Zpověď: Už si zahrál ligu, na živobytí si ale dál vydělává v Kauflandu

S maturitou si nešlo najít lepší práci?
Určitě šlo. A asi by byly i lepší peníze, ale nevím, jak by to bylo s pracovní dobou. Možná bych mohl být na home office, ale asi bych také musel do kanceláře a tak. Já hledal něco, co mi bude vyhovovat při fotbale.

Na jaké střední škole jste byl?
Byl jsem na AGC, obor informační technologie. Měl jsem v hlavě hlavně fotbal, proto jsem šel na něco, co by pro mě bylo lehké, abych hlavně měl maturitu; pak už jsem chtěl jet jen fotbal. Ale ta škola tedy vůbec lehká nebyla, to jsem poznal hned v prváku.

Jak to máte v Kauflandu? Můžete si šichty přehodit kdykoliv potřebujete?
Nejsem tam na stálý úvazek, protože kvůli tréninkům se mi šichty mění. Mám proto zkrácený úvazek, díky tomu si je můžu přehodit v případě potřeby. S panem ředitelem Kučerou mám výborný vztah, vyhoví mi. A já zase vyhovím jemu, když potřebuje, abych šel do práce. V třetí lize je normální, že fotbalisté chodí nejen na stadion, ale i do práce.

Chodí do Kauflandu i vaši spoluhráči?
Někdy mi hlásí, že si přijdou nakoupit. Když jsem ráno na kase, tak tam jsou kluci z áčka, kteří si jdou něco koupit před tréninkem. Ptám se jich, jestli mají věrnostní kartičku, lákám je na slevy. (smích)

Kdo je stálým zákazníkem?
Třeba Honza Rezek je u nás často, chodí ke mně na kasu. V rychlosti něco málo prohodíme, je sranda. Také chodí nakupovat věrní fanoušci, většinou ti starší. Už mě poznají, tak se mě ptají, co áčko, co béčko. Podpis jsem ale zatím žádný nerozdal. (úsměv)

Jakou práci děláte nejradši? Jste rád na kase, nebo spíš zakládáte zboží?

Jak kdy. Kdy chodí hodně lidí, tak jsem rád na kase, protože to rychle utíká. Když je méně lidí, tak zakládám zboží. Na lidech už poznám, jestli mají před výplatou. To jsou mrzutí, protože si toho můžou koupit méně. Když peníze mají, tak nakupují jako zběsilí.

FOTO: Senzace na severu? Obuje Jarošík na baráž ligové kopačky?

Už jste musel řešit nějakou krádež?
Nikdo zatím nic neukradl. Občas prochází kolem kas policie, sleduje to. Tak to mám vždy podezření, že se něco děje. Ale zatím fakt nic.

O nákupních střediscích se říká, že se člověk za kasou nemůže ani pořádně napít, jít na záchod. Je to pravda?
Tak to není. Pít můžeme, ale nesmíme toho zneužívat a pít pořád. Jíst ne. Starší ženy si můžou na kase sednout, ale jinak by se mělo stát.

Jak tohle vše fyzicky zvládáte, když ještě k tomu máte denně trénink?
Člověk si musí zvyknout. Když chceme být s přítelkyní samostatní, tak si musíme umět vydělat. Od začátku jsme do toho šli s tím, že to tak bude. Ale neřekl bych, že je to náročné. Sice odcházím brzy ráno, přicházím večer, nezastavím se, ale dá se to zvládat. Když nejsem na kase, tak ujdu za den v obchodě tak 15 tisíc kroků, to jde.

Teď ale máte za sebou první ligový start, tak dostanete profesionální smlouvu?
Dělám vše pro to, aby to tak bylo. Zatím se daří, ale během chvíle se může vše změnit. V Kauflandu budu do doby, než budu mít profesionální smlouvu.

Co jste si říkal po sobotní ligové premiéře? Cítil jste uvnitř spokojenost, hřálo vás to u srdce?
Já si hlavně říkal, že musím dál makat, neustrnout. Od bývalého trenéra béčka Jardy Kolínka jsem slýchal, že když se nedaří, tak člověk musí slevit a srovnat si to v hlavě, ale když se daří, tak musí dál makat, aby štěstí neustoupilo.

Je pravda, že v Teplicích bylo spoustu hráčů, kteří nastoupili k jednomu nebo dvěma zápasům, pak už si ligu nezahráli.
Vím, že jich bylo plno. Nechci, aby se to stalo. Teď třeba ani nehrají fotbal. Vím zkrátka, že teď musím o to víc dřít. Je jen na mě, jestli dostanu další šanci.
Asi bych řekl, že je to nejbližší splněný sen, krůček k těm dalším snům.

