Čerstvý člen širšího kádru slovenského národního týmu se vrací k tomu, jak v jedenácti letech opustil pro svůj fotbalový sen domov, o životě v Česku, nebo o tom, že část posledního zápasu s Teplicemi strávil v kotli s fanoušky. „Někteří mě i poznali,“ směje se jednadvacetiletý autor tří ligových branek a dvou asistencí v tomto ročníku, na něhož bude FCB spoléhat i v neděli v Jablonci.

Reprezentant, člen národního týmu, jak vám to zní?

Určitě skvěle, protože jsme se tam dostal poprvé a byl to výborný pocit i zážitek, být tam s těmi kluky. Hodně jsem se naučil a snad se to přenese do mé další kariéry i do dalšího zápasu.

Co jste si z toho srazu reálně přinesl?

Bylo tam hodně taktiky. A trenéři jsou nastavení jinak, ale každá repre je jiná, než klub. Hodně mítinků, nové fotbalové poznatky, jak se na hřišti pohybovat. Trochu mrzí, že jsem nenastoupil do zápasu, ale i zkušenosti z tréninku se budou do budoucna hodit.

Trenér Ondřej Smetana.
Bývalý kouč Baníku táhne Ružomberok do Evropy: Každý víkend hrajeme o všechno

Člověk přičichl ke světovému fotbalu, viďte?

Třeba hráči jako Lobotka a Hancko mají obrovskou kvalitu, to poznáte už na tréninku, když vidíte ty individuální schopnosti. Případně v zápase v Norsku, kde hlavně druhý poločas byl dobrý.

Každý fotbalista sní o reprezentaci, o národním týmu. Kdy to začala být pro vás reálná meta? Když jste se dostal do mládežnických reprezentací, nebo až v poslední době?

Na začátku této sezóny bych to určitě nečekal, protože jsem přišel poprvé do ligy do Baníku, a moc jsem nehrával. Pak se ale naskytla tahle možnost, za což jsem rád a postupem času to beru jako další zkušenost. Rozhodně jsem to nečekal, myslel jsem, že půjdu s jednadvacítkou, ale přišla pozvánka, tak o to lépe.

Co na to spoluhráči v klubu a rodina?

Rodiče byli překvapeni, ale na první zápas se přijeli podívat. Určitě byli nadšení ze mě a říkali, že jsou na mě pyšní, tak snad to takhle bude pokračovat dál.

Kdo to nejvíc prožíval? Táta, máma nebo babička?

Netrefil jste se, asi děda. (usmívá se) S ním si každý den volám, protože je do fotbalu zažraný, hodně to prožívá. Rodiče byli určitě taky nadšení, ale on tím žil nejvíc.

Trenér a sportovní manažer Miroslav Matušovič se po deseti letech v MFK Havířov rozhodl skončit.
Zpět v Ostravě! Mistr s Baníkem po konci v Havířově pomůže Polance. V jaké roli?

Tomáš Rigo v dresu Baníku Ostrava.Tomáš Rigo v dresu Baníku Ostrava.Zdroj: Deník/Lukáš Kaboň

Byl děda tím, kdo vás ke sportu a k fotbalu přivedl?

To ne, já s tím přišel asi sám. Já byl vždy spíše takový samouk, rodiče mě nechávali, abych si vybral, co chci dělat. I když táta byl fotbalista, teď trénuje, ale ani do školy mě vyloženě netlačili, že by mi kladli na srdce, jak musím mít nějaký papír. To ne.

Zamýšlíte se občas, čím byste byl, kdyby ne fotbalista?

(zauvažuje) Asi ne, možná tenista, protože tenis mě baví. Každopádně bych dělal sport.

Civilní zaměstnání ne?

Určitě ne.

Právě děda je Čech. V Česku už nějakou dobu žijete, umíte dobře jazyk. Nenapadlo vás, že byste Česko i reprezentoval?

Jako že bych změnil občanství… (usmívá se) Ne. Na Slovensku jsem se narodil, žil tam šestnáct let, takže se považuji za Slováka.

A jak reagovali spoluhráči na nominaci do národního týmu?

Gratulovali mi a asi byli i rádi. Věřím, že to berou jako motivaci, že výkony i v Baníku se dá dostat do repre. Dřív se to odsud povedlo Lacovi Almásimu. Hlavní je vše opakovat, abych se byl pozván znovu a znovu. Je to pro mě velká motivace.

A týmového pokladníka to nejspíš také potěšilo, viďte?

Rozhodně. Napsal mi toho hodně, takže to musím časem splatit.

Prozradíte částku?

No, patnáct tisíc.

Trenér Baníku Ostrava Pavel Hapal.
Dvacátý pokus o dobytí Střelnice: Baník a výhra v Jablonci? Naposledy za Hapala

Byl jste zklamaný, že jste se na hřiště nepodíval, nebo jako nováček to tak neberete?

