Jak to vypadalo, když fotbal hráli naši dědové?
historickém speciálu Deníku se dozvíte, kde narazila Sparta nebo Slavia, kde vyrostly hvězdy a přečtete si příběhy zapomenutých hrdinů. Od středy 17. března až za Velikonoce každý den nový článek.

Sportovní velikán, který ohromil celý svět. V současné době 89letý Jiří Feureisl, rodák ze Strašic u Rokycan, který je členem Nadace olympioniků i fotbalových internacionálů, prokázal během sportovní kariéry srdce velkého karlovarského patriota.

Pro Feureisla byl vždy prioritou hokej, v Karlových Varech hrával první ligu, k tomu přidal druhou nejvyšší soutěž ve fotbale. A přestože byl u něj na druhé koleji, dosáhl největších mezinárodních úspěchů právě na zeleném pažitu.

Skvělé fotbalové výkony ho dostaly až do národního mužstva, jako prvního hráče ze druhé ligy. Po boku československých velikánů Josefa Masopusta, Ladislava Nováka či Svatopluka Pluskala si zahrál v roce 1958 na mistrovství světa ve Švédsku.

„To snad není možné, že mě vybrali,“ popisuje dnes Jiří Feureisl svoje pocity, když mu přišla první pozvánka.

A hned při své premiéře ve švýcarském Bernu šokoval fotbalový svět, když nastřílel domácím čtyři góly, další přidal Maďarům.

V roce 1956 byl u slavného vítězství (1:0) Československa nad Brazílií na slavném stadionu Maracaná před 130 tisíci diváků.

Vrcholem jeho fotbalové kariéry pak byla účast na šampionátu ve Švédsku, kde dal pro změnu gól Argentině. V reprezentaci odehrál 11 zápasů.

Fantastický výskok

Navzdory tomu zůstával vyučený malíř porcelánu věrný Karlovým Varům, přestože měl lákavé nabídky z pražských S, Slovanu Bratislava, Brna, Hradce Králové či Plzně. „Všichni mě chtěli,“ připomíná Jiří Feureisl. „Já už měl byt v Praze i Plzni,“ dodává s trochou nadsázky, jaké podmínky mu kluby nabízely. „Nakonec to vždycky padlo,“ pokrčí rameny.

Jen na vojně si krátce zahrál první ligu za Tankistu Praha.

Jeho velkou devizou byl fantastický výskok, za což si vysloužil u spoluhráčů přezdívku Guman. „Já mám takové rčení, jednou se ti otevře brána, jak jí neprojdeš, tak se zavře,“ naráží Feureisl, proč se mu lázeňské město vrylo do srdce navždy.

„Proč jsem neodešel? Já jsem si nedokázal představit svůj život bez Karlových Varů. Měl jsem tam fotbalovou i hokejovou partu, kamarády, lásku,“ vysvětluje Feu- reisl, proč se rozhodl zůstat.

Ano, právě pro hokej měl ještě větší vášeň, a proto také možná zůstával v Karlových Varech, kde se už tehdy hrála nejvyšší soutěž. „Já jsem kluk z vesnice a jsem tady spokojený a šťastný,“ dodává Feureisl.

Na otázku, co by stalo, pokud by na nabídku některého z ligových klubů přece jen kývl, závěrem dodal: „Mohl jsem ukázat a udělat možná pro ten fotbal víc.“

I tak se zapsal do historie, protože hrál na nejvyšší úrovni oba nejpopulárnější sporty.