Osobnost Deníku

Kouzlo Albánie začínají objevovat turisté z celé Evropy. Jezdí hlavně k moři, nepřeberné množství zážitků ale nabízí i vnitrozemí s krásnou přírodou, jejíž perlou jsou hory. Diktátorský režim Envera Hodži dávno odvál čas, Albáncům se dýchá svobodně. Už nemusí vyznávat ateismus, dokonce už můžou vlastnit auto.

Teď se možná podivujete, ale když byla Albánie pod komunistickou dekou, víra byla zakázána. A stejně tak bylo zakázané mít automobil. Možná proto jsou nyní místní v otázce víry tolerantní, vedle sebe žijí pokojně muslimové i křesťané. A možná proto se nyní v řízení doslova vyžívají; mít auto je otázka osobní cti, ideální je vlastnit nějakou renomovanou značku.

Na silnicích se tak prohánějí především Mercedesy a kde kdo o Albáncích říká, že za volantem jsou horší než Italové. V metropoli příliš pravidla neplatí, například na kruhových objezdech vyhrává ten rychlejší. Městem se ozývá pravidelné troubení, mezi automobily se proplétají cyklisté, leckdy i v protisměru.

Podívejte se, jak v centru města hrají malí albánští chlapci fotbal. Zeptali jsme se jich, jak tipují zápas Albánie s Českem: 

Albánští kluci tipují zápas své reprezentace | Video: Deník/František Bílek

Tím ale džungle končí, jinak se v Tiraně budete cítit bezpečně. Pozor si musíte dávat na kapsáře, ti ale řádí i v Praze. Jednou za čas tu dojde k pokusu o větší zločin, jako například v roce 2019, kdy se organizovaná skupina pokusila přepadnout letadlo přepravující velké množství peněz.

Možná k bezpečnosti podotknete, že jste slyšeli také o jistém Kanunu, který zahrnuje i krevní mstu. Obávat se jí ale můžete jen v případě, že v Albánii někoho zabijete nebo znásilníte.

Přes den ulice nejsou tak plné jako večer a v noci. Na jihu Evropy je to prostě tak, život začíná, až když slunce zachází. Když svítí na hlavy, můžete korzovat tržnicemi, z čerstvých potravin nejvíc frčí ovoce a zelenina, k dostání jsou ale i čerstvé ryby, přestože moře je pár desítek kilometrů vzdálené.

V ulicích kupodivu není tolik zahalených žen, jak byste si možná pomysleli při vědomí faktu, že nejvíce věřících se přiklání k islámu. Naopak mužské oko potěší pohled na sympatické Albánky, které podléhají západním trendům, co se týče módy a líčení. Některé z nich se dokonce odváží obléct si minisukni. Tatam je tak zvyk, který ženám určoval, že malovat se směly až po svatbě.

V zemi investuje řada zahraničních firem, zejména v oblasti rozvoje dopravní infrastruktury a energetického průmyslu. Ekonomika je na vzestupu, rychle se mění i Tirana. Najdete v ní řadu výškových budov, jejichž architektura vás upoutá na první pohled. Další mrakodrapy se staví, doby komunismu po urbanistické stránce připomíná už jen pár budov a například také široký bulvár táhnoucí se od hlavního náměstí až ke stadionu.

A také bunkry, které jsou jakýmsi vředem z minulého století. Diktátor Hodža je nechal vystavět v dobách studené války, konkrétně po roce 1968, kdy vjely tanky Sovětského svazu do Československa. Albánie se obávala podobného osudu, odstoupila proto od Varšavské smlouvy a začala budovat pozemní ochranu země v podobě zmiňovaných bunkrů. V celé zemi jich je nespočet. Některé, hlavně ty v centru měst, se staly galeriemi či památníky.

Pokud chcete udělat domorodcům radost, naučte se základní fráze v albánštině. Je ale velmi těžká, úspěchem bude zapamatovat si alespoň těch pár otřepaných slovíček. Ale nebojte, zpravidla uspějete s angličtinou nebo italštinou.

A na závěr něco o cenové relaci. Kafe vás vyjde v přepočtu na 10 korun, když si sednete do té správné restaurace. Oběd? Boloňské špagety za 120 korun, rizoto s kuřecím masem za stovku. Pivo je v hospodách dražší, ale celkově se albánských cen neleknete. A určitě už chápete, proč kafe pije v zemi orlů téměř každý, zatímco pivo u místních až tak oblíbené není.