Neberu. Samozřejmě bych se rád na hřiště podíval, protože je asi sen každého fotbalisty nastoupit za áčko reprezentace, a popravdě jsem nějaký minuty čekal, ale já věřím, že to přijde příště. I tahle zkušenost mi ale něco dala.

Od trenéra Francesca Calzony máte zpětnou vazbu?

Popřál mi, ať se v dalších zápasech daří, a když ano, nemá důvod mě tam nevzít zase. Věřím, že i na Euro bude nějaká šance, takže se budu snažit to ukázat v lize. Myslím si, že každý, kdo se do reprezentace dostal, si šampionát dává za cíl. Je to jen na mě, abych se ukázal, že na to mám.

Ústy Luďka Mikloška jste do Baníku přišel jako příslib, který se bude zapracovávat. Po pár měsících už jste se dostal do sestavy, teď do reprezentace. Jaká ta sezona pro vás je?

Je to rychlé. Ještě rok zpátky jsem hrál druhou ligu a nečekal jsem, že tady po pár měsících budu reprezentant. Doteď se má kariéra vyvíjela spíše postupně, v Baníku to ale začalo růst rapidně. Ale jsem za to rád, snad to bude takhle pokračovat i dál. Je to jen na mě, jakou budu mít výkonnost.

Bylo těžké v létě rozhodnout se, jestli se rvát o šanci ve Slavii, nebo to zkusit jinde?

Ve Slavii jsem cítil, že šanci nedostanu, konkurence je velká a já byl ještě mladý. Chtěl jsem se však podívat do ligy. Přišla nabídka z Baníku, tak jsem si řekl, proč neudělat tenhle krok, když odsud odešlo hodně hráčů a chtěli to tady omladit. Proto jsem to vzal.

Martin Lukeš.
Lukeš: Dílčí úspěch Baník potřeboval, vyřešit musí standardky. Frťalovi nevěřím

Radil jste se s někým?

Z hráčů jsem tady nikoho neznal, takže s agentem jsme to hodně probírali. Agentura tady měla hodně hráčů, popsali mi, jaké to zde je, řekli, že dobré, tak jsem to šel zkusit a nabídku přijal.

Na koho nejvíce v takových chvílích dáte?

Právě na agenta, se kterým se moje rodina zná, voláme si často, takže s ním se hodně radím, co je pro mě nejlepší, aby to dávalo smysl. I životně. Myslím si, že Ostrava není až o tolik menší, než Praha, s přítelkyní jsme se rychle zabydleli. Mám to město rád.

Oblíbil jste si nějaké místo?

Navštěvujeme obchodní centra. Nebo chodíme do parku k řece.

Z tlaku fanoušků jste obavy neměl?

Popravdě ani moc ne. Věřil jsem si, věděl jsem, že fanoušků je tady hodně, ale chtěl jsem tu výzvu přijmout. Zatím se nám to daří, jsme na čtvrtém místě, takže i oni mohou mít radost.

Se Slavií jste na podzim skóroval. Jak to „sešívaní“ brali?

Ten gól mě hodně potěšil, zejména proti bývalému klubu. Moc jich nemám, takže jsem si ho užil. Vím, že trenér Trpišovský mluvil o mě v dobrém, což je motivace do další práce.

Utkání 26. kola první fotbalové ligy: Baník Ostrava - FK Teplice, 31. března 2024, Ostrava. Fanoušci.
Výhra na hřišti, krása v hledišti. Něžná strana tribun na Baníku, podívejte se

Tomáš Rigo v dresu Baníku Ostrava.Tomáš Rigo v dresu Baníku Ostrava.Zdroj: Deník/Lukáš Kaboň

Nebavili jste se spolu?

Jo. Říkal, že proti Spartě jsem měl také šanci, že mi věřil, ale trefit jsem se musel zrovna proti nim. To mi trochu vyčítal a bylo znát, že jsou naštvaní. (usmívá se)

Asi každý si všímá vašeho oslavného gesta, kdy si ukazováček dáte před zavřená ústa. Má to nějaký důvod?

Abych řekl pravdu, ani nevím, kde se to vzalo. Prostě mi přišlo na mysl a začal jsem ho dělat. Už ve Vlašimi. A baví mě to. Žádný konkrétní cíl, nebo vzkaz to není. Ani ke konkrétní osobě.

Ale zřejmě vnímáte, že to může kdekoho popudit…

Je to možné, pak se omlouvám, ale já prostě takhle slavím vstřelený gól. Jak říkám, nemá to žádný hlubší význam. Jen si přeji, abych takto mohl slavit co nejvíc.

Výrazně vám v kariéře pomohla zmíněná Vlašim, nicméně už předtím jste nastoupil za Slavii v Evropské lize proti Leverkusenu. Nebral jste druhou ligu jako ústup a krok zpět?