Poznej sporťáka Fandu Bílka: Baví mě rozhovory s osobnostmi i s dětmi

A jaký je váš největší sen?
Zahrát si v nejlepší lize světa, v Premier League.

Kdy jste začal reálně uvažovat o tom, že si ten svůj první sen můžete splnit?
Reálně o tom člověk přemýšlí celou dobu, pořád pak maká na tom, aby si tu ligu zahrál. Od doby, co jsem se vrátil do Teplic, jsem měl tu nejvyšší motivaci si za tenhle klub ligu zahrát. Pořád jsem na tom pracoval, měl před sebou jasnou vizi.

Nějakou dobu jste byl jen v Novosedlicích, když jste byl v žákovském a dorosteneckém věku. Proč?
Měnil jsem post, z brankáře jsem šel do pole. Šel jsem proto do Novosedlic, kde jsem doma, v šestnácti jsem se vrátil do Teplic.

Brankář jste byl od vašich fotbalových začátků?
Ne, začínal jsem jako střeďák, ale pak jsem chtěl zkusit brankáře. Vydrželo mi to tři roky. Byl jsem v silném ročníku 99, v brance jsem se nudil, nebavilo mě to tolik. Potřeboval jsem adrenalin, radovat se s kluky z gólů. Tohle mi chybělo, tak jsem šel zase do hry.

A nepřišel jste za ty tři roky v brance o něco z toho, co byste mohl jako hráč za tu dobu získat?
Myslím, že se to podepsalo na mojí rychlosti. Nemůžu teď říct, že bych byl rychlík. Ale ani to, že bych byl nejpomalejší. Mám dobrých pět metrů, to je pro středního záložníka důležité, když často mění směr pohybu.

Několikrát jsem vás viděl hrát a řekl bych o vás, že jste hodně zarputilý. Jak byste se popsal vy?
Asi jo. Celkově se bojovnost vytratila, většina hráčů hodně padá, přihrává. To mě nikdy nebavilo. Já jsem rád, že můžu někomu naložit, nevadí mi ani to, když někdo naloží mě. Pak si podáme ruce, usmějeme se, je to prostě sport. Na hřišti chce každý toho druhého porazit. Musí to být ale fér souboj.

Takže vaše hra bolí.
Doufám, že bolí!

O radostech a strastech vesnické kopané. „Ty starosti bohužel převažují"

Jaký post ve středu pole je váš nejoblíbenější?

Prostřídal jsem asi všechny posty v záloze. Nejlíp se asi cítím ve střeďákovi, na osmičce, šestce. Je to taková hra od vápna k vápnu. Umím tvořit, i bořit. Mám rád, když hraji dopředu, ale zároveň se mi líbí míč vybojovat, založit akci. Třeba když se postavím silovému útočníkovi, jako nedávno za béčko proti Chlumci, vybojuji balon, pak je z toho gól. Nemusím tu branku dát, nemusím mít áčko, ale cením si, když po vybojovaném míči tu akci rozjedu, když jsem u základu akce, která vyvrcholí brankou.

Ceníte si toho jako gólu?
Vlastně jo. Nemusím být všude napsaný jako autor branky, jako asistent. I tohle mě hřeje na srdci.

Kdo je vašim fotbalovým vzorem?
Každý by měl mít nějaký vzor. Tím mým je Steven Gerrard, hráč, který hrál od vápna k vápnu, střeďák. Dokázal bránit, jít tvrdě do soubojů. Na druhou stranu dokázal také střílet góly. Na dresu jsem měl v Liberci číslo 48. Čtyřku měl Gerrard v reprezentaci, čtyřku v Liverpoolu.

Neklesl ve vašich očích poté, co se stalo v utkání tehdy jeho Rangers a Slavie?
Já jsem to nějak neřešil. Vím, že se o to všichni zajímali. Někdo měl názor takový, někdo takový. Nejdůležitější bylo to, co se stalo mezi těma dvěma hráči, Kúdelou a Kamarou. Jen oni dva ví, jak to bylo, co kdo komu řekl. To ostatní bylo zbytečné. Od trenérů, od hráčů.

Steven Gerrard vynikal výbornou kondičkou. Je právě fyzička vaší předností?
Vím, že při mém stylu hry je fyzička jednou z nejdůležitějších složek. Musím být v tomhle na sto procent připravený. Navíc mám zkušenost, kdy jsem to v minulosti pokazil po téhle stránce.

