Základní parametry brankáře jsou zřejmé: brankář musí být vysoký, mrštný a odvážný. „Možná je to trochu přehnané, ale výška se řeší už od dětí. Jsou kluby, které si přečtou, kolik gólman měří, a - aniž by ho viděly - řeknou: Toho nebereme. Šanci dostane jedině, když ho trenér perfektně zná a ví, že ho výška nelimituje,“ říká někdejší reprezentant Tomáš Poštulka, který nyní trénuje gólmany v Hradci.

Mezi tyčemi a dál ani krok? Zapomeňte. Hra brankářů se prý hodně vyvíjí. „Proto by se kluci měli do dvanácti let postově točit,“ konstatuje Poštulka. „Chvíli chytá, chvíli je v poli. Když nemá strach, nic mu neuteče, není to jako na hokeji, kde se musí od pěti let učit bruslit.

Podobné věci už letí i u dospělých. Koukali jsme se na trénink Bayernu a Manuel Neuer třeba polovinu stráví s týmem, dělá poziční hry, všechno jako ostatní. Až druhou půlku řeší chytání.“

Fotbaloví brankářiZdroj: DeníkMimochodem, spojení česká škola neexistuje. „Vždycky se říkalo, že máme českou školu. Ale my s brankáři nepracujeme jinak než s hráči, navíc naši gólmani byli v posledních desetiletích rozdílní. Honza Stejskal s Luďkem Mikloškem byli chlapi jako hory, ale nebylo tam tolik živosti. Pak přišel Petr Kouba, jejich úplný opak, obratný s neuvěřitelným odrazem. Potom Pavel Srniček, Petr Čech, teď Tomáš Vaclík, taky se od sebe lišili.

Navíc jsou tu další mladí: podívejte na Matouše Trmala, Martina Jedličku… V Hradci máme dva výborné a já vždycky říkám hlavnímu trenérovi: Gólmany neřeš. V reprezentaci to je a bude stejné,“ dodává Poštulka.