Do Česka se vracíte po jedenácti letech. Kdy vás myšlenka na návrat napadla poprvé?
Měl jsem to v hlavě během posledních dvou tří let. Teď v posledním roce už pro mě bylo jasné, že bych se chtěl vrátit domů.

Čím vás zlákala právě Boleslav?
Boleslav o mě měla velký zájem, podala velice seriózní nabídku. Dostal jsem hned od začátku možnost tady trénovat, takže jsem poznal manšaft i prostředí. Moc se mi to zalíbilo, cítím se tady velmi dobře.

Berete svou roli nejen jako hráče, ale i zkušeného mentora pro mladší hráče – tak, jak si přál prezident klubu?
Ano, hned na první schůzce jsme se o tom i s trenérem bavili. Že bych zkrátka vzhledem k mému věku i tomu, co mám za sebou, měl fungovat v téhle pozici a plnit určité věci. Dohodli jsme se, co a jak, a tu zodpovědnost samozřejmě přijímám.

Jaké jsou rozdíly mezi přípravou v Mladé Boleslavi pod trenérem Karlem Jarolímem a v zahraničí? Přeci jen – vracíte se z Bundesligy – rozdíl musí být patrný.
Takhle nad tím úplně nepřemýšlím. Ale samozřejmě to nějak vnímám, příprav už jsem zažil hodně. Myslím si, že spoustu věcí to má společných. I příprava tady, jak teď probíhá, je na velmi vysoké úrovni, co se týče kondice, síly i zápasového zatížení v přátelských utkáních. Zatím se mi to líbí, jsem s tím spokojený a řekl bych, že to nijak výrazně za zahraničím nezaostává.

Sledoval jste v uplynulých letech dění v české lize?
Jasně, českou ligu jsem sledoval prakticky celou dobu, co jsem byl v zahraničí. V posledních letech ještě víc. Zápasy se dají krásně chytnout na internetu, takže jsem ji sledoval poměrně pravidelně.

Co bylo nejvíc? Liga mistrů a reprezentace

Berete zahraničí už jako uzavřenou kapitolu?
Ano, beru to za uzavřené. Když se na svou kariéru kouknu zpětně, tak nejsem úplně „přelétavý“,neměním svá rozhodnutí ze dne na den. V klubech, kde jsem hrál, jsem vždycky vydržel vcelku dlouho a vybudoval si nějakou pozici. Je mi 33, cítím se fyzicky velmi dobře a mám spoustu zkušeností, tak bych chtěl Boleslavi ještě chvíli pomáhat. Je tady spousta mladých kluků, takže plán je jasný – začít pracovat a pomoct týmu k lepšímu umístění a k lepší sezoně, než byla ta poslední.

A jak na dlouhé roky v cizině budete vzpomínat?
Je to každopádně nádhera. Úplně na ten sentiment ale nejsem… Fotbal přináší hezké i slabší chvilky. Zažil jsem snad úplně všechno. Na ty velké momenty se vzpomíná hezky. Během působení v zahraničí jsem se dostal až tam, co beru za úplný vrchol – zápasy v Lize mistrů proti nejlepším týmům a hráčům na světě i zkušenosti z reprezentace, kam se můžete dostat jen díky dobrým výkonům na klubové úrovni. Zažil jsem ty úplně největší zápasy, a to je to, proč člověk ten fotbal dělá.

Je znát, že jste se vrátil do české kabiny? Platí, jak se říká, že česká kabina je specifická?
Jo, to je super. Česká kabina je strašně fajn, je to přeci jen trochu jiné než to, co je venku. Používáte svůj rodný jazyk, i všechno okolo je takové víc přirozené. Na to se po letech venku člověk taky docela těší. Nejdřív si to v zahraničí užíváte a učíte se nové jazyky. Já jsem se bez problémů naučil anglicky i německy, takže jsem v kabině taky fungoval, ale česká kabina je prostě česká kabina. Po těch dlouhých letech venku už jsem si říkal, že by byl fajn se vrátit domů. Je to i o tom, že když jste venku, musíte se nějak přizpůsobit. Vždycky jsem to nějak zvládl, i díky tomu, že jsem měl štěstí na české spoluhráče. To je taky obrovská výhoda. Teď už jsem v Bolce, taky je tady super parta. Taky jsou tu vysoké nároky na to, aby to fungovaly v kabině i na hřišti. Abych to tak řekl, líbí se mi, jak to tady Mára Matějovský vede. (smích)