mi bude vždy hezky vzpomínat. Také proto, že mi vyšel nejvíc z celé přípravy.

V mistrovské soutěži se vám začínají kolo od kola soupeři v tabulce více vzdalovat. Nyní se prohloubila vaše ztráta na předposlední místo na pět bodů. Narůstá v týmu nervozita?

Musím přiznat, že nervozita narůstá. Prakticky si to říkáme po každém kole, že se nám týmy nad námi vzdalují a vzdalují. A že teď už výhra přijde, teď výhra přijde. Bohužel se nám to nedaří. Uděláme všechno pro to, abychom to zlomili v Teplicích. Už s Bohemkou jsme si zasloužili minimálně bod. Máme nového trenéra, nový impuls. Věřím, že to přijde v neděli.

Jak vůbec vnímá dvacetiletý kluk, že jeho mužstvo je poslední v lize. Trápí se nebo mu pomáhá bezstarostné mládí?

Prohry mě bytostně štvou. Po zápase s nikým nemluvím, nechci nic slyšet. Přemýšlím nad zápasem, co se v něm dalo udělat lépe. S klukama se o tom pak bavíme. Naštěstí to ve svém věku opravdu tolik nevnímám. Setkávám se poprvé v kariéře s tím, že se takto trápíme už od začátku sezony. Jsou to pro mě nové zkušenosti. Musíme se z toho dostat. 

Záložník fotbalové Zbrojovky Brno Michal Ševčík.
Supertalent Ševčík: Musím dokazovat, že takovou vizitku nosím právem

Na začátku sezony jste předváděli pohledný fotbal, ale body jste neměli. Teď už je jenom nemáte. Kde se to zlomilo?

To je otázka, kterou si kladu už delší dobu. V prvních dvou, třech kolech jsme se vychvalovali, jak to vypadá herně dobře. Hráli jsme nejlíp za tu dobu, co působíme v první lize. Výkony byly fakt dobré. Každého soupeře jsme přehrávali. Nevím, čím se to stalo. Ani si nemyslím, že to zapříčinil jen debakl na Slavii. Určitě nám nepomohly ani dva rychlé a totožné góly po rohu v následujícím utkání s Boleslaví. Mám za to, že se ty nepříjemné momenty nakumulovaly a sebraly nám sebevědomí. Nikdo jsme s tím nepočítal a nedaří se nám na to zareagovat nějakou výhrou.

S tím souvisí fakt, že v Pardubicích došlo k nevídané věci. Trenéři se tu točí jak svatí na orloji… Logicky každý přichází s něčím novým. Nemáte z těch změn v hlavě guláš?

Především musím konstatovat, že jsem to zažil vůbec poprvé ve své kariéře. První výměnu, když odešli pan Krejčí s panem Novotným a přišel trenér béčka Pavel Němeček, jsem nějak extrémně nepociťoval. Pana Němečka znám hodně už z mládeže. Vždycky se mi pod ním hrálo dobře. Znal jsem jeho tréninky, věděl jsem, co po nás bude chtít po týmu i po mně samotném. Po příchodu Radoslava Kováče je to něco jiného. Jedná se o trenéra, kterého jsem ještě neměl. Není z Pardubic. Přinesl s sebou nové tréninky. Vnímám to ale pozitivně a beru to jako další cennou zkušenost.

Radoslav Kováč také bude první, kdo nad vámi nebude držet ochrannou ruku. Na rozdíl od pardubických trenérů, kteří vás znali, kteří si vás do áčka přivedli. Co vy na to?

Je to tak. S výměnou trenéra, respektive trenéra, který přijde z venku, začínají všichni hráči od nuly. Za mě je to spravedlivé a našemu týmu to může dodat impuls. Trenér nás neznal. Musel se rozhodnout komu, kdy a jakou dá šanci.

Je to těžké na psychiku

K poznání týmu nahrála Kováčovi reprezentační přestávka. Stačili jste se za těch čtrnáct dní navzájem blíže seznámit?

