Míč si postavil rodák z Pitína a odchovanec Slovácka Ondřej Kúdela. Slavia rychle vedla, za půl hodiny dal stejný hráč druhou branku domácích. Oba góly padly ze standardních situací.

„Na standardky domácích jsme se připravovali a během první půlky jsme z nich dostali dvě branky,“ kroutil hlavou po zápase Lukáš Sadílek, který viděl příčiny prohry v prvním poločase.

„Prvních třicet minut jsme prakticky nehráli, začali jsme hrát až od těch dvou inkasovaných gólů,“ věděl ofenzivní záložník Slovácka.

Druhá půlka už přinesla jinou podívanou. Slovácko se tlačilo za kontaktní brankou a čisté konto Slavie držel skvělý gólman Kolář.

„O poločase jsme si v kabině něco řekli. Do druhé půlky jsme šli se snahou hrát víc ofenzivně. Věřili jsme, že to půjde,“ naznačil Sadílek taktiku do druhého poločasu.

Už po čtyřech minutách druhého dějství mohl Lukáš Sadílek vstřelit kontaktní branku. Po nahrávce Daníčka a jeho hlavičce putoval balon od jedné tyče do druhé a ven.

„Řekl bych, že to byla naše největší šance. Trefit obě tyče na Slavii je prostě smůla,“ povídal Sadílek a dodal.

„Mrzí mě, že to tam nespadlo. Věděli jsme, že stačí dát kontaktní branku a domácí znervózní. Právě ten jeden gól nám scházel. Věřím, že bychom Slavii ještě víc přitlačili a mohly z toho být i nějaké body.“

Tyčky Sadílka, břevno Petrželi a nedotažená šance střídajícího Klimenta – v součtu to všechno stálo Slovácko v Sinobo Stadium, jak se fotbalový stánek Slavie oficiálně nazývá, všechny body.

„Vůbec jsme nepočítali, že se dostaneme do tolika šancí, když už přišly, tak jsme je měli proměnit – hlavně ty moje. Bez vstřelené branky nemůžeme na Slavii uspět,“ hlásí na závěr starou pravdu Lukáš Sadílek.