Jeho život je plný nevšedních fotbalových zážitků, ale také průšvihů. Ze zlaté éry fotbalové Viktorie byl David Limberský nejryzejší Plzeňák ze všech. Ve městě se narodil, v mateřském klubu strávil většinu svojí hráčské kariéry.

Teď se všechno rozhodl sepsat do autobiografie, která spatří světlo světa v polovině října. „Já už jsem tu knížku četl, moc se mi líbí,“ usmál se David Limberský, když se s autory naposledy usadil k povídání v pracovně svého domu v Červeném Hrádku, kde žije s manželkou Lenkou a dcerkou Lilien.

Obal knihy David Limberský - Byla to jízda.Obal knihy David Limberský - Byla to jízda.Zdroj: Repro/Starý most

Často za nimi jezdí starší děti z prvního vztahu Natálka a Davídek. I o nich bude v knize řeč, stejně jako o začátcích malého Davida Limberského, jenž knihu dostane jako dárek k 38. narozeninám, které měl ve středu.

Prozradil jste čtenářům o sobě všechno?
Zajímavá otázka (usměje se). Řekl jsem všechno, co jsem chtěl. Tak deset procent zůstane v domě.

První sezona v nejvyšší soutěži, David Limberský v utkání s pražskou Slavií.První sezona v nejvyšší soutěži, David Limberský v utkání s pražskou Slavií.Zdroj: Deník/Zdeněk Vaiz

Na co se mohou těšit?
Je tam celý můj život, vzestupy, pády i průšvihy. Není to kniha jen pro fotbalisty, je to příběh. Lidi můžou vidět, jaký jsem byl, jaký jsem. Možná mě nějaké věci dostanou do jiného světla.

Jaká byla reakce okolí?
Na Viktorce nebyli zpočátku šťastní, knížka se psala čtyři roky. Čekalo se na konec mojí kariéry tam. Nechtěli jsme dostat pod tlak klub.

Vyzvídali spoluhráči, co v knize bude?
To víte, že zjišťovali, co jsem práskl. Třeba Milan Petržela, tak jsem ho ujistil, že ho nikdo nepozná, protože o něm mluvím jako o MP11. Ale vážně, nic nevytahuji.

Vzpomínáte také na spoluhráče, kteří už nejsou mezi námi. Bylo to emotivní?
Hodně. Častokrát se pozastavím, zavzpomínám. Nedávno jsem koukal na archivní zápasy s Kodaní, kdy jsme tam stáli všichni čtyři vedle sebe. Těžko se mi o tom mluví, jsou to tragédie, které zůstanou v srdci.

Asi nejpovedenější zápas odehrál David Limberský v roce 2012 proti Schalke 04 v Evropské lize.Asi nejpovedenější zápas odehrál David Limberský v roce 2012 proti Schalke 04 v Evropské lize.Zdroj: fcv

Tak pojďme jinam. Cennými kousky přispěla do knihy maminka. Byla vždycky vaší kronikářkou?
Dá se říct, že ano. Vedla si sešity, střihala novinové články. Od šesti let mi všechno archivovala. Dnes je to patnáct bichlí, občas si v tom počtu.

Řešili jste spolu i fotbalové věci?
Jasně, s mámou, ale i s bráchou, který je starší a taky hrál, no a s dědou. Když se pak na víkend vrátil táta z montáže, rozebíral to zase. Žili jsme tím celá rodina.

Zdroj: Youtube

Byla chvíle, kdy vás museli u fotbalu podržet?
Měl jsem období po přechodu do dorostu, kdy jsem chtěl končit. V žácích jsem patřil k nejlepším. Ale kluci vyspěli dřív, já neměl tolik síly, trenér na mě přestal sázet. Málo jsem hrál, už jsem házel flintu do žita. Ale rodiče mě podrželi, nevzdali jsme to a pak už to bylo lepší. I když ne vždycky šlo všechno jako po drátkách.

Narážíte na brzký odchod do ciziny, kde jste se nechytl?
Bylo to špatně načasované, v 19 letech jsem nebyl nachystaný hrát italskou ligu, jednu z nejlepších na světě.