Repre pauzu jsme využili kvalitně. Trénovali jsme hodně a tvrdě. Hodně kluků bylo překvapených. Ale je to potřeba. Na tréninky si zvykáme. Už víme, co a kdy po nás trenéři chtějí. Na každý zápas už máme herní plán.

Na čem jste po ty dva týdny pracovali?

Pracovali jsme hodně intenzivně. Trenéři také kladli důraz na posílení fyzické kondice. Trénovali jsme zakončení. Nějaká cvičení byla na uvolnění, abychom se dostali do psychické pohody. Zaměřili se rovněž na taktiku. Do těch čtrnácti dní jsme to vměstnali opravdu hodně.

V neděli zajíždíte do Teplic, kde jste se v posledním utkání loňské sezony vyhnuli baráži. V této se pro vás jeví jako poslední soupeř na chycení, souhlasíte?

Je to pravda. Nicméně nesmíme si to dávat tolik do hlavy. Žádné věty typu: poslední šance, nebo soupeř na chycení… V prvních kolech jsme si ověřili, že se dá hrát s každým. Není to o tom: teď prostě musíme. Víme, že bychom měli bodovat a také za tím půjdeme. Budeme doufat, že se teď zlomí. Když se vrátím k otázce. Ano, je to tak, Teplice bychom měli porazit. 

Benjamin Verbič se v dresu Dynama Kyjev raduje z branky proti Slavii
Nevěra na srazu reprezentace. Jak můžeš být tak hloupý, žasne Verbičova manželka

Co na Teplice vymyslet?

To si nechám pro sebe. Budeme chtít hrát dobře organizovaně, ze zajištěné obrany. A možná Teplice překvapíme nějakou intenzitou, náročností a běhavostí.

Sledujete týmy se, kterými hrajete a pokukujete po protihráčích, co vás budou hlídat?

Soupeře sleduji. Koukám se na našeho příštího soupeře. Tedy, když zrovna nehrajeme. Nějaký nástřel základní sestavy protivníka lze zjistit. Takže si dokážu představit, kdo se bude pohybovat ve stejném prostoru jako já.

Vaše poslední utkání s Bohemians jasně ukázalo, že minimálně jeden gól dát musíte. Současné Pardubice totiž hrát na 0:0 nemohou, viďte?

Dříve jsme to na 0:0 zkoušeli. Naše hra vycházela z dobré obrany. Dostávali jsme málo gólů. V letošní sezoně se nám to nedaří. I když zrovna s Bohemkou to vypadalo nadějně. Pro nás je hlavní první vstřelený gól po iks zápasech. To nás může nakopnout výsledkově i bodově. Vždyť máme jen čtyři vstřelené góly, a to je strašně málo. 

Petr Fousek.
Cíle reprezentace? Postup na EURO a návrat mezi elitu, vyhlásil Fousek

Když se mužstvo nachází přikováno k poslednímu místu tabulky, je otevírací gól v zápase dvojnásobně zásadní?

Zatím jsme v každém utkání inkasovali jako první. Pak víme, že musíme minimálně zremizovat. Je to těžké na psychiku. Soupeř ví, co má hrát. Zaleze a hraje na brejky. To nám prostě nesedí. My musíme bušit do zformované obrany. Musíme vydržet za bezbrankového stavu co nejdelší dobu. Nesmíme dostávat góly zkraje poločasů. Protože žít s myšlenkou, že musíme minimálně dva góly dát je těžké.

Navíc jste se dostali do situace, že už musíte proměňovat každou šanci.

Samozřejmě, že šance si vypracujeme. Škoda, že alespoň jednu neproměníme.

Na závěr znovu odlehčíme. Vojtěch Sychra pravidelně nastupuje v základu prvoligového mužstva. Jak stoupla vaše popularita v rodném Ústí nad Orlicí?

Lidi, co mě dříve v Ústí trénovali i ti co mě znají, tak mé výkony sledují a podporují mě. Vím o pár bývalých spoluhráčích, že mě sledují. Občas si napíšeme. Je hezké, že moji dráhu sledují, i když už jsem z Ústí pryč nějakých osm let.