Radost to sice byla veliká, ale tak trochu zautomatizovaná. O dalším titulu pro Bayern se vlastně po celou sezonu nepochybovalo, s veškerou úctou ke konkurenci v čele s Dortmundem, Leverkusenem či Lipskem. Králové prostě sídlí v městě pod Alpami.

„Nebyl to zrovna snadný rok,“ konstatoval pak trenér Julian Nagelsmann, který do bavorského velkoklubu přišel teprve loni (ze zmíněného Lipska) a v 34 letech se stal druhým nejmladším trenérem v historii, který vyhrál Bundesligu.

Trenér Jaroslav Šilhavý
Smlouva na dva roky? Šilhavý vzkázal: Čekání bylo dlouhé, ale nechci utíkat

Nevídaný úspěch v podobě desátého triumfu historii je poněkud zakalen nedávným nečekaným nezdarem ve čtvrtfinále Ligy mistrů s Villarrealem, nad Allianz Arenou se rovněž vznáší strašák v podobě hrozícího odchodu kanonýra Roberta Lewandowského. „Brzy se rozhodne,“ podotkla polská superhvězda.

Nechme ale na chvíli nedostižný Bayern Bayernem a podívejme se, kterým dalším evropským klubům se podařil husarský kousek v podobě deseti ligových titulů v řadě. Asi nepřekvapí, že se jednalo spíš o zástupce slabších soutěží v menších zemích. Tam bývá dlouholetá „tyranie“ jednoho klubu obvyklejší.

Hlavně postkomunistické země

Typickým příkladem je Skonto Riga, které v letech 1991 až 2004 získalo dokonce 14 lotyšských titulů za sebou. Jenže to už je minulost: někdejší velkododavatel reprezentantů se dostal do obřích finančních potíží a v roce 2016 zbankrotoval.

Čtrnáct triumfů v řadě nicméně zůstává evropským rekordem, o který se Skonto dělí s Lincoln Red Imps z Gibraltaru. Tento tým vládl tamější soutěži bez přerušení v letech 2003 až 2016.

Nigerijští fanoušci patří mezi největší milovníky fotbalu na celé planetě.
Na fotbale v Nigérii? Naprosté šílenství, bylo to jak občanská válka, líčí skaut

V Bělorusku posbíral 13 národních titulů v řadě BATE Borisov, dobře známý i díky několikanásobné účasti v základní části Ligy mistrů. Podobně suverénní byly (či jsou) další kluby z postkomunistických zemí: arménský Pjunik Jerevan (tituly v řadě 2001 až 2010), moldavský Šeriff Tiraspol (2001 až 2010), bulharský Ludogorec Razgrad (od roku 2012 do současnosti, na dvou titulech se podílel i trenér Pavel Vrba), gruzínské Dinamo Tbilisi (1990 až 1999) a chorvatské Dinamo Záhřeb (2006 až 2016).

Juventus padl těsně před cílem

V norské nejvyšší soutěži dlouhá léta kraloval Rosenborg Trondheim, který vítězil nepřetržitě v letech 1992 až 2004. Pravidelně díky tomu hrával Ligu mistrů a milionové příjmy z pohárové Evropy mu umožňovaly udržovat si převahu nad domácími rivaly. Tento kolotoč se porouchal až ve chvíli, kdy do norského fotbalu začalo začátkem 21. století proudit víc kapitálu než dřív a další týmy začaly být konkurenceschopné.

Posledním příklad klubu s deseti tituly v řadě pochází z dávnější minulosti. V letech 1979 až 1988 dominovalo v tehdejší NDR Dynamo Berlín, všeobecně považované za režimní tým a spojované hlavně s tajnou policií Stasi. Po sjednocení Německa následoval pád do nižších soutěží a dlouhé finanční živoření.

Fanoušci Unionu Berlín.
Slavii čeká kultovní klub. Union bojoval se Stasi, pak fanoušci prodávali krev

V nejvýznamnějších ligových soutěžích jsou obvyklejší kratší období převahy jednoho klubu, mytická „desítka“ bývá v nedohlednu. Výjimkou je Juventus Turín, který v nedávné době vyhrál devětkrát za sebou Serii A, jenže v minulé sezoně skončil až čtvrtý. Například ve Španělsku jsou maximem pětileté série Realu a Barcelony, v Anglii to nikdy nikdo nedotáhl na víc než tři tituly za sebou.

V Česku, potažmo v Československu to týmy Sparty (opakovaně) i Slavie dosáhly na metu pěti triumfů za sebou, pražská Dukla v 60. letech slavila sérii čtyř titulů.