Hlavní penzum práce na diplomatickém poli musel odvést ale on. „Chlapům jsem říkal, že na to kluby nepřistoupí, přesto jsem to začal obtelefonovávat,“ uvedl. Slabší povahy by to na jeho místě rychle vzdaly. „Bylo to hrozné. Sparta nechtěla hrát se Slavií, Slavia zase nechtěla hrát se Spartou,“ popsal výsledky jednání po telefonu.

Proto s několika kolegy vyrazil do Prahy osobně. Ani tak to nebyla jednoduchá mise a slavné kluby nekývly hned. „Rozštípl to až Václav Ježek, který trénoval Spartu. Řekl, že pokud nebude Slavia proti, tak oni do toho půjdou,“ pokračoval ve vyprávění Jiří Poláček.

Pořadatelé turnaje měli dohodu klubů v kapse, ale starosti teprve začínaly. Sváteční akce potřebovala řádnou propagaci, aby nebyla prodělečná. Plakátování bylo ale zbytečnou prací. „Vymyslel jsem plakát, který byl napůl složený z vlajek klubů. Začali jsme objíždět okolí, věšet je na vývěsky, ale nikde dlouho nevydržely,“ konstatoval.

Důvod, proč plakáty mizely, byl jednoduchý. Stal se z nich velmi cenný sběratelský artefakt.

Jak to vypadalo, když fotbal hráli naši dědové?
historickém speciálu Deníku se dozvíte, kde narazila Sparta nebo Slavia, kde vyrostly hvězdy a přečtete si příběhy zapomenutých hrdinů. Od středy 17. března až za Velikonoce každý den nový článek.

V době hlubokého socialismu byl hlad po suvenýrech obrovský. „Nechal jsem ještě udělat kulaté vlajky. Nezbyla ani jedna. Ani já ji nemám na památku. Takový byl o ně zájem. Jen se po nich zakouřilo,“ zalitoval bývalý sekretář klubu.

Největší malér přineslo počasí. Několik dnů před turnajem začalo vydatně pršet. Hřiště se ocitlo pod vodou, drenáže nefungovaly. Hrozilo, že se hrát nebude.

To pořadatelé dopustit nechtěli, proto našli až zoufalé řešení. „S panem Beránkem jsme dělali v Partexu, tam se vyráběla taková závěsovina. Tak jsme ji vzali a vysoušeli hřiště. Rozprostřeli látku ve vápně, odnesli za branku a vyždímali. Pořád dokola, to byla hrozná práce,“ zapotil se Jiří Poláček ještě po letech.

Nenapravitelný Berger

Vyplatilo se. V den turnaje vysvitlo sluníčko, hřiště zásluhou manuálního vysoušení bylo ve skvělém stavu. Ocenili to hlavně hráči Sparty, kteří dorazili do Žirovnice o chvilku dříve než jejich sok.

„Na hřiště se jako první hrnul Procházka, který do Sparty přestoupil z Budějovic. Křičel na Bielika, aby se šel podívat, jaké je to hřišťátko. Rovné a měkoučké,“ vzpomenul funkcionář, který ihned kontroval. „Řekl, jsem jim, ať na tom nedělají skluzy, aby nám to neponičili.“

Trenér Václav Ježek měl jiné starosti, než zkoumat trávník. Na turnaj dovezl nenapravitelného Jana Bergera. „Ježek za mnou přišel a říká: Hlídej mi ho, ať se nenapije. Berger to slyšel a opravdu se nenapil,“ dušuje se. Přesto geniální fotbalista na jubilejním ročníku Perleťového poháru zazlobil aspoň trochu. „Chtěl po mě, abych mu sehnal tvrdé Sparty. Pak je kouřil na záchodě,“ přidal úsměvnou historku.

Turnaj skončil obrovským úspěchem. Ve sportovní i komerční rovině. Sledovalo ho více než pět tisíc diváků a klubová kasa Slavoje nezbohatla jen ze vstupného. „Co si vzpomínám, tak jsme vytočili asi čtyřicet sudů piva Regent. Skladovali jsme ho v místní masně, odkud jsme měli debrecínky. Párky jsme ohřívali najednou po deseti kilech. Snědlo se všechno,“ ujistil Jiří Poláček.

Z úspěchu klub v následujících měsících profitoval. „Ze zisku se nám zaplatila celá sezona. Pro všechny týmy, včetně mládeže,“ vzpomenul bývalý funkcionář. Co by za to dali jeho následovníci. Poslední ročníky Perleťového poháru byly spíše ztrátové.