Rozhovorů dává pomálu, skoro jako je šafránu. Když se ale rozpovídá, není proč ho zastavovat. Otevřeně, bez frází hovořil pro Deník o novém trenérovi národního týmu, zkušenostech z Turecka či svojí budoucnosti.

Řekněte: jak zimní přípravu kouše hráč po třicítce?
Moc rád bych řekl, že je to stejné jako dřív, ale bohužel, není. Druhou zimní přípravu po sobě jsem nepřežil bez zranění. Tělo se chová jinak než před lety.

Naskočil jste do jednoho zápasu. Zranil jste se proti Bodø/Glimt?
Už jsem tam měl menší problém před utkáním, ale chtěli jsme vyzkoušet, zda zvládnu nějakou minutáž.

Sparťanský trenér Brian Priske
Úspěch v genech, turecké inferno. Sparťany čeká v Istanbulu pekelná šichta

A ukázalo se, že to nepůjde…
Bohužel, teď ne. A to pod naším realizačním týmem v zimě nemáme takové ty klasické galeje, jaké praktikovali trenéři dřív. Nevybíháme sjezdovky a tak (úsměv).

Hory jste si nezamiloval?
Kdepak, lyžování mám rád. Umím jezdit na běžkách. Ale je to jen doplněk volného času, ne trénink.

Situaci vám osobně zkomplikoval příchod nové posily. Markus Solbakken je podobným typem hráče jako vy. Řešil jste s trenérem Brianem Priskem svou pozici?
Ano, řešili jsme to. Snad se na mě trenér nebude zlobit, že to říkám. Už v létě, když jsme prodlužovali smlouvu, mě připravoval na to, že nemusím být v základní sestavě. A před zimní přestávkou jsme to rozebírali zase. Cítil, že bych mohl být nespokojený, protože těch minut jsem tolik nedostával. Ale já vím, že kádr je nabitý. Nestěžuju si. Jsem šťastný, že táhneme za jeden provaz a Spartě se daří.

Postup v evropských pohárech, průběžné první místo v ligové tabulce. Byť často z lavičky, tohle musí být radost prožívat, že? Nepamatuju si, kdy byla Sparta v takové euforii.
Změna přišla s trenérem. Jednak přinesl jiné metody, ale také jinou mentalitu. Svým nadšením pobláznil celý klub. Nás, ale i trávníkáře, lidi v kancelářích. Takže když mi řekl: "Nemůžu ti nic slíbit", pochopil jsem to. Jasně, osobně to jako hráč nesnáším úplně dobře, ale hlavní pro mě bylo, že je trenér fér a dokáže mi to vysvětlit.

Zažil jste několik sparťanských období, spoustu spoluhráčů. Teď je sice v kabině řada zahraničních fotbalistů, nicméně působíte jako skvělá parta. Dá se říct, že atmosféra je nejlepší, co pamatujete?
Možná to není úplně fér vůči všem skvělým klukům, se kterými jsem hrál, to takhle odsouhlasit, ale ano, v celkovém kontextu tomu tak bude. Vlastně tím padlo takové to stigma. Pořád se říkalo, že mezinárodní kabina nemůže fungovat. A vidíte, jde to. Tím jsme se zase dostali k trenérovi. Troufám si říct, že on je tím prvkem, který to takhle dokáže stmelit.

David Pavelka debutoval v dresu Sparty 2. května roku 2011. Bylo to za kouče Jozefa Chovance.

Na podzim také mezi fanoušky rezonovalo video s genem ACS. Řešili jste to i v kabině?
Byly tam nějaké vtípky. Kupříkladu Jarda Zelený, který prošel Slavií, dostal potvrzení, že je náš.

Pojďme k nejbližším dnům. Sparta na úvod play-off Evropské ligy vyzve Galatasaray, slavný turecký velkoklub. Můžete přes něj postoupit?
Bude to těžké, ale věřím nám. Už několikrát jsme potvrdili, že na evropské zápasy se dokážeme nachystat. Hlavní je, abychom dobře zvládli první zápas v Istanbulu.

Turecké prostředí znáte hodně dobře. Čtyři roky jste tam působil. Co vás napadlo, když jste se dozvěděl výsledek losu?
Zrovna jsem jel v autě, s rodinou jsme mířili na hory. Jméno klubu jsem ještě neslyšel, ale vzhledem k možným soupeřům jsem začal tušit, kdo to bude. Najednou mi totiž na mobil začaly chodit zprávy. Hodně zpráv najednou. Lidé, přátelé z Istanbulu mi hned psali.

