Jeho kariéra připomíná Jaromíra Jágra. Vždyť debut v nejvyšší italské soutěži si odbyl před více než čtvrtstoletím. V listopadu 1995 se postavil mezi tři tyče v utkání Parmy proti AC Milán a hned o sobě dal výrazně vědět. Vychytal bezbrankovou remízu a důrazně si řekl o stálé místo v bráně.

A to vlastně téměř neopustil až doteď, jen z Parmy se po několika letech přesunul na věhlasnější adresu do turínského Juventusu, s nímž získal mnoho klubových trofejí i individuálních ocenění a v němž, až na krátkou epizodu v Paris St. Germain, chytá dodnes.

Vypisovat zde dlouhý seznam jeho úspěchů by bylo asi pověstným nošením dřívím do lesa. Jsou ale věci, které se týkají dlouholetého gólmana italské reprezentace, ale o nichž možná tolik lidí neví. Pojďme se tedy podívat trochu hlouběji do života známého brankáře.

V rodině hrály prim jiné sporty

Gianluigi se narodil před třiačtyřiceti lety do veskrze sportovně založené rodiny. Fotbal však tehdy nebyl u Buffonů číslo jedna, to byla spíše atletika či volejbal.

Maminka Maria Stella držela dlouhých sedmnáct let italský rekord v hodu diskem, tatínek Adriano to ve vrhu koulí dotáhl na juniorský národní titul.

I Buffonovy starší sestry byly úspěšnými sportovkyněmi. Obě hrály volejbal (dokonce za reprezentaci) a Guendalina slavila titul v evropském poháru.

Rychlý konec jedné fobie

Během zápasů se leckdy neohroženě vrhne pod nohy soupeřovým útočníkům, jeden velký strach ale musel ve své kariéře překonat. „Před zápasem mi trenér brankářů řekl, že Buffon nemůže hrát, protože na stadionu bylo příliš mnoho vos,“ vzpomíná někdejší turínský kouč Fabio Capello. Připravovat se tak měl začít náhradní gólman. „O deset sekund později mi řekl, že jeho fobie je minulostí, protože opravdu chtěl hrát,“ dodal.

Kromě Juventusu a italské reprezentace nosí Buffon v srdci ještě jeden klub. Pro někoho možná překvapivě jím je Borussia Mönchengladbach. „Jako dítě jsem neuměl vyslovit jejich jméno. Už je to lepší, ale pořád to není správné,“ přiznává se smíchem.

Když nastoupil Juventus proti Gladbachu, věnoval brankář po utkání jeho fanouškům své rukavice. Ti mu za to poslali šálu s potiskem „Německý tým“ jako vtipnou narážku právě na složitost názvu klubu. 

Možná ale mnoho nechybělo a Buffon se ani nestal brankářem. Kariéru totiž začínal jako záložník. Nakonec ale skončil mezi třemi tyčemi, protože brankářem byl i jeho oblíbenec Thomas N´Kono. Buffon přiznává, že se rozhodl stát brankářem poté, co viděl kamerunského reprezentanta na světovém šampionátu v roce 1990 právě v Itálii. Po svém vzoru nakonec pojmenoval jednoho ze dvou synů, které má s českou modelkou Alenou Šeredovou. S televizní moderátorkou Ilariou D´Amicovou má třetího syna.

Záhadný nápis na rukavicích

Pozorný fanoušek si může všimnout nápisu C.U.I.T. na jeho rukavicích. Tato zkratka znamená Commando Ultra Indian Trips a odkazuje na název skupiny fanouškovského jádra klubu Carrarese, celku z jeho rodného města, jehož byl i tři roky prezidentem.

A jak dlouho ještě plánuje Buffon hrát fotbal? Když se ho před časem na tuto otázku zeptali, odpověděl pro Tuttosport jasně. „Necítím se jako starý muž. Rozloučím se za deset, nebo 15 let? Kdoví, třeba odejdu do důchodu v pětašedesáti…“

Dost možná se tak jeho fanoušci můžou těšit ještě na mnoho skvělých fotbalových brankářských zážitků.

Má co vysvětlovat
Gianluigi Buffon si zadělal na problém. Během prosincového utkání proti Parmě se totiž rouhal, což je v Itálii prohřešek proti fotbalovým řádům. Brankář už s tímto proviněním v minulosti problém měl, tehdy ještě vyvázl jen s omluvou. Teď mu hrozí jednozápasový distanc.