Nemyslím si. Každý mladý kluk, který přišel z béčka do Slávie, tak si to tam chce okoukat a jakýkoliv zápas je pro něj obrovská věc. Ale já tam jinak moc nehrával. Za áčko vůbec, béčko bylo ve třetí lize, takže Vlašim byla správný krok. Zvlášť když tam odešli trenéři ze Slávie, vlastně to byla její farma, tudíž nás tam bylo víc. Hrál jsem každý zápas, nemohu si stěžovat. Samozřejmě, když pak přišla možnost jít do Baníku, což je velký klub, bral jsem to jako postup nahoru.

Trenér Baníku Ostrava Pavel Hapal.
Hapal udělal změny, Baník je ve čtyřce: Výhra doma? Na hráčích cítím větší úlevu

V čem je pro vás největší rozdíl mezi první a druhou ligou? S čím jste se, kromě větší kvality, musel srovnávat?

Přijde mi, že druhá liga je hodně soubojová, moc fotbalových zápasů se tam nehraje, kdežto v první mám na vše víc času. Prostě je to techničtější, fotbalovější, a to mi vyhovuje.

V Baníku vám sedla spolupráce s Jiřím Boulou, je to tak?

Jo, jo. Na začátku jsme se hledali, ale postupem času a odehranými zápasy jsme si na sebe zvykli, že nám to sedí. Umíme si vyhovět, za což jsem rád. Je vidět, že to prospívá i týmu. Máme za cíl být ve čtyřce, to se daří, takže se to tak budeme snažit to dohrát. Snad nám to s Boulisem půjde i dál.

Kde se ta spolupráce zlomila? Byl to podzimní zápas a vítězství v Olomouci?

Myslím si, že i předtím jsme měli dobré zápasy, ale Olomouc nám sedla, to je pravda. Stejně jako Karviná, nebo doma Sparta. To bylo také super. První dva tři zápasy byly na rozehrání, ale pak nám to začalo klapat víc a víc. Prostě jsme si sedli.

Z domu a rodného Popradu jste odešel brzy, již v jedenácti letech. Jaké to je se v tak raném věku starat sám o sebe?

Dobré bylo, že když jsem odcházel v šestnácti do Slavie, měl jsem tuto zkušenost. Hrál jsem v Prešově a v Ružomberoku, kde jsem bydlel sám. Bylo pak pro mě jednodušší do Prahy odejít. Jen jsem tehdy zavolal domů, že to prostě beru. Nezajímal mě ničí názor, i když šlo o změnu prostředí. Na tak velké město jsem si musel zvyknout, hlavně na metro a autobusy. Tam jsem byl dlouho ztracený, nevěděl jsem, kudy kam, takže jsem musel pořád chodit s někým. Trvalo to dva tři měsíce, ale pomohli mi kamarádi. Poté mě zajímalo jen to, abych se prosazoval ve Slavii do šestnáctky, sedmnáctky a tak dál a šel nahoru. Byla to velká změna, ale poradil jsem si.

Matúš Rusnák z Ostravy.
Rusnák první gól v Baníku oslavil saltem: Měl jsem ale strach. Proč má číslo 66?

Tomáš Rigo v dresu Baníku Ostrava.Tomáš Rigo v dresu Baníku Ostrava.Zdroj: Deník/Lukáš Kaboň

Takže vám nedělalo potíž říct doma „ahoj“, sbalit se a jet?

V Prešově jsem jezdil domů na víkendy. To bylo ještě dobré, ale z Ružomberoku jsem se o některých sobotách a nedělích už ani nevracel. Málokdy. Byl jsem víc času s kamarády, než s rodiči, což mi pomohlo do života, umím se sám o sebe postarat. Neznamená to ale, že bych rodiče nepotřeboval. Jsou mi nadále oporou, fandí mi, jezdí na moje zápasy, ale umím fungovat i bez nich.

Byla ale chvíle, kdy jste se chtěl vrátit domů?

Nikdy, i když první týdny v Prešově byly těžké. V jedenácti letech se není co divit. Nevěděl jsem, co mám bez rodičů dělat. Neměl jsem večeři, musel jsem si zajít do obchodu, uklízet… Ale pak si člověk zvykne a časem je to dobré. Byl jsem naopak rád, že v tak mladém věku se můžu od rodičů odstěhovat a žít si svůj život. Jak říkám, oni mě v tom maximálně pomáhají a podporují. Jsem rád a myslím si, že oni také. Jen ségře chybím. (směje se)

A oni vám?

Jasně, ale teď to mají do Ostravy aspoň blízko, takže jezdí. I na reprezentaci se přijeli podívat.

Jaký tedy nahlížíte na vrstevníky, kteří jsou „mamánky“?