Sledoval jste, co se v Galatasarayi v lednu událo? Odešel kanonýr Cedric Bakambu, který kdysi Spartu potopil jako hráč Villarrealu, pryč je i Sacha Boey, hvězdný obránce, jenž posílil Bayern.
O tureckém fotbale mám pořád přehled. Hlavně sleduji Kasimpasu, Galatasaray je trochu jiný svět. Sice ztratili dvě důležité postavy, ale to se tam stává pravidelně. Fluktuace v kádru je obrovská. A vždy si - dřív či později - poradí.

Luděk Mikloško.
Sportovní šéf Baníku Mikloško o „repre“, Belmondu i Haškovi: Moc variant není

Český fanoušek tak nějak ví, že lidé v Istanbulu se dělí především na příznivce Besiktase, Fenerbahce a Galatasaraye. Kdo z téhle trojice může říct, že vládne městu, jestli to tak lze zobecnit?
Hodně těžká otázka. Jakmile někdo zaznamenal, že jsem fotbalista, klidně mě zastavil a hned hlásil, komu fandí. Co jsem vypozoroval, v evropské části je fanouškovská základna Galatasaraye. Na východ za Bosporem je to víc živelné a většina se hlásí k Fenerbahce. Co se týče Besiktase, ten byl upozaděný. Přišlo mi, že nikoho tolik netrápil.

Troufl byste si dělat průvodce spoluhráčům?
(úsměv). Mám hlavně radost, že možná uvidím několik známých.

Vrátil jste se někdy do Istanbulu?
Je to hanba, ale ne. Jen jsme tam přestupovali, když jsme s rodinou letěli k moři na Tureckou riviéru.

Ptám se i proto, že země má velký problém s inflací. Máslo je daleko dražší než v Česku, hovězí maso si tam běžný člověk nekoupí…
Vím, kam tím směřujete. Problémy běžných lidí jsem viděl už tehdy, v těch letech 2018 a 2019. Nejdřív jsme žili v bublině, ale jak jsem pronikl do normálního života a poznával realitu… Situace je tam špatná. A můžeme začít devalvací jejich měny. Když jsem přišel, jedna lira vyšla na osm korun. Teď je slabší než koruna.

V Turecku vám slíbí leccos

Doplatil jste na to?
Já ne, hráči dostávali plat v eurech. Ale další zaměstnanci klubu trpěli. Pamatuji si, že jsme se jako tým finančně skládali na to, aby měli důstojnou odměnu.

Myslíte, že angažmá v Turecku už není pro českého fotbalistu finančně tak zajímavé jako dřív?
Těžko říct. Tam vám funkcionář slíbí leccos, vlastně to i napíše na papír. A nepozoruji, že by jejich kluby šetřily. Výhodou je, že takřka nic nemusíte platit. Máte zajištěný byt, obvykle i auto nebo řidiče a tak dále.

Turecko je zajímavé i tím, že bude soupeřem české reprezentace na Euru. Co na to říkáte?
Nedávno jsem o tom přemýšlel. Nevím, jestli je hratelnější Galatasaray pro nás, nebo Turecko pro národní tým. Bude to hodně náročný zápas i po taktické stránce. Mají obrovskou kvalitu, hráče v předních klubech. A potom ti fanoušci… Z jejich výběru jsem měl vždy respekt.

Zleva David Pavelka ze Sparty a Yira Sor ze Slavie.Zleva David Pavelka ze Sparty a Yira Sor ze Slavie.Zdroj: ČTK/Vít Šimánek

Nemůžu se v tomto směru nezeptat také na vás. Naposledy jste se do národního týmu dostal v roce 2021. Už je to asi uzavřená kapitola, že?
Musíme být realisté. Řekl bych, že návrat tam by v současné situaci byl něco jako sci-fi. Ale užil jsem si každý zápas.

Jen málokdo může říct, že dal gól Brazílii
Přesně tak (úsměv).

V takovém případě mi řekněte, co si myslíte o Ivanu Haškovi, novém trenérovi české reprezentace.
Já ho vnímám jako legendu. Trenéra, který to někam dotáhl a umí s hráči pracovat. Brzy se dozvíme, jak to bude vypadat na hřišti. Doufám, že to pomůže i atmosféře a zmizí taková ta negativní nálada, která tu ještě nedávno kolem národního týmu byla.

David Pavelka odehrál poslední zápas v Turecku 4. října roku 2020. Symbolicky, proti Galatasarayi.

O reprezentaci jsme se bavili, co Sparta? Smlouvu máte do konce této sezony.
Intenzivně o tom přemýšlím. Potěšilo mě, když jsem si mohl sednout s Tomášem Rosickým a dalšími lidmi z nejvyššího vedení klubu a řešili jsme mou budoucnost. Lákalo by mě působit v nějaké další pozici, ale to je ještě předčasné.