David Limberský na hřišti Realu Madrid.David Limberský na hřišti Realu Madrid.Zdroj: fcv

Byl to později důvod, proč už jste do zahraničí nešel?
Já jsem ani neměl potřebu. V Plzni jsme hráli o tituly, v Lize mistrů. Bral jsem to tak, že jsem v evropském klubu, a přitom to mám za barákem. Možná v tom byla i moje pohodlnost…

Ale když jste se do Plzně v roce 2008 vracel ze Sparty, nevypadalo to tak růžově…
Však taky když pan Šádek mluvil o tom, že chce hrát do tří let evropské poháry, udiveně jsem koukal. Plzeň, která do té doby balancovala mezi první a druhou ligou? Nakonec to byl splněný sen, pohádka v mém rodném městě. Do konce života mám na co vzpomínat.

Co bylo základem těch úspěchů? Hodně se mluvilo o specifické plzeňské kabině?
(usměje se) Byli jsme skvělá parta, neuvěřitelná rodina, řešili jsme i osobní problémy. Nebylo to tak, že bychom se po tréninku rozešli, trávili jsme spolu strašně moc času. Byli jsme kamarádi, i na hřišti jsme potom táhli jeden za druhého. Měli jsme super podmínky, skvělého trenéra.

Zdroj: Youtube

Ale veřejnost vás často měla za partu grázlů. Jak jste to vnímali vy?
Bylo nám to spíš jedno. Dělali jsme si srandu a říkali jsme, že se ukáže na hřišti. A my to zvládali. Nikdo nemohl nic říct. Tím, kolik jsme vydělali v pohárech, jsme byli nejlepší sponzoři Viktorky. Ano, pan Šádek i trenér občas museli přimhouřit oko, ale my jim to vrátili na hřišti.

Ale o vašich pařbách jdou po Plzni legendy. Nakolik jsou pravdivé?
Akce byly, to je jasné. Ale co se vyprávělo, kolikrát nebyla ani z půlky pravda. Jestli si někdo myslí, že jsme pařili třikrát čtyřikrát v týdnu, tak to určitě ne. Spíš to bylo vždycky po nějakém vyhraném zápase. Ale pak jsme se vyspali a přes týden jsme zase fungovali.

David Limberský se slovenským koučem Adrianem Guľou.David Limberský se slovenským koučem Adrianem Guľou.Zdroj: fcv

A to i přesto, že prý jste byli často hlídaní. Věděli jste to?
Šéfík (Adolf Šádek) už to měl v prstech, dobře věděl, kde se pohybujeme. Když se něco nepovedlo, dal nám to potom sežrat i s úroky.

Průšvihů jste měl i vy dost. Hrozil vám někdy vyhazov z klubu?
Jen jednou. Po nehodě s bentley pod vlivem alkoholu v září 2015 to bylo hodně na hraně. Obrovsky mě tehdy podpořila současná manželka, která tříštila tlak. Stála při mně i v těžké době.

Pár dnů po té bouračce jste navíc všechny popudil znovu, když jste po vstřelení gólu v Příbrami kroutil rukama jako s volantem…
Zaplavil mě adrenalin, všechna ta úzkost se drala ven… Nebral jsem to arogantně, měl to být spíš černý humor. Zpětně beru, že to nebylo vhodné, a dostalo mě to na hranu vyhazovu. Nakonec jsem měl štěstí, že mě ten průšvih spíš zocelil a zápasy jsem zvládal. Kdybych se sesypal a nepodpořil to výkonem na hřišti, pravděpodobně bych po té sezoně odešel.

Zdroj: Youtube

A nakonec jste vydržel více než do 37 let. Co za tou dlouhověkostí máme hledat?
Dobře jsem se dostával ze zranění. I v hlavě jsem to měl nastavené, že chci co nejdřív zpátky, spíš mě museli brzdit. Pamatuju si, že jsem hrál na Bayernu, i když jsem měl předtím natržený zadní stehenní sval. Já chtěl být na hřišti. Naštěstí se mi to nevymstilo. Tedy až teď v Domažlicích, byl jsem zraněný. Ale o víkendu chci nastoupit.

Jak jste vůbec v třetiligových Domažlicích spokojený?
Moc! Nehrát nic, to by pro mě byla strašná rána. Uvidíme, jestli vydržím ještě rok nebo dva. Teď nemáme ideální období, ale zvedneme se.

