Předchozí
2 z 2
Další

Za tým z Edinburghu v minulosti hrálo několik českých fotbalistů. Nejhlubší stopu pak zanechal Rudolf Skácel.

„Překvapilo mě, jak velkou legendou se tady stal. Lidé tady pořád chodí v jeho dresech a vzpomínají na něj,“ prozradil rodák z Hulína, který vyprávěl také o tom, jaké to bylo porazit na domácím stadionu Tynecastle skotského vládce Celtic, nebo jak se popral s řízením auta v prostředí, kde se jezdí vlevo.

Váš letní přestup do Hearts se upekl hodně rychle. Počítal jste vůbec s tím, že ve 32 letech byste mohl ještě vyrazit za hranice?
Bylo to rychlé. Klub věděl, že jejich gólman odchází do Sunderlandu, takže sháněli brankáře a vybrali si mě. Já jsem rozhodně nijak neváhal a tu šanci využil. Už jsem přemýšlel spíš realisticky a myslel jsem si, že už to nějak ve Zlíně dohraju.

Nenapadlo by mě, že klub typu Hearts by ještě mohl mít o mě zájem. Ale občas to tak bývá, že když to člověk nejmíň čeká, tak něco přijde. Jsem samozřejmě rád, ale překvapení to bylo.

Váhal jste, jestli takovou nabídku přijmout?
Vůbec ne. Byl to nejdřív trochu šok, ale hned jsem cítil, že bych tam chtěl jít. Klub jsem znal. Se Spartou jsme tam v roce 2006 hráli kvalifikaci Evropské ligy, což byla taková moje první zkušenost, a pamatuju si velmi dobře, jak skvělá tam byla atmosféra. Britský fotbal mě už tehdy okouzlil.

A letos znovu? Z vašich výstupů na sociálních sítích to vypadá, že jste doslova nadšený.
Od prvního momentu, kdy jsem tam přijel a bavil se poprvé s trenérem, tak na mě to prostředí moc zapůsobilo. Stačilo jen, když mi ukazovali mi stadion, klubové muzeum, fanshop…

Celkový přístup tamních lidí k fotbalu se mi moc líbí. Celá klubová kultura je naprosto úžasná. Poznal jsem pak i majitelku klubu, což je Lady s velkým L. Všechno je zatím skvělé a perfektně se v takovém prostředí i hraje.

K Británii jsem inklinoval odmalička

V kariéře jste okusil hodně zemí, takže můžete porovnávat. Británie vám sedí zatím nejvíc?
Těžká otázka. Ale odmalička jsem inklinoval k Anglii a britskému fotbalu. I typologicky jsem předurčený spíš sem, než někam do Itálie nebo do Španělska. Myslím si, že mi to asi opravdu sedí nejvíc.

Hearts jsou u nás známým klubem díky působení českých hráčů. Vzpomíná se na ně pořád?
Věděl jsem, že hlavně Rudi Skácel tam zanechal velkou stopu, ale to, co jsem tam viděl, bylo pro mě docela překvapení. Když se člověk rozhlédne kolem, tak zjistí, jak hluboká ta stopa vlastně byla. Lidé tam pořád chodí v jeho dresech, pořád se prodávají ve fanshopu.

Stejně jako jeho fotky s pohárem. I když člověk přijde k masérovi, tak tam má plakát Rudi Skácel. Je to jedna z největších klubových legend. Lidé ho tam pořád zbožňují a Čechům tam dělá skvělou reklamu.

Ulehčilo to i vám adaptaci?
Myslím, že fanoušci se na nás Čechy dívají díky němu trochu jinak. A vedení klubu vlastně taky. Mají s námi dobré zkušenosti, takže i proto třeba hledají posily v Česku. Mě i Davidovi Vaněčkovi, to asi mohlo pomoct.

Vyptával jste třeba někoho z bývalých českých hráčů Hearts na klub před přestupem?
Ne, to ne. Když mi agent zavolal, že mají zájem, tak jsem to hned cítil, že je to správně. Konzultace nebyly třeba. Od malička byly ostrovy můj sen a vůbec jsem neváhal.

Start do angažmá se vám vydařil. Rozjeli jste skvělou sérii.
Zatím nám to šlape. Vyhráli jsme po sobě už asi devět zápasů. Vedle ligy jsme hráli taky ligový pohár, který se tam bere strašně prestižně. To mě taky dost překvapilo. Hráli jsme na půdě týmu ze druhé ligy a naši fanoušci vyprodali jejich stadion. Přijelo jich tam 4 a půl tisíce. Když jsme pak hráli ligu v Kilmarnocku, tak tam až tolik lidí necestovalo.

Kádr týmu se přitom přes léto razantně proměnil.
Je to tak. Přišlo asi 14 nových hráčů, a jak víme od nás z domova, ze Sparty, nemusí to hned od začátku všechno fungovat. Přiznávám, že jsme měl z toho menší obavy, ale nepotvrdily se. Šlape to na hřišti i v kabině. Taky realizační tým je skvělý, mají spoustu věcí, které jsem třeba do té doby neznal.