Chápu, v květnu vám bude 33 let, to je pořád brzy na konec kariéry.
Cítím, že pořád mám na ligu. Věřím si.

V zimě jste dostal nabídku z Liberce.
Nezastírám, že mě to potěšilo. Tam bych si dokázal představit se rozloučit.

Kolem severočeského klubu teď bylo živo, má tam přijít nový majitel Ondřej Kania. Hraje to nějakou roli?
Samozřejmě i tohle jako hráč při rozhodování vnímáte. Vážím si pana Karla, který klub vedl dlouhou dobu, slavil s ním úspěchy. Na to není možné zapomenout. Ale s novým majitelem je tam příslib příchodu dalších lidí, jejichž náhled na fotbal mi není cizí. A třeba tam pak bude chodit více fanoušků.

Bývalý stoper Slovácka a Jablonec Tomáš Břečka zůstává jediným českým fotbalistou na soupisce SK Kasimpasa.
Břečka o Turecku: Když jedu autem, vždycky mám nervy, přiznává s úsměvem

Když je řeč o Liberci… Vím, že jste měl minulý týden cestu pod Ještěd kvůli jedné smutné záležitosti. Jel jste tam na pohřeb pana Štěcha, dlouholetého řidiče fotbalistů Slovanu. Sešlo se tam víc hráčů z tehdejší party?
Byla nás tam spousta. Starší klubové legendy, kluci z mého působení, a dokonce i někteří ti, co jsou teď ve Slavii. Měl pěkný obřad. Bylo by samozřejmě lepší se scházet za jiných, lepších okolností, ale takový je život.

Měl bych jednu kvízovou otázku. Tušíte, kde jste odehrál nejvíce zápasů v kariéře?
Řekl bych, že to mám dost vyrovnané. Liberec?

Ne, je to Kasimpasa, pak následuje Sparta, za Liberec jste ale nasbíral nejvíce minut.
Vidíte. A všechny tyhle kluby mám rád.

Když se ještě vrátím k vašim myšlenkám o budoucnosti, řeší ji i fanoušci. Třeba autor Sparťanských novin Zdeněk Koutský si vás dokáže představit jako lídra béčka. S tím, že vám přeje, abyste se mohl dál rozvíjet. Přemýšlel jste i tímhle směrem?
Je to jedna z variant. Možná si to během jara vyzkouším, protože jak už jsme se bavili, máme nabitý kádr. Pokud bude chtít Luboš Loučka (pozn. aut.: trenér sparťanské rezervy, předtím asistent u áčka), rád pomůžu a uvidím. Ani druhá liga by mi nepřišla jako nějaká degradace, kdyby v tom byl smysl. Třeba pomoci našim mladým, talentovaným nadějím.

David Pavelka o životě v Turecku:

Zdroj: Youtube

Může sehrát roli i to, že vaše děti už chodí do školy? Asi byste je nechtěl vytrhnout z jejich prostředí…
Přesně tak, je to vlastně priorita. Manželka pracuje, děti tady mají nejen školu, ale i kamarády, koníčky. Jsem hlava rodiny, jenže nechci ohrozit rodinnou pohodu, a tak si umím odepřít i osobní sny. Navíc já si ten svůj sen už splnil, tím byl návrat do Sparty.

Chodí syn na Letnou?
Dřív hodně, teď už méně. Většinou se dívá v televizi. Co přibyly koníčky, není tolik času. Navíc odešli hráči, jejichž syny měl jako kamarády.

Poslední otázka se týká právě atmosféry na stadionu. Sparta je na vrcholu popularity, český fotbal táhne. Jak se to liší proti období, kdy jste jako mladík naskočil do ligy?
To, co se děje teď, je úžasné. Nepamatuju si takovou podporu fanoušků. Možná v mých osmi letech, kdy byl právě Ivan Hašek trenérem Sparty a já dělal podavače míčů, tak tady vládlo podobné nadšení. Hrát před plnými tribunami je přece to, co každý fotbalista chce.

Odchovanec klubu ABC Braník, už jako žák ale začal oblékat rudý dres. Zprvu se mezi elitu neprosadil, v roce 2011 zamířil na hostování do Slovácka. Po jedné sezoně se vrátil na Letnou, jenže za pár měsíců se zase stěhoval, do Liberce. Tam patřil k hlavním tahounům, zažil také kouče Jindřicha Trpišovského. Na začátku roku 2016 ho údajně za 40 milionů korun koupila turecká Kasimpasa. Vydržel tam až do roku 2020. Pak jej zlanařila Sparta. Za národní tým odehrál 25 utkání a dal jeden gól.