Co se stalo?
Je to tak tři roky zpátky, kdy jsem byl s áčkem v zimní přípravě asi týden, dva. Nebyl jsem ale kondičně dobře připravený, bylo to vidět. Byl jsem pak hodně smutný, že jsem si to pokazil, že kvůli téhle věci jsem nemohl s áčkem dál pokračovat. Začal jsem na sobě ještě víc makat, aby se to už nikdy nestalo, věřil jsem, že šanci ještě mít budu. Dostal jsem ji, moc si toho vážím. Vím, že třetí šanci bych už nedostal.

Vzpomenete si, jestli jste při svých fotbalových začátcích byl hned z míče a zelené trávy nadšený?
Když jsem s fotbalem začínal, tak jsem prý po dvou trénincích řekl, že mě to nebaví. Tak jsem na fotbal nechodil, ale po nějakých deseti dnech jsem sám přišel s tím, že bych rád zase šel na trénink. Zkusil jsme to a od té doby jsem s fotbalem nepřestal. Chytl jsem se dobré party, fotbal jsem si zamiloval.

Váš táta pořád fotbal hraje v okresním přeboru za Novosedlice. Je známý jako bouřlivák, jaký měl přístup k vám?
Je trošku impulsivnější, ale není žádný rapl. Kdysi měl incident s jedním rozhodčím, že prý mu jednu dal. Ale tam to bylo jinak, rozhodčí si vše přikreslil do zápisu. Na rozhodčího byl tenkrát ostřejší kvůli údajnému ofsajdu, který nemohl z kruhu vidět. Rozhodčí se z toho podělal a do zápisu napsal něco jiného, než se doopravdy stalo.

Zážitky sudí Karáskové: Žádost o ruku, brankář s průjmem nebo bitka na hřišti

Na vás někdy vyjel?
Když jsem byl malý, tak mě tlačil, abych na sobě makal, abych nepřestával s poctivou prací. Říkal, že to jinak nejde. Že talent neznamená vše, že rozhoduje to, jak na sobě sportovec maká. Že by po mně někdy vyjel… To ne. Vlastně ano, vzpomínám si, jak mě jednou seřval.

Co se stalo?
Hráli jsme proti týmu, který měl slabší hráče, já se ho snažil zesměšnit. Kluci mě pak zfaulovali, já vybouchl. Táta mě pak sundal, štvalo ho, jak jsem se choval. Vedl mě k tomu, abych byl vždy hráčem, který kritické situace ustojí.

Co vím, tak v Teplicích jako mladý také hrál. Vyprávěl vám o své kariéře?
To je pravda, jako mladý chytal za Teplice. Vyhrál s nimi v žákovském nebo dorosteneckém věku titul mistra republiky. Pak si to ale pokazil na vojně, kde měl úraz. Přišel o prsty na ruce,to je pro brankáře těžké. Šel do pole, ale už to asi nebylo ono, na jeho kariéře se to určitě podepsalo.

Když jste se vrátil z Teplic do Novosedlic, tak vás trénoval?
Ano. Myslím, že byl zrovna trenér v Novosedlicích. Tam jsem začal hrát střeďáka. Jak jsem říkal, vrátil jsem se domů, mám tam kamarády, vyrůstal jsem tam. V Novosedlicích vládne na fotbale taková vesnická pohoda. Všichni se znají, rád se tam vracím. V pauze mezi sezonami jsem si s kluky i zatrénoval. Do zápasů samozřejmě už nejdu, to by byla blbost.

Jak táta reagoval na váš ligový debut?
Zrovna nebyl v Česku, tak mi psal. Byl šťastný a hrdý. Prý jsem ho překonal. Když chytal v Teplicích, tak byl v osmdesátých letech snad dvakrát na lavičce áčka, k mistráku nikdy nenastoupil. Napsal, že jsem lepší než on. Je hezké být první Vobecký, který se kdy dostal do ligy. (úsměv)

Navíc můžete případně zaskočit v brance, když na to přijde. Třeba jako Jan Koller v Dortmundu.
To je jako jízda na kole, to se nezapomíná. (úsměv) Zatím se to nikdy nestalo, ale trenér béčka Jamrich si dělá srandu, že kdyby se gólmani zranili, tak jdu do branky. Občas po tréninku zůstanu na chvilku a zkouším to, kluci na mě střílí dvě tři minutky. Reflexy tam pořád jsou. (smích)