Co napříkad?
Všechno je na ještě profesionálnější bázi, než jsme od nás zvyklí. Všechno se kontroluje a analyzuje až do detailu. Máme aplikace na mobilech, kam nám chodí informace o soupeřích. Natáčí se každý trénink a pak se důkladně analyzuje a rozebírá.

Dokonce i o poločase nám trenér s analytikem přímo na obrazovce ukazuje záběry z první půlky a vysvětluje, jaké jsme udělali chyby, jak změnit standardky a podobně. Všechno funguje skvěle a musím ještě jednou zopakovat, že to všechno vychází už od paní majitelky Ann Budge, která tu klubovou kulturu nastavuje.

Zkuste tu klubovou kulturu, o které mluvíte, trochu konkrétněji přiblížit.
Je to těžko vysvětlitelné. Cítíte to spíš na místě. Připomíná mi to ale třeba pana Jakubowicze z Bohemians. Je to spousta malých detailů, které se poskládají dohromady. Například se každý měsíc konají akce pro fanoušky. Mohou se tam potkat s hráči, ale i přímo paní majitelka se s nimi setkává a normálně s nimi podebatuje. Vytváří to v klubu takovou rodinnou atmosféru.

Souvisí s tím i další věci, třeba takový detail v klubovém muzeu. Všiml jsem si tam knížky pro děti, která je o Hearts. Jak malý kluk nejdřív fandí, pak trénuje a tvrdě pracuje, aby až vyroste, mohl hrát za klub. Celkově všechny tyhle drobnosti vytváří atmosféru, která působí na celou komunitu, aby držela pospolu a podporovala klub.

Mimochodem právě fanoušci, to je asi tak trochu kapitola sama pro sebe. Tam má Česko pořád co dohánět, že?
Ta podpora od nich je cítit neustále. V poháru jsme hráli dlouho 0:0 s týmem z nižší soutěže, ale pořád fandili a stáli za námi. Teď jsme zase hráli ligu se St. Mirrenem a přišlo 18 tisíc lidí. Hlavně na domácím stadionu Tynecastle se hraje s takovými fanoušky za zády parádně. Tribuny jsou blízko hřiště, takže energie z nich je opravdu cítit a pomáhá to. Myslím, že hlavně doma budeme hodně silní.

Trenér? Typický skotský gentleman

Vrcholem byl pro vás zatím zápas s Celticem, který jste porazili 1:0?
Zatím je všechno skvělé, ale tohle byl opravdu asi vrchol. Když padl ten jediný gól, tak to opravdu vypadalo, že stadion spadne. Ale ještě nás pořád čeká spousta zápasů. Nemá cenu být v nějaké přehnané euforii. Ze zkušenosti vím, že ve fotbale to jde někdy hodně rychle a jeden den jste nahoře a za chvíli můžete být klidně rychle dole.

Jaké ambice vlastně mají Hearts v sezoně? Zvlášť po vydařeném začátku.
Už před sezonou jsme se bavili o tom, že by bylo fajn dostat se do pohárů. A to zatím zůstává stejné.

Vedle světlých chvilek jste ale v klubu už zažil i nepřijemnost, když váš trenér Craig Levein skončil v nemocnici.
Je to tak, bylo to hodně neobvyklé. Trenér měl v pondělí po minulém zápase nějakou srdeční příhodu a musel do nemocnice. Přišla nám to oznámit majitelka s tím, že absolvoval nějakou menší operaci, ale že už je v pořádku. Samozřejmě jsme byli v šoku, ale už v pátek před zápasem nás přišel pozdravit. O víkendu ještě na zápase nebyl, protože to mu lékaři nedoporučili. Brali jsme ten zápas tak, že hrajeme pro něj a podařilo se nám také vyhrát 4:1.

Jaký je vlastně trenér Levein? V kariéře trénoval třeba i skotskou reprezentaci.
Je to takový typický skotský gentleman. Má obrovský nadhled, je to inteligentní, komunikativní člověk. Je to typ britského trenéra jako byl třeba Alex Ferguson, se kterým se mimochodem dobře zná. Má kolem sebe výborný realizační tým, který mu dělá přípravu a on spíš dohlíží.

Jak jste v Edinburghu stihl zabydlet?
Zatím se mi tam líbí moc. Je to krásné město. Byt máme v centru u parku, což je úžasné. Adaptace byla hodně rychlá. Jen řízení po levé straně byl ze začátku trošičku problém. To jsem se musel hodně soustředit.

Fanoušci vás ještě nepoznávají na ulici?
Na ulici už nás poznávají. A když jsme šli po Celtiku na večeři, tak nás poznávali hodně. Taky se chtěli hodně objímat, z čehož byla žena trošičku vyplašená. Ale není to žádná hrůza, všechno v příjemné rovině. Určitě to není ve stádiu, že bychom nemohli ven jako to mají občas hráči ve Španělsku, Turecku a v těch jižanských zemích.