Za tým z Edinburghu v minulosti hrálo několik českých fotbalistů. Nejhlubší stopu pak zanechal Rudolf Skácel.

„Překvapilo mě, jak velkou legendou se tady stal. Lidé tady pořád chodí v jeho dresech a vzpomínají na něj,“ prozradil rodák z Hulína, který vyprávěl také o tom, jaké to bylo porazit na domácím stadionu Tynecastle skotského vládce Celtic, nebo jak se popral s řízením auta v prostředí, kde se jezdí vlevo.

Váš letní přestup do Hearts se upekl hodně rychle. Počítal jste vůbec s tím, že ve 32 letech byste mohl ještě vyrazit za hranice?
Bylo to rychlé. Klub věděl, že jejich gólman odchází do Sunderlandu, takže sháněli brankáře a vybrali si mě. Já jsem rozhodně nijak neváhal a tu šanci využil. Už jsem přemýšlel spíš realisticky a myslel jsem si, že už to nějak ve Zlíně dohraju.

Nenapadlo by mě, že klub typu Hearts by ještě mohl mít o mě zájem. Ale občas to tak bývá, že když to člověk nejmíň čeká, tak něco přijde. Jsem samozřejmě rád, ale překvapení to bylo.

Váhal jste, jestli takovou nabídku přijmout?
Vůbec ne. Byl to nejdřív trochu šok, ale hned jsem cítil, že bych tam chtěl jít. Klub jsem znal. Se Spartou jsme tam v roce 2006 hráli kvalifikaci Evropské ligy, což byla taková moje první zkušenost, a pamatuju si velmi dobře, jak skvělá tam byla atmosféra. Britský fotbal mě už tehdy okouzlil.

A letos znovu? Z vašich výstupů na sociálních sítích to vypadá, že jste doslova nadšený.
Od prvního momentu, kdy jsem tam přijel a bavil se poprvé s trenérem, tak na mě to prostředí moc zapůsobilo. Stačilo jen, když mi ukazovali mi stadion, klubové muzeum, fanshop…

Celkový přístup tamních lidí k fotbalu se mi moc líbí. Celá klubová kultura je naprosto úžasná. Poznal jsem pak i majitelku klubu, což je Lady s velkým L. Všechno je zatím skvělé a perfektně se v takovém prostředí i hraje.

K Británii jsem inklinoval odmalička

V kariéře jste okusil hodně zemí, takže můžete porovnávat. Británie vám sedí zatím nejvíc?
Těžká otázka. Ale odmalička jsem inklinoval k Anglii a britskému fotbalu. I typologicky jsem předurčený spíš sem, než někam do Itálie nebo do Španělska. Myslím si, že mi to asi opravdu sedí nejvíc.

Hearts jsou u nás známým klubem díky působení českých hráčů. Vzpomíná se na ně pořád?
Věděl jsem, že hlavně Rudi Skácel tam zanechal velkou stopu, ale to, co jsem tam viděl, bylo pro mě docela překvapení. Když se člověk rozhlédne kolem, tak zjistí, jak hluboká ta stopa vlastně byla. Lidé tam pořád chodí v jeho dresech, pořád se prodávají ve fanshopu.

Stejně jako jeho fotky s pohárem. I když člověk přijde k masérovi, tak tam má plakát Rudi Skácel. Je to jedna z největších klubových legend. Lidé ho tam pořád zbožňují a Čechům tam dělá skvělou reklamu.

Ulehčilo to i vám adaptaci?
Myslím, že fanoušci se na nás Čechy dívají díky němu trochu jinak. A vedení klubu vlastně taky. Mají s námi dobré zkušenosti, takže i proto třeba hledají posily v Česku. Mě i Davidovi Vaněčkovi, to asi mohlo pomoct.

Vyptával jste třeba někoho z bývalých českých hráčů Hearts na klub před přestupem?
Ne, to ne. Když mi agent zavolal, že mají zájem, tak jsem to hned cítil, že je to správně. Konzultace nebyly třeba. Od malička byly ostrovy můj sen a vůbec jsem neváhal.

Start do angažmá se vám vydařil. Rozjeli jste skvělou sérii.
Zatím nám to šlape. Vyhráli jsme po sobě už asi devět zápasů. Vedle ligy jsme hráli taky ligový pohár, který se tam bere strašně prestižně. To mě taky dost překvapilo. Hráli jsme na půdě týmu ze druhé ligy a naši fanoušci vyprodali jejich stadion. Přijelo jich tam 4 a půl tisíce. Když jsme pak hráli ligu v Kilmarnocku, tak tam až tolik lidí necestovalo.

Kádr týmu se přitom přes léto razantně proměnil.
Je to tak. Přišlo asi 14 nových hráčů, a jak víme od nás z domova, ze Sparty, nemusí to hned od začátku všechno fungovat. Přiznávám, že jsme měl z toho menší obavy, ale nepotvrdily se. Šlape to na hřišti i v kabině. Taky realizační tým je skvělý, mají spoustu věcí, které jsem třeba do té doby neznal.