Myslím si, že každý dospívající teenager by měl povinně odejít z domu co nejdřív a zkusit si bydlet sám. Neříkám, že v jedenácti, ale v určitém věku ano. Aby viděl, jak to v životě funguje. Když jsi ve třiadvaceti doma, je to špatně, protože musíš žít svůj život, nespoléhat jen na rodiče.

Na snímku Milan Duhan dává druhý gól, vítkovický Lubomír Vlk se snaží akci zabránit marně.
Třicet let od ligového derby v Ostravě: sudí Berbr, sólo Hýravého a drtivý Baník

V čem je Ostrava jiná, než vaše předchozí štace?

Není tady metro. (směje se) Jinak jak jsem řekl, nevidím, že by Ostrava byla výrazně menší než Praha. Možná jen ta doprava není tak hustá a nejsou tu tolik zácpy. Ale s tím není problém si poradit. Navíc už jezdím autem, takže se všude dostanu velice rychle. Vše je v pohodě.

Minulý týden jste nehrál proti Teplicím, předtím byla reprezentační pauza. Jak se po delší herní odmlce cítíte?

Ano, tři týdny jsem nehrál, to je pravda, ale tím spíše jsem už nažhavený, jelikož mi to hrozně chybí. A zápasy jsou o něčem jiném, než tréninky. Takže se na Jablonec určitě se těším.

Baník tam osmnáct let nevyhrál…

Slyšel jsem a nechtělo se mi tomu věřit, protože to je skoro stejně dlouho, jako já jsem na tomto světě. (usmívá se) Je to hodně dlouhá doba, ale nadešel čas to změnit. Snad se to podaří. Jablonec je po poháru s Plzní, slyšel jsem, že mají hodně zraněných hráčů a soupisku nemají tak širokou. Uvidíme. Na druhé straně budou v tempu. My se ale soustředíme na sebe, tak snad předvedeme stejný výkon jako doma s Teplicemi.

Vyhrálo se, a říká se, že vítězná sestava se nemění…

Občas to tak bývá, ale záleží na trenérovi, jak se rozhodne. Když mě nepostaví, budu to respektovat. Pokud mě nasadí, půjdu do toho na sto procent a uvidíme. Ať budu hrát, nebo ne, tak kvalita v kabině Baníku je velká a určitě chceme vyhrát.

Utkání 26. kola první fotbalové ligy: Baník Ostrava - FK Teplice, 31. března 2024, Ostrava. Michal Frydrych z Ostravy.
Frydrych o návratu, (ne)gólu i pivu pro fanoušky Baníku: Snad se něco vypilo

Jak jste zápas s Teplicemi na tribuně vlastně prožíval? Byl jste nervóznější, než na hřišti?

To asi ne. Já jsem emoční spíše na hřišti, tam to prožívám víc. Ale kluci teď předvedli dobrý zápas, byla radost se na to dívat. Dali jsme čtyři góly, doma konečně vyhráli, takže jsem si to užil.

Před zápasem jste byl i mezi fanoušky, jaké to bylo?

Podepsal jsem hodně kartiček, hodněkrát jsem se vyfotil, takže měl jsem možná těžší program, než kluci na hřišti. (směje se) Ale bylo fajn vidět, jak to mezi fanoušky funguje. Dokonce jsem skočil na chvíli do kotle. Dřív jsem byl dvakrát v kotli Slavie, hlavně při Lize mistrů proti Barceloně. Zazpíval jsem si nějaké chorály, bavil se, což bylo fajn. Teď jsem si pozici fanouška zopakoval, jiné to bylo v tom, že někteří lidé mě poznali, tak jsme se vyfotili. Bylo to super, i když tentokrát jsem tam byl asi jen pět minut.

Baníkovské chorály jste už také nasál?

Většinu. Husí kůži mám ale při hymně. Hlavně na začátku to tak bylo, první dva tři zápasy. Teď jsem si už zvykl, ale pořád je nádherné takhle lidi slyšet před výkopem. Nabije vás to.

Martin Lukeš.
Lukeš: Za Riga má Baník dvě až tři varianty. Hapal? Nepříjemné, ale je to profík

Tím se vracíme zase na začátek rozhovoru. Před pár měsíci byste asi nevěřil, že u ostravské veřejnosti budete mít takovou pozici, co myslíte?

Asi to tak bude. Když jsem přicházel, měl jsem v hlavě, že mě možná pošlou na nějaký zápas za béčko, nebo se půjdu někam rozehrát. Nakonec jsem do toho naskočil, chytil šanci, za což jsem rád a teď je to už jenom na mně, abych v tom pokračoval.

Už přemýšlíte nad létem, nad eventuálními nabídkami?

Ne, teď se maximálně soustředím na finální fázi ligy. Když pak něco přijde, tak se o tom doma nebo s agentem pobavíme, zda a co nám dává smysl. A pokud ne, rád budu v Baníku pokračovat.