Ve světle posledního skandálu týkajícího ho se (údajného) rasismu na zápase Sparty Praha s Glasgow Rangers nemusí být od věci ohlédnout se trochu zpátky. Fotbalisté tmavé pleti totiž nemívali v Ibrox Parku, tedy sídle tradičního skotského velkoklubu, pokaždé na růžích ustláno. Spíš naopak.

V rozhovoru pro BBC se bývalý elitní záložník Mark Walters rozpovídal o uvítání, které v Glasgow očekávalo na začátku roku 1987, když přišel do Rangers jako mladý nadějný hráč z Aston Villy. Ano, byl Angličan (jeho rodiče se přistěhovali z Karibiku), ještě víc však Skotům vadilo, že je černý…

„Byl to pro mě šok, protože v Anglii v té době už byli lidé zvyklí, že vedle sebe hrají bílí i černí fotbalisté,“ řekl Walters. Ve Skotsku to zvykem nebylo, tou dobou prý byl jediným černochem v soutěži. Velmi negativně na něj reagovali jak příznivci soupeřů, tak dokonce i samotní fanoušci Rangers.

Hned při jeho debutu proti Celticu na něj lidé z tribun bučeli či imitovali opičí skřeky. Pak začali házet banány a další ovoce, na řadu přišly také jiné předměty, dokonce i šipky. „Nejhorší ale bylo, jak jsem se cítil izolovaný. Ani nikdo z mých spoluhráčů nepřišel a nepovzbudil mě, nikdo k tomu nic neříkal. Asi nevěděli, co říct,“ vzpomínal Walters.

Politici se bojí jednat rázně

Postupně se situace uklidnila, ale sám hráč dobře věděl, že jde jen o zdání. „Pamatuji si, jak jsem klukům v kabině řekl, aby si nemysleli, že to skončilo jen proto, že už na hřiště nikdo nehází banány. Ti lidé pořád seděli v hledišti, jen se báli, protože věděli, že když to udělají znovu, vyhodí je ze stadionu,“ líčil Walters.

V Rangers nakonec strávil čtyři úspěšné sezony a na život v Glasgow prý vzpomíná hlavně v dobrém. V roce 1991 odešel do Liverpoolu, později působil v dalších klubech v Premier League i v nižších soutěžích. Kariéru uzavřel v roce 2002 v osmatřiceti letech.

O to víc ho děsí, jak se ve společnosti znovu vynořují přízraky z jeho mládí. Zdaleka nejde jen o údajně „rasistickou“ Prahu a Glena Kamaru. V Anglii šlo po nedávném finále Eura o nechutné útoky na reprezentanty tmavé pleti, kteří neuspěli v rozhodujícím penaltovém rozstřelu, došlo i k dalším podobným incidentům.

„Myslím, že vím, proč se to děje znovu. Jde o to, že lidé ve vedení – ať už mluvíme o fotbale nebo o politicích – nejednají dostatečně rázně. Ten problém se týká celé naší společnosti,“ řekl Walters.