Jak vás berou protihráči? Nechtěl vás někdo přejet?
Myslel jsem si, že si někdo může chtít léčit mindráky, ale zatím se to nestalo. Naopak, vnímám respekt. Na hřišti jsme si všichni rovni. Fanoušci jsou taky v pohodě. Občas si zařvou: Limberský, ty jsi hovado. Ale to se mi líbí, navíc když se na ně podívám, spíš se smějou. Žádnou nevraživost nepozoruji.

A co spoluhráči? Neměli až přehnaný respekt?
Ne, to ne. Možná jsou překvapení, že se považuju za jednoho z nich. Ani v 38 letech nemám žádná privilegia, i když mám tělo opotřebovanější, chci být na hřišti příkladem. Baví mě, že do mě někdo zajede i na tréninku. Navíc klobouk dolů před nimi, jak zvládají při práci tréninky a zápasy. Za to sklízí můj obdiv, není to nic jednoduchého, trénujeme dost.

Na konec kariéry se David Limberský upsal třetiligovým Domažlicím, na snímku s prezidentem klubu Jaroslavem Ticháčkem.Na konec kariéry se David Limberský upsal třetiligovým Domažlicím, na snímku s prezidentem klubu Jaroslavem Ticháčkem.Zdroj: Jiří Pojar

A co rivalové z profesionální kariéry? Jak na ně vzpomínáte?
Nebyly mi sympatické některé ksichtíky, stejně jako jsem já určitě nebyl spoustě lidí příjemný. Ale s nikým to nemám tak, že bych na něho byl naštvaný i v civilu. Žádná osobní nevraživost, takové věci jsem se snažil vyřešit na hřišti, kde mi vadili takoví ti vychcánkové.

Velkou pifku jste míval na slávistu Mateje Krajčíka…
I to už je historie. Ano, patřil mezi neoblíbené spoluhráče. Ale je třeba uznat, že to byl dobrý fotbalista.

S kým si naopak dovedete představit, že byste zašel na kafe?
Budete se možná divit, ale i s některými sparťany. Třeba s Davidem Lafatou nebo Vencou Kadlecem, s tím si občas napíšeme. Jsou to pohodoví kluci, akorát měli na sobě blbý dres (úsměv). Na hřišti jsme do sebe jeli, ale jinak pohoda. Vencovi přeju pevné zdraví, ať se mu povede návrat v Mladé Boleslavi.

A co fanoušci Sparty a Slavie? Neozvali se vám někdy?
Hejtů bylo samozřejmě víc, ale ne všichni jdou s davem. V obou táborech jsou fanoušci, kteří se nenechají strhnout lavinou. Dost mi jich poslalo zprávu. Jsem fanoušek soupeře, ale líbí se mi vaše hra.

Poslední titul v roce 2018, David Limberským s dlouholetým kamarádem Milanem Petrželou a klubovým bossem Adolfem Šádkem.Poslední titul v roce 2018, David Limberským s dlouholetým kamarádem Milanem Petrželou a klubovým bossem Adolfem Šádkem.Zdroj: Deník/Zdeněk Vaiz

A jaké to bylo, když na vás celá Letná řvala?
Poprvé to nebylo ideální, pískot obrovský, hučení. Trošku mě to vykolejilo, ale postupem času jsem si zvykal. A když jsme tam vyhrávali, spíš jsem si to užíval. Jednou jsem zdvihl prostředníček, to jsem se nechal unést. Ale jinak báječná atmosféra. Nevraživá, ale tohle by se měl hráč naučit zpracovat a vyhecovat se k nejlepšímu výkonu.

Zdroj: Youtube

A teď Spartu trénuje váš oblíbený trenér Pavel Vrba. Co na to říkáte?
Moc mu přeji úspěch, jako to je teď. Krásné druhé místo za Plzní (úsměv). Viktorka je rodina. Kdo ví… Třeba se za pár let ještě jednou vrátí. Bylo by to fajn.

A může Plzeň zopakovat úspěchy z posledních 10 let?
Možné je cokoliv, ale bude to strašně těžké. Byl bych šťastný, kdyby